Boccaccio, Giovanni: Dekameron (1)

Boccaccio, Giovanni
Dekameron (1)

studie beletrie zahraniční

Boccacciův Dekameron je soubor stovky novel, které si v deseti dnech roku 1348 na venkovském sídle ve Fiesole, nedaleko Florencie, vyprávějí tři muži a sedm paní.

Boccacciův Dekameron (Il Decameron) je soubor stovky novel, které si v deseti dnech roku 1348 na venkovském sídle ve Fiesole, nedaleko Florencie, vyprávějí tři muži a sedm paní, kteří se zde ukryli před morovou nákazou. Tato rámcová povídka spojující novely v organický celek, jehož didaktickým záměrem je ukázat na příkladech ctností a neřestí cestu ke šťastnému životu, na rozdíl od Dantovy Božské komedie však k životu pozemskému, bývá nazývána „lidskou komedií“.

Struktura díla spočívá v propojení několika rámců. Prostřednictvím prvního rámce přítomného v předmluvě, v úvodu ke čtvrtému dni a v závěru promlouvá ke čtenáři sám autor. Další rámec tvoří setkání a venkovský pobyt deseti vypravěčů, a do tohoto rámce je zasazeno sto novel, kterými si tato společnost krátí dlouhou chvíli. Pevně stanovený rámec dává rozsáhlému materiálu řád, tedy to, co Florencie, stižená morovou epidemií, velmi postrádala. Mor představoval smrt a totální úpadek mravů a zákonů a mezilidských vztahů. Proto dala skupina mladých lidí přednost životu před smrtí a přísné organizaci v nezkaženém mikrosvětě před chaosem a hrůzou florentského velkoměsta. Jelikož „ věci, jež nemají žádný řád, nemají ani dlouhého trvání“, (Dek., I, 1, str. 22.) každému dni předchází volba krále či královny, kteří určují závazné téma novel vyprávěných během dne. Jejich vyprávění se pak stává freskou světa, který zůstal „venku“.

Boccaccio věnoval Dekameron zamilovaným ženám, které se měly stát novým typem čtenáře – čtenářem konzumentem. Středověké ženy neměly mnoho příležitostí k rozvíjení svého intelektu, a jelikož se musely „řídit přáními, libůstkami a rozkazy otců, matek, bratří a manželů, strávily většinu času zavřené do čtyř stěn svých světnic.“ (Dek., Úvod, str. 8.) Současně jim nebyla dána možnost veřejně projevovat své city, proto se Boccaccio rozhodl „poskytnout pomoc a útěchu těm, jež milují, neboť těm druhým stačí, když mají jehlu, vřeteno a kolovrat.“ (Dek., Úvod, str. 8.)

Dekameron byl napsán na rozhraní dvou kulturních a společenských epoch, středověku a renesance. Doznívající středověk se zde projevuje například využitím symboliky čísla deset – samotný název díla vznikl spojením řeckých slov déka (deset) a hémerá (den) – Dekameron, tedy deset dní. Číslo deset také odkazuje k desateru přikázání – dekalogu. Veřejné porušování desatera je jedním z mnoha znaků, skrze které se v Dekameronu o slovo hlásí nastupující renesance, a zároveň důkazem Boccacciova nezájmu o řešení morálních problémů. I když se v díle o církvi mluví, chybí zde prvky typické pro středověkou literaturu – zobrazení božskosti, nadpřirozena. V Dekameronu se plně odráží krize scholastického, hierarchicky pojímaného světa a autor se pohybuje především ve skutečném světě zbaveném jakékoliv metafyzické nadstavby. Boccaccio hodlá zobrazit člověka a věci takové, jaké ve skutečnosti jsou. Realistické uchopení světa sjednocuje jednotlivé novely i přes jejich tematickou a uměleckou různorodost.

Ke zmíněné vnitřní různorodosti Dekameronu nepochybně přispělo i velké množství zdrojů, z nichž autor čerpal. Řada z nich byla tehdejšímu čtenáři dobře známa, neboť u téměř poloviny novel lze najít přímou závislost na středověké literatuře latinské, na arabské, indické a italské novelistice, a na starofrancouzských fablieux.

