Luandino Vieria, José (Camõesova cena 2006)

Luandino Vieria, José (Camõesova cena 2006)

portrét beletrie zahraniční

Prestižní ocenění pro angolského spisovatele.

Camoesova cena 2006

Laureátem Camoesovy ceny, prestižního ocenění pro autory píšící portugalsky, se letos stal angolský spisovatel Luandino Vieira. Luandino Vieira patří ke skupině literátů a intelektuálům lusofonní Afriky, kteří byť běloši, případně narození v Portugalsku, přijali Afriku za svou vlast a jsou spojováni výlučně s ní.

José Luandino Vieira se narodil v roce 1935 ve středním Portugalsku, ale už jako tříletý se s rodiči přestěhoval do Angoly. Dětství a mládí prožil na předměstí Luandy. Velmi záhy se aktivně přidal na stranu hnutí za nezávislost Angoly a nesouhlas s portugalskou koloniální politikou vyjadřoval natolik razantně, že byl několikrát uvězněn a v roce 1961 odsouzen ke čtrnácti letům žaláře. Po vyhlášení angolské nezávislosti byl pověřen řízením Angolské lidové televize, několik let stál v čele Angolského filmového institutu a řídil také Odbor revoluční výchovy své politické strany - Lidového hnutí za nezávislost Angoly. Je zakládající členem Svazu angolských spisovatelů. Po zhroucení parlamentních voleb a začátku další fáze angolské občanské války v roce 1992 se Luandino Vieira stáhl z veřejného života. V současnosti žije v Portugalsku.

S Vieirovým dílem je často spojován přívlastek „revoluční“. Použila jej i Lídia Jorge, když s potěšením komentovala výsledek letošního hlasování poroty v případě Camoesovy ceny. Nehodnotila tím zásluhy Luandina Vieiry jako politického revolucionáře, ale jeho specifickou roli v obohacení formální stránky angolské literatury. Luandino Vieira se jako jeden z prvních spisovatelů snažil zachytit osobitý jazyk luandských předměstí. S tím cílem vědomě narušoval syntaktická i fonetická pravidla psaného jazyka, aby co nejvíc přiblížil realitu prostředí, které se do té doby v literatuře v podstatě neobjevilo.

První knihou, v níž autor uplatnil experimentátorský a originální přístup k jazyku a kultuře portugalské Afriky byla útlá sbírka povídek Luuanda (1964), jíž předcházely sbírky A Cidade e a Infância a román A Vida Verdadeira de Domingos Xavier. Po roce 1975 vyšel román Nós, os do Makulusu a sbírka povídek No Antigamente, na Vida. Všechny jmenované povídky autor napsal ve vězení. Po roce 1980, kdy vyšla kromě jiného novela Joăo Vencio: os Seus Amores, se Luandino Vieira na dlouho odmlčel. Ovšem nyní připravuje nakladatelství Caminho vydání prvního dílu trilogie nazvané De Rios Velhos e Guerrilheiros.

Nakladatelství Odeon vydalo v roce 1980 stručný výbor z díla Luandina Vieiry pod názvem Kdysi v Angole. Šest příběhů bylo vybráno ze tří různých povídkových sbírek. V roce 1976 vyšel ve Světové literatuře překlad povídky Vavó Xixi e Seu Neto Zeca Santos, v originále zařazené do knihy Luuanda, a v Literárním měsíčníku z roku 1981 dále vyšel překlad povídky Dina. Překladatelka Pavla Lidmilová uvádí v doslovu k odeonskému vydání Luandinových povídek, že když v roce 1965 udělila Portugalská společnost spisovatelů Luandinu Vieirovi Velkou cenu za prózu, byl autor prvním spisovatelem, který toto ocenění dostal, zatímco si odpykával trest ve vězení. O další prvenství související s oceněním svého díla se Luandino Vieira postaral i letos při udělení Camoesovy ceny. Několik dní poté, kdy bylo zveřejněno rozhodnutí poroty, Luandino Vieira za cenu poděkoval, nicméně ji „z osobních důvodů“ odmítl.

 

© Lada Weissová

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

související články

zhlédnuto 3496x

Inzerce