Ammaniti, Niccolò: Já se nebojím 2

Ammaniti, Niccolò
Já se nebojím 2

recenze beletrie zahraniční

Niccolò Ammaniti (1966), považovaný za jeden z největších italských literárních talentů posledních desetiletí, se stal díky románu Já se nebojím (2001) opravdovou celebritou.

Já se nebojím
Niccolò Ammaniti
: Já se nebojím (Io non ho paura), přel. Alice Flemrová, Havran, Praha 2005, 206 stran

Niccolò Ammaniti (1966), považovaný za jeden z největších italských literárních talentů posledních desetiletí, se stal díky románu Já se nebojím (2001) opravdovou celebritou. Zavádí nás v něm do jihoitalské vesničky, prožívající obzvláště horké léto 1978. Hrdina knihy, devítiletý Michele, prožívá prázdniny na rozpálených polích, mezi lány a pár chalupami, ve společnosti svých vrstevníků z vesnice. Při jedné z her pronikne do opuštěného stavení na nedalekém kopci a zde nalezne něco nečekaného a strašného. Něco, co nejen změní další průběh léta, ale co ho posléze postaví i tváří v tvář smrti.

koupit knihu: www.kosmas.cz

Příběh, vypravovaný z pozice malého Michela, nám dovoluje proniknout mezi vesnické uličníky a poznat jejich poetický svět, ve kterém je ještě mnoho místa pro záhady a nadpřirozeno. Autor však nepropadá sentimentu: tento dětský svět je sice plný kamarádství a soucitu, ale také paktování, nepřátelství, zrad a násilí v boji o místo v kolektivu. A o patro je výš je ještě záhadný, ba zločinný svět dospělých. Svět, který stejně jako ten dětský je na první pohled nedokonalý. Jak Michele proniká do spleti zločinných intrik, vysvítá, jak jsou otec a jeho generace jen skupinou upocených frustrovaných zoufalců, hysterických amatérských banditů, kteří se špinavým násilím na bezbranných snaží dostat k penězům. Toto si možná ještě plně neuvědomuje malý Michele, který se na svého smolařského otce dívá řeklo by se s téměř otcovskou shovívavostí, ale dobře to ví Michele, který vypráví s odstupem celý příběh.

Ammaniti umí vypravovat sugestivně, až filmově názorně, s citem pro dramatičnost a gradaci. Horká půda, nekonečné lány obilí, zběsilé jízdy na kole, momenty umrtvujícího nebezpečí a stresu, dějové zvraty a překvapení jsou podané se scéničností videoklipů. Ammanitiho narativní invence, tolik oceňovaná zvláště u jeho předchozích děl, zde není přizdobena žádnými zbytečnými kudrlinkami - množství a charakter vyprávěcích efektů jsou dávkovány s rozumem. Naštěstí je vytěsněno i moralizování o dobru a zlu, zločinu a odhalení, statečnosti a zbabělosti a podobných kategoriích, které příběh potenciálně nabízí. Svou srozumitelností a upřímností je kniha schopna zaujmout široké publikum a ani náročný kritik nad ní dost dobře nemůže ohrnout nos.

Zkrácená verze recenze byla publikována v Kulturním týdeníku A2, I, 10/2005, str. 28.

 

© Jiří Špička

Ohodnoťte knihu

0%

Hlasovalo 167 čtenářů.

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

související články

80%autor článku   54%čtenáři

zhlédnuto 3534x

katalogy

Koupit knihu

štítky k článku

Inzerce
Inzerce