Boccaccio přinesl svým Dekameronem do literatury inovace s dalekosáhlým významem. Čas vyprávění se shoduje s reálným časem. Příběhy se až na výjimky neodehrávají v dávné minulosti nebo dalekých zemích, ale v konkrétní realitě blízké autorovi, a nejsou vyprávěny formou mýtu nebo pohádky, nepromlouvají v nich tedy svatí ani rekové, ale bytosti až příliš pozemské – ziskuchtiví obchodníci, pokrytečtí řeholníci, pochybné ženštiny a marnotratná šlechta. Hrdinové už nejsou abstraktní, nýbrž individuálně vykreslené postavy.

Jazyk se v Dekameronu plně přizpůsobuje potřebě tématu a slouží i k charakterizaci postav, které někdy hovoří dokonce dialektem. V Dekameronu jsou použity různé stylistické roviny, v závislosti na tom, do jakého prostředí je příběh zasazen. Boccacciova schopnost představit hrdiny svých novel v konkrétní psychologické a sociální dimenzi jej velmi odlišuje od předchozí tradice vyprávění.

Historický pokrok představuje i fakt, že se Boccaccio nesnaží o tvorbu pevně zakotveného systému morálních hodnot. Přesto se v Dekameronu autorovy preference a řebříček hodnot projevují, například v kontrastu příběhů prvního a posledního dne. Téma prvního dne je volné, ale to pouze zdánlivě - Boccaccio se v něm totiž vyrovnává s nešvary své doby. Až na poslední novelu o lásce je hlavním tématem příběhů prvního dne život zkažených církevních hodnostářů a hulvátství mocných. Naopak desátý den, ve kterém dochází v postavě opata z Cluny (Dek., X, 2) k částečnému „smíření“ s duchovními, je oslavou různých lidských ctností. Dekameron směřuje od skutečného světa ke světu ideálnímu, od zkaženosti ke ctnosti. Začíná ve světě obchodníků a lichvářů vyprávěním o bezbožném ser Ciappellettovi a končí příběhem o Griseldě, jejíž „obětavá láska“, lépe řečeno slepá oddanost svému muži, je těžko pochopitelná ženě 21. století. První den vypráví o nepotěšujícím, ale skutečném stavu věcí, a den poslední, protikladně k prvnímu, popisuje, jak by to na světě mělo být.

Florencie první poloviny 14. století byla vzkvétajícím městem plným obchodníků a bankéřů, hospodářskou a politickou velmocí, ve které se po vyřazení šlechty z politického života soustřeďovala moc v rukou měšťanstva. Příznivé hospodářské poměry vedly ke změně v myšlení a cítění florentské společnosti. Po staletích bídy a útěku k transcendentálním hodnotám se pozornost snesla z nebe na zem, na člověka a jeho materiální zájmy. Bohaté měšťanstvo žijící v relativním blahobytu toužilo po všech radostech, které život přináší.

Podobně jako ve florentské společnosti, i v jednotlivých příbězích Dekameronu převažuje jakýsi praktický utilitarismus postav a střídavě optimistický a ironický autorův pohled na možnosti člověka používajícího svůj vlastní rozum. Boccaccio se rád baví lidskou nedokonalostí, nemá v úmyslu napravovat světské chyby. Naopak, snaží se vykreslit špatnosti lidského světa, protože v jejich odhalení nevidí žádný hřích.

Téma, které je v Dekameronu zastoupeno v největší míře, je téma lásky. V novelách převládá láska čistě smyslná a smyslová, která je pro Boccaccia přirozenou, přírodní silou, jíž všechno ostatní podléhá. Je-li značná část novel vystavěna na erotickém námětu, není to pouze z důvodů Boccacciovy snahy o poskytnutí radosti a zábavy, ale i proto, že tělesný akt chápe jako naprosto přirozené vyvrcholení lásky, a tudíž jako součást lidské přirozenosti, která jako hodnota neodporuje mravním přikázáním. Postavy Dekameronu, ať žijí v jakýchkoli podmínkách, směřují ke šťastnému životu na zemi, jehož součástí je také realizace vlastní sexuality.

