Kazumi Jumotová (Jumoto) se narodila v roce 1959 v Tokiu. Na Tokijské univerzitě vystudovala skladbu a již během vysokoškolského studia začala psát operní libreta. Je také autorkou několika rozhlasových a televizních scénářů. Její knihy pro děti i pro dospělé byly přeloženy do několika jazyků, včetně angličtiny, francouzštiny a němčiny.

Ve své literární tvorbě se Jumotová zabývá převážně otázkami samoty, nemoci, stáří a především smrti, tedy tématy, která by mohla na některé čtenáře působit depresivně. Jedná se však vesměs o lyrické příběhy plné naděje, vroucího humoru, lidského pochopení, dojemných okamžiků i překvapivých zvratů.

Nakladatelství Albatros v roce 1999 vydalo v překladu Dity Horákové (Sálové) pod názvem Stíny strašidel debut autorky Nacu no niwa (Letní zahrada, 1992), citlivý, místy humorný příběh o přátelství, o životě a smrti, o lásce a mezilidských vztazích. Jeho hrdiny jsou tři dvanáctiletí chlapci, kteří si pod dojmem pohřbu babičky jednoho z nich vyhlédnou opuštěného starého pána, u kterého předpokládají brzkou smrt, aby společně pozorovali, jak bude umírat. Postupně s ním navážou křehké přátelství a naučí se spoustu věcí o životě, toleranci a důstojnosti stárnutí. Kniha získala řadu ocenění v Japonsku i v zahraničí a v roce 1996 byla také zfilmována.

V knize Haru no orugan (Jarní varhany, 1995) autorka líčí příběh nočními můrami a bolestmi hlavy pronásledované dívky Tomomi, která se snaží pochopit smysl blížící se smrti nemocné babičky, bratrovu vášeň pro zachraňování nemocných a opuštěných koček, neustálé sváry rodičů se sousedy a svůj vlastní strach z proměny ve zrůdu.

Hrdinkou knihy Popura no aki (Podzim topolů, 1997) je Čiaki, která se s matkou po smrti otce přestěhovala do Domu u topolu a časem navázala zvláštní důvěrné přátelství s podivínskou starou paní Janagiovou, majitelkou domu. Uvěří, že paní Janagiová dokáže po smrti předat její dopisy mrtvému otci a že zemře, jakmile děvče zaplní svými dopisy zásuvku jejího stolu. Po letech již dospělá Čiaki přijede na pohřeb paní Janagiové a zažije velké překvapení, které nečekaně změní celý její život.

Nišibi no mači (Město zapadajícího slunce, 2002) je o složitém vývoji vztahu dítěte k nevlastnímu dědečkovi, který se znenadání objevuje v rodině své rozvedené dcery.

Dospělým čtenářům je určena útlá knížka plná ilustrací Watakuši no odžisan (Můj strýček, 2004), která je poetickým příběhem o dívence, která se setká s chlapcem, jenž je jejím strýcem.

Jumotová napsala také řadu povídek, které byly uveřejněny v různých antologiích, knihu pro děti Kicune no sukéto (Liščí sukénka) o přátelství lišky s myší a sbírku esejů Boizu in za šinema (Boys in the cinema – Chlapci v kině).