Slavenka Drakulić
Drakulić, Slavenka

Slavenka Drakulić

Chorvatská autorka Slavenka Drakulićová (1949) - její knihy vycházejí v překladech v mnoha zemích. Do češtiny byl přeložen výbor z esejů Jak jsme přežili komunismus.

Chorvatská autorka Slavenka Drakulićová (1949) se narodila v Rijece, kde po základní škole vystudovala i gymnázium. Následně odchází do Záhřebu a studuje sociologii a světovou literaturu na Filozofické fakultě Záhřebské univerzity. Po absolutoriu pracovala dlouhá léta jako novinářka v záhřebských listech Start a Danas. V 80. letech 20. století se začala věnovat psaní esejů a románů.

První sbírku esejů vydala v roce 1984 pod názvem Smrtni grijesi feminizma: ogledi o mudologii (Smrtelné hříchy feminizmu: ukázky z koulologie, Zagreb 1984). Jejím prvním románem byly Hologrami straha (Hologramy strachu, Zagreb 1987). V dalším roce následoval román Mramorna koža (Mramorová kůže, Zagreb 1988).

Po 1990 se velmi kriticky vyjadřovala na adresu nastupujícího chorvatského nacionalismu, proto publikovala spíše v zahraničí (v Německu, USA a Velké Británii). Nejprve vychází eseje How we survived communism and even laughed (Jak jsme přežili komunismus a ještě se smáli, New York-London 1992). Ve Slovinsku vychází Balkan Express: fragmenti z druge strani vojne (Balkán expres: fragmenty z druhé strany války, Maribor 1993). V roce 1995 Slavenka Drakulićová vydává třetí román Božanska glad (Božský hlad, Zagreb 1995). Další sbírkou esejů, která vychází v zahraničí, je Cafe Europa: life after communism (Café Evropa: život po komunismu, London 1996). Výbor ze tří sbírek esejů vychází pod názvem Kako smo preživjeli (Jak jsme přežili, Zagreb 1997, česky 2006), o dva roky později Drakulićová vydává Kao da me nema (Jako bych nebyla, Split 1999), což je její čtvrtý román. K válečným zločinům se také vrací v knize reportáží Oni ne bi ni mrava zgazili (Oni by ani mouše neublížili, Split 2003). Zatím poslední její literární prací je Tijelo njenog tijela: priče o dobroti (Tělo jejího těla: příběhy o dobrotě, Zagreb 2006).

Nějakou dobu po vzniku samostatného Chorvatska (1991) žila kromě Záhřebu také ve Stockholmu a Vídni. Ráda se vrací do rodné Rijeky a na Istrii.

Na knižním veletrhu v Lipsku obdržela Literární cenu za evropské porozumění. Knihy S. Drakulićové byly již přeloženy do mnoha jazyků, např. do angličtiny, němčiny, holandštiny, švédštiny, rumunštiny, slovinštiny, francouzštiny ad. Do češtiny byl přeložen výbor z esejů Kako smo preživjeli pod názvem Jak jsme přežili komunismus, přel. R. Vindiš, NLN, Praha 2006.

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse

autor,

Výborně, děkuji za upozornění. Vycházel jsem z chorvatských pramenů. Napiště mi, prosím, až se bude blížit vydání.

-rip-,

Drobná oprava: Ani mouše by neublížili (jak se to česky bude jmenovat) není román, ale sbírka portrétů válečných zločinců, kteří stanuli v Haagu. Drakuličová jej napsala původně (myslím na grant jedné nizozemské univerzity) anglicky, teprve pak sama přeložila do své rodné řeči. Knihu jsem tudíž překládal i já z angličtiny. U nás vyjde jako druhá autorčina kniha, doufám že již letos, je skvělá a o konfliktu na Balkáně řekne víc než tisíc hodin zpravodajství.
Richard Podaný