Nová pozdně středověká či předrenesanční morálka se jednoznačně postavila na stranu rozumu a přírody. Rozum je pro Boccaccia mírou všech životních radostí a starostí. Proti nadpozemským ideálům lásky a ženy staví lásku a ženu pozemskou, ženu z masa a kostí. Jednotlivé postavy Dekameronu ztělesňují různé projevy lidské inteligence, od ušlechtilé moudrosti až po vychytralost využívanou ke klamání hlupáků. Také v novelách s erotickým námětem je zdůrazněna hlavně rafinovaná hra „chytrosti“, s níž milenci dovedou překonávat jednotlivé překážky.

Mohlo by se zdát, že Boccaccio byl pouhým hedonistou, který si liboval v erotickém náboji svých příběhů, dávaje vale katolické morálce. Není tomu tak, byl vzdělancem, který se kromě kladů postupného zesvětštění společnosti zabýval také zápory, které s sebou tato doba přinesla. Jeho kritika zasáhla především měšťanstvo, třídu, ze které sám vzešel. Ve svých dílech dával najevo nesouhlas s chamtivostí, lakomstvím a hloupostí bohatnoucího měšťanstva a vůbec celé za penězi se ženoucí společnosti. V Dekameronu se adresně vysmívá některým představitelům bohatého měšťanstva. Tak například o Erminovi de' Grimaldi píše, že „jak vynikal bohatstvím nad každého jiného, tak lakotností a škrtilstvím nesmírně vynikal nad všechny ostatní držgrešle a lakomce na světě.“ (Dek., I, 8, str. 56)

Podobně složitý byl Boccacciův vztah ke šlechtě. Kritériem šlechtictví pro něj nebyl rodový původ, ale osobní statečnost, ctnost, poctivost a velkorysost. Boccaccio zastával názor, že se lidé rodí stejní a až míra ctnosti dělá mezi nimi rozdíly. Šlechta viděla sebe sama přesně opačně, proto se ani jí nevyhnula Boccacciova kritika. Jeho ostrá slova padla i na hlavy králů a císařů:

„Slavní císařové a velcí králové nerozšiřovali svá království a tím svou slávu téměř ničím jiným než tím, že vraždili – a nezabili snad jen jednoho člověka, ale zavraždili nesčíslná množství lidí, vypálili kraje a rozvrátili města.“(Dek., X, 3, str. 594)

Ještě razantněji Boccaccio přistoupil ke kritice duchovenstva. Zatímco u měšťanstva a šlechty objevil i světlé stránky, mezi duchovenstvem nenašel, až na již zmíněného opata z Cluny, ani jedinou pozitivní postavu. Novely, ve kterých vystupují duchovní, jsou přehlídkou lhářství, pokrytectví, neřesti a lakomství. Na otázku kupce Giannotta, co soudí o Svatém otci, o kardinálech a ostatních dvořanech, odpověděl Žid Abraham takto:

„U žádného duchovního jsem tam (v Římě) nenašel žádnou svatost, žádnou nábožnost, žádný dobrý skutek anebo příkladný život či něco jiného. Zato smilnost, lakotu, obžerství a podobné ještě horší věci tam mají všichni v takové oblibě – jak se mi zdá -, že jsem si tam připadal spíše jako v dílně ďábelských kousků než v dílně božských skutků.“ (Dek., I, 2, str. 38)

Dekameron byl díky svému obsahu přijímán evropskou kulturou značně rozporně – nepopiratelné umělecké kvality na straně jedné, erotično a groteskně vykreslená směs nejhorších lidských vlastností na straně druhé. Sám Boccaccio, vyděšen ve stáří mnichem, který mu „sliboval“ posmrtnou odplatu, pokud Dekameron nespálí, dospěl k jeho dočasnému zavržení. Od úmyslu spálit jej ho odvrátil Petrarca. Co dodat? Snad jen poděkování Francescu Petrarcovi za záchranu Dekameronu, který podstatně ovlivnil vývoj celé evropské prózy.

