Narodil se roku 1942 v Budapešti, v maďarské metropoli též vystudoval univerzitu ELTE, obor maďarština-polština, a vysokou školu divadelního a filmového umění. Po ukončení studií pracoval v několika denících a magazínech (Magyar Hírlap, Magyar Napló). V letech 1991–1995 působil jako ředitel Polského kulturního centra v Maďarsku.

V r. 1978 vydal své první dílo, povídky Tvá je zahrada (Tiéd a kert), o deset let později dvojromán Žil jsem (Éltem). V roce 1989 mu vyšly dvě novely pod názvem Kameny a nostalgie (Kövek és nosztalgia) a dva roky na to se pochlubil dosud jedinou sbírkou esejí Člověk vyklouzne z kůže (Egy ember kibújik a börbõl). Následovala trojice knih vydaných v Bratislavě: román Žil jsem/Jinde/Za (Éltem/Másutt/Túl; 1996), studie Ševci a strašák ze slámy (Suszterek és szalmabáb; 1998) a výbor povídek Léto v Provenci (Provence-i nyár).

Do češtiny bylo doposud přeloženo jediné dílo – erotický román z období totalitního režimu odehrávající se v Budapešti Příchody (Megérkezés) z roku 2003. Do češtiny ho nápaditým způsobem přeložila Ana Okrouhlá (vyšlo v nakl. Host r. 2005).

Za svá díla obdržel Pályi několik prestižních kulturních a literárních cen: 1984 – cenu divadelních kritiků, 1991 – Krúdyho cenu, 1999 – Cenu pro Literatura, 2001 – Cenu Milána Füsta.