Vargas, Fred: Muž naruby

Vargas, Fred
Muž naruby

recenze krimi

Muž naruby, jako všechny detektivky Fred Vargas, nabízí netradiční a skutečně napínavý příběh. A navíc, jako obvykle u této autorky – dnes považované za jednu z nejúspěšnějších současných francouzských spisovatelek žánru „polar“, tedy detektivních románů – také různé zajímavé a užitečné poznatky.

Jak se pozná vlkodlak
Fred Vargas
: Muž naruby, přel. Tomáš Kybal, Garamond, 2006, 272 stran

Muž naruby, jako všechny detektivky Fred Vargas, nabízí netradiční a skutečně napínavý příběh. A navíc, jako obvykle u této autorky – dnes považované za jednu z nejúspěšnějších současných francouzských spisovatelek žánru „polar“, tedy detektivních románů – také různé zajímavé a užitečné poznatky, například jak je to ve Francii s vlky či jak se pozná vlkodlak, kterak pečovat o ovce nebo třeba čím se vyznačují Kanaďané.

Fred Vargas
Spisovatelka, autorka detektivních románů Fred Vargas je tak trochu detektivkou i sama o sobě: upoutá už její mužsky znějící pseudonym. Navíc je pro ni psaní jen doplňkem k jejímu občanskému povolání: Fréderique Audouin-Rouseau je totiž archeoložka zaměřující se hlavně na středověk a zejména na archeozoologii.

Narodila se v Paříži roku 1957 jako Frédérique a Vargas si zvolila za pseudonym podle uměleckého jména své sestry, dvojčete Jo (Joëlle), výtvarnice – má být připomínkou jedné role Avy Gardner. K pikantnostem, které o sobě Vargas často uvádí, patří ještě hra na harmoniku: „Hře na harmoniku jsem se věnovala s velkou vášní, avšak překvapivě nedostatečným nadáním celých deset let. Jednoho dne jsem ho jednoduše vyměnila za čistý sešit a nový fix a pustila jsem se do psaní detektivky...“

První knihu, Hry lásky a smrti, vydala roku 1986, a hned získala první cenu Festivalu detektivního románu v Cognacu. Od roku 1992 spolupracuje s nakladatelstvím Viviane Hamy, v té době se také v jejích knihách poprvé objevuje komisař Adamsberg. V jednom z rozhovorů Vargas prozradila svou tvůrčí metodu. "Vraha většinou najdu až nakonec," prozradila Vargas v jednom rozhovoru. A upřesnila: "Nestavím knihu od konce, od vraha, spíš vycházím ze zvolené situace, postav, které se mi seskupí na začátku." Vzhledem k tomu, že vědecká práce je časově náročná, spisovatelka o každé své knize nejprve jen přemýšlí, nechá ji tak i rok dozrávat, a o dovolené pak prý během tří týdnů nový příběh sepíše. Následující etapu práce ráda nemá, protože je, jak říká, založením příliš pečlivá, dbá, aby každý detail seděl nejen věcně, ale i jazykově. Při dobré vůli se mezi jejím povoláním i koníčkem dají najít styčné body: hledání stop, jejich zkoumání, pak rekonstrukce událostí. Vargas ovšem připomíná, že ona vnímá své romány i jako hudební díla – musí mít danou strukturu, rytmus, jisté napětí. Podobně přirovnává své knihy i k řecké tragédii, neboť uvádějí na scénu dobro a zlo, vypovídají o našem světě, a tak tiší naše úzkosti. Hlavní atributy dobré detektivky mají být velký, dobrý příběh kořeněný hrdinskými skutky, přičemž nemusí jít nutně o reflexi či kritiku společnosti. Pro své detektivky Vargas raději než zavedené francouzské označení „polar“ (roman policier) užívá vlastní zkratku: „rompol“.

Muž naruby
V horských vesničkách provensálských Alp se stává, že ovčí stádo napadne vlk, ačkoli úplně obvyklé to není. Když se tedy náhle začnou útoky množit, vesničané, a zejména bačové zneklidní. Potom se ještě rozkřikne, že tenhle vlk zabiják své oběti ani nesežere, jako by se zabíjením jen bavil. Šíří se fámy, narůstá panika. A protože rány na skolených zvířatech jsou příliš veliké, bačové dostávají z velkého útočníka strach. Objeví se báchorky o vlkodlakovi. Pak stačí první napadení člověka, a lidé si spojí několik nápadných okolností, zejména fakt, že zmizel místní podivín Massart, jenž navíc v jistých bodech skutečně splňuje pověry o vlkodlacích.

Naštěstí se do vesnice nedávno přistěhovala Camille, stará známá postava z knih Fred Vargas a někdejší mladá milenka komisaře Adamsberga. Camille totiž bude spásou pro Baču a Solimana – oba pozůstalé Suzanne, první lidské oběti záhadného vraha. Starý Bača se jí věrně staral o ovce, navíc prý statnou farmářku i platonicky miloval. Mladíček Soliman je původem Afričan, v miminkovském věku nalezenec a od té doby Suzannin chráněnec. Soliman s Bačou se rozhodnou na vraha podniknout honičku. Na vraha, jímž je pravděpodobně vlkodlak, a možná i vlk vedený lidskou rukou. Řídit náklaďák ale neumějí, k tomu jim bude dobrá právě Camille. Takto skvěle je tedy rozehrána pomstychtivá road movie. Teprve když se po mnoha nesnázích dostává celá výprava do slepé uličky, nezbude Camille, než si vzpomenout na ex přítele Adamsberga.

