Ayala, Francisco

Ayala, Francisco

portrét beletrie zahraniční

Ve Španělsku začaly oslavy na počest stých narozenin klasika španělské literatury Franciska Ayaly. Autor se narodil v Granadě 16. března roku 1906.,

Francisco Ayala

Sotva ve španělském literárním světě skončily oslavy pětistého výročí dona Quijota, začaly další, tentokrát na počest stých narozenin klasika španělské literatury Franciska Ayaly.

Autor se narodil v Granadě 16. března roku 1906. Vystudoval práva na Madridské univerzitě, kde působil až do vypuknutí občanské války. Do jejího skončení (v letech 1936-1939) pracoval jako sekretář na vyslanectví španělské republikánské vlády v Praze. V letech 1939-1950 žil v argentinském exilu. V Argentině vyučoval na La Platské univerzitě. Poté odešel do Portorika, kde založil známý časopis La Torre. Později přednášel španělskou literaturu na univerzitách v Princetonu, New Yorku a Chicagu. Od roku 1960 začal pravidelně navštěvovat rodné Španělsko, kde se trvale usadil v roce 1980.

Mezi Ayalova první publikovaná díla patří například Tragicomedia de un hombre sin espíritu (Tragikomedie bezduchého člověka, 1925), Historia de un amanecer (Příběh jednoho svítání, 1926) nebo El boxeador y un ángel (Boxer a anděl, 1929).

Z pozdějších krátkých próz vynikají La cabeza del cordero (Beránčí hlava, 1949), kde rozvíjí téma války a exilu, Los usurpadores (Uchvatitelé, 1949), Historia de los macacos (Historie makaků, 1955) nebo El jardín de las delicias (Zahrada rajských potěšení, 1971).

K nejvýznamnějším románům patří Muertes de perro (Smrti psa, 1958) a El fondo del vaso (Dno sklenice, 1962).

Ayalova tvorba má blízko ke kritickému realismu, k typu děl autorů jako Thomas Mann, Aldous Huxley nebo Ramón Pérez de Ayala. Jeho próza je hluboce reflexivní, se silným morálním apelem. Co rovněž charakterizuje jeho tvorbu, je ironie a skepticismus.

Významnou část Ayalova díla tvoří esejistická tvorba, v níž se věnuje tématům z oblasti filozofie, sociologie, politologie, umění, filmu či literární kritiky. Z literárně-kritických studií jmenujme například Los ensayos: Teoría y crítica literaria (Eseje: literární teorie a kritika, 1972), La novela: Galdós y Unamuno (Román: Galdós a Unamuno, 1974), Cervantes y Quevedo (1974), z jiných oblastí například El problema del liberalismo (Problém liberalismu, 1941), Tecnología y libertad (Technologie a svoboda, 1958), La integración social en América (Sociální integrace v Americe, 1958).

Autor je členem Španělské královské akademie (Academia Real de España) a držitelem několika prestižních cen, z nichž nejvýznamnější jsou Cena kritiky (Premio de la Crítica, 1972), Národní cena za prózu (Premio Nacional de Narrativa, 1983) a Cervantesova cena (Premio Cervantes, 1991). Francisco Ayala byl rovněž několikrát nominován na Nobelovu cenu za literaturu.

 

© Daniel Nemrava

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

související články

zhlédnuto 2073x

Inzerce
Inzerce