Rok po rozsáhlém románu De verdronkene (česky Utonulá, připravuje nakl. Paseka) přichází Margriet de Moorová s komorním textem De kegelwerper (Žonglér), rozsahem i atmosférou spřízněným s její Kreutzerovou sonátou (česky Paseka 2003).

Svérázný milostný trojúhelník z prostředí varieté, situovaný do penzionu poblíž amsterodamského Rembrandtova náměstí v 50. letech minulého století, je další variací na oblíbená autorčina témata, jako jsou neuchopitelné lidské vztahy nebo role umění v lidském životě. Hlavním hrdinou je kouzelník, uměleckým jménem Charles Pluut, který velmi trpí pohrdavým a přehlíživým chováním žongléra Pietera. Pluut se mu ze všech sil snaží přiblížit – sleduje ho, vnucuje se mu, dokonce si začne s polskou tanečnicí Daisy, jen proto, že ji Pieter tajně miluje. Pluut ji dokonce Pieterovi nabídne, v ní se naopak snaží vzbudit zájem o žongléra. Ale teprve zinscenované přepadení, kdy Pluut zakročí na záchranu Pietera s takovou vehemencí, že skončí sám celý potlučený v péči obyvatel kejklířského penzionu, vede k tomu, že Pieter překoná “bezdůvodnou antipatii, která se někdy v životě zmocní každého člověka”. Mezi skutečným umělcem Pieterem a mistrem klamu Pluutem nakonec nastává soulad.