Samozřejmě, že po pár desítkách stran zběsilé četby dojdeme útěšného konce, Adamsberg záhadu rozřeší a našim předchozím podezřením, tipování a tutovkám ohledně pravého zlotřilce se někde po dvou set šedesáté stránce skoro vysměje. Tak už to v detektivkách chodí. Ovšem nebyla by to Fred Vargas, kdyby nám cestou nestačila zamotat hlavu navíc ještě několika skoro a dvěma téměř úplně milostnými zapletenci či téměř úspěšnými pokusy o vraždu zcela mimo hlavní linii příběhu.

V tomto díle Adamsbergových historek se dozvíme mnohé o metodách jeho detektivních analýz, o způsobu jeho přemýšlení, o cestách, po nichž se vydává za zločinci – čistě hypotetických, odvíjejících se pouze v jeho hlavě. O zdánlivě chaotických myšlenkových pochodech, co nečekaně nacházejí skrytá spojení faktů dosud se jevících naprosto nesourodě. Adamsberga také poznáme jako neprůbojného chlapa, který se sice neúnavně honí za padouchy, ale pokud nejde o práci, sotva se odhodlá zapříst hovor.

Vargas ale dokáže své knihy zabydlet nejen svým pověstným Adamsbergem, který jako většina literárních detektivů posbíral nemálo roztomilých nectností, ale též desítkou dalších věrohodných postav, jimž je věnováno stejně, ne-li více pozornosti. Největší prostor je tentokrát věnován Camille. Instalatérka přivydělávající si skládaním hudby k filmům se osvědčí jako řidička obrovského náklaďáku, a ačkoli žije se sympatickým ochráncem vlků, je schopná se bez mrknutí oka vydat na pofidérní road movie se starým Bačou a mladičkým Solimanem černé pleti, přespávat s nimi na zasmrádlé korbě jakési pětitunky, a přitom neztratit kapku ženského šarmu! Přesto však tahle románová hvězda nebude nereálná, přeexponovaná, ba ani protivná.

Tak jako v předchozí česky vydané knize Fred Vargas nazvané Uteč rychle, vrať se pozdě obstaral příběhu bretaňský kolorit bývalý námořník přeorientovaný na novodobého vyvolávače zpráv, v Muži naruby dostává, i když menší, stejně exotickou roli Soliman, když neúnavně zahlcuje své blízké (a čtenáře) legendami na africké téma.

A znovu Fred Vargas
Každá nově její vydaná kniha zatím znamenala úspěch, kritika řadí Fred Vargas mezi nejlepší současné autory/ky a vyzdvihuje její zásluhy o oživení francouzské detektivky, nesnažící se úslužně napodobovat americké vzory. Detektivky s originální tematikou a dokonale propracované, ať už jde o zápletku, výstavbu příběhu, charakteristiky postav, ale i o jazyk, styl.

K nejznámějším titulům Fred Vargas patří napínavý román, v němž se v Paříži v dnešní době začne šířit děs z morové nákazy Uteč rychle, vrať se pozdě (Pars vite et reviens tard, 2001, česky Mladá fronta 2003). Detektivku Muž naruby (L'Homme à l'envers, 1999, česky Garamond 2006) však osobně považuji za ještě dokonalejší.

Vargas ale vydala například i kreslený seriál Čtyři řeky (Les Quatre fleuves, 2000), taktéž s komisařem Adamsbergem. Mezi nejčerstvější tituly patří neméně úspěšná detektivka Proti větrům Neptunovým (Sous les vents de Neptune, 2004; v nakl. Garamond vyjde česky příští rok pod názvem Neptunův trojzubec).

Vedle řady "adamsvergovské" Vargas pěstuje ještě další, méně početnou co do vydaných titulů. Komisaře tu nahrazují tři historici, jimž rovněž žádná záhada nezůstane cizí. Údajně mají mnoho společného se samotnou autorkou a také jejím bratrem Stéphanem, který se na rozdíl od ní věnuje dějinám novějším: je odborníkem na období 1. světové války.

Fred Vargas se v literárním světě prosazuje zejména svým psaním: popularitu jinak nevyhledává, rozhovory dává nerada, aféry nepěstuje. Před novináři dává přednost svému dnes už dospívajícímu synovi. Žije v Paříži.


Vezmete-li si kteroukoli knihu Fred Vargas na víkend – a Muž naruby rozhodně není výjimkou – nezapomeňte si obstarat někoho na hlídání dětí a na vaření. Od knihy budete odcházet jen s nechutí a hlavně s pocitem, že o něco přicházíte. I francouzská detektivka může být opravdu dobrá...

 

© Jovanka Šotolová

Ohodnoťte knihu

0%

Hlasovalo 92 čtenářů.

Diskuse

Vložil: Zuzana, 02.07.2006 23:14
Vargas, Fred: Muž naruby
Vyborna detektivka, vlastne obe, skoda ze treba tak dlho cakat na dalsie :-) Muz naruby sa mi zdal este lepsi ako "Utec rychle a vrat se pozde". Po Henningovi Mankellovi a Arnaldurovi Indriðasonovi ma tato Francuzska prijemne prekvapila.
Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

související články

60%čtenáři

zhlédnuto 2566x

katalogy

Koupit knihu

Inzerce
Inzerce
Inzerce