Perská říše

Perskou říši založil Kýros II. Veliký (559-530 před n. l.) sjednocením celé Přední Asie pod novou dynastií Achaimenovců. Kýros dobyl Médii, Lýdii a Babylónii a jeho syn Kambýses rozšířil území ještě r. 525 o Egypt. Za vlády Dáreia I. (522-486) dosáhla říše největšího územního rozsahu i moci, zaujímala všechny země na jih od Aralského jezera až k Perskému zálivu, celé území od Indu až po Egejské moře, v Africe Egypt, Kyréné a část Núbie, v Evropě část Balkánského poloostrova a některé ostrovy ve Středozemním moři. Patřily sem i maloasijské řecké obce, jejichž iónské povstání v letech 500-495 před n. l. byly podnětem k řecko-perským válkám ( 490-449 před. n. l). Perská říše podlehla Alexandrovi Velikému r. 334 před n. l.

Z písemných památek této doby se zachovalo několik skalních nápisů, např. bísutúnský skalní reliéf, který významně přispěl nejen k přiblížení událostí kolem nástupu Dáreia I., ale i k rozluštění staroperského klínového písma.

© Zuzana Kříhová