 

Literatura:
Boccaccio, G., Dekameron, přeložil Radovan Krátký, SNKLHU, Praha 1965.
Boccaccio, G., Decameron, Garzanti, Milano 1974.
Bruni, F., Boccaccio. L’invenzione della letteratura mezzana, il Mulino, Bologna 1990.
Ceserani, R., De Federicis, L., Il materiale e l’immaginario, Loscher, Torino 1993, str. 329–332, 777, 815, 935–937, 1033-1038.
Coletti, V., Storia dell’italiano letterario, Einaudi, Torino 1993, str. 77–79.
Giudice, A., Bruni, G., Problemi e scrittori della letteratura italiana 1, Paravia, Torino 1973, str. 428–429.
De Caprio, V., Giovanardi, S., I testi della letteratura italiana, Einaudi, Milano 1993, str. 640, 646–647, 666–669, 682, 770-771.
De Meijer, P., Tartaro, A., Asor Rosa, A., La narrativa italiana dalle Origini ai giorni nostri, Einaudi, Torino 1997, str. 77–79, 91–92, 95–97.
Pazzaglia, M., Letteratura italiana 1, Zanichelli, Bologna 1985, str. 591-593.

 

© Anna Kohútiková

Diskuse

Vložil: Jan Grabec, 23.03.2012 17:24
Boccaccio, Giovanni: Dekameron (1)
samozřejmě v "raném". Pardon. :)
Vložil: Jan Grabec, 23.03.2012 17:20
Boccaccio, Giovanni: Dekameron (1)
K zahození samozřejmě není. Už v ranném středověku máme Apuleia, pak třeba Boetius, Iluminace z jedenáctého století, filosofie jednáctého a dvanáctého století. Je však třeba mít na paměti, že středověk je z obou stran tlačen absolutný genialitou Antiky a Resenance. Obě tyto období jsou se středověkem... nesrovnatelné. Můžeme se tedy jen domnívat, jestli nevidíme kulturní aspekt středověku jenom v přísném antickém a renesančním měřítku. Ano, o renesanci se můžeme bavit jenom kulturně. Zde pak nastává problém prolínání s tím, že renesance dorazila do různých zemí v rozmezí i staletí. A hlavně. Přesná definice renesance neexistuje a nejspíš ani existovat nebude.
Vložil: Tomáš Matras, 23.03.2012 16:03
Boccaccio, Giovanni: Dekameron (1)
Neodvažoval bych se tvrdit, že "středověk" (míněno kulturně) je celý téměř k zahození, velmi by mě zajímala Vaše osobní zkušenost se středověkou literaturou. Já osobně považuji za středověkou (rozumějme pre-renesanční) literaturu za velmi zajímavou a podnětnou. Zároveň si nemyslím, že středověk je "mrtvé... období", kterému by se na vysokých školách nevěnovala pozornost a učenci by se nesnažili o nové pohledy a interpretace - medievalistika se dokonce etablovala jako významný obor.
Vložil: Tomáš Matras, 23.03.2012 15:38
Boccaccio, Giovanni: Dekameron (1)
Pane Grabče, myslím, že v tomto případě se spíše dostáváme do problému definice obou termínů, "středověku" (vnímám spíš historicky) a "renesance" (vnímám spíše kulturně). Domnívám se, že tato hranice, kterou s odstupem mnoha staletí v současnosti používáme, není jasně definovatelná, a to i u Danta,... Boccaccia a Petrarky. V dílech těchto autorů se zrcadlí oboje, fakticky totiž v jejich epoše nešlo být cele "renesanční" nebo cele "středověký", ze své zkušenosti soudím, že tito autoři byli plně ponořeni do obojího.....
Vložil: Jan Grabec, 23.03.2012 12:54
Boccaccio, Giovanni: Dekameron (1)
Pane Matrasi, je propastný rozdíl mezi středověkem a renesancí - ta mu byla přímým opakem. Boccacio, společně s Dantem a Petrarkou byli prvními renesančními spisovateli v Evropě vůbec, když to řeknu obecně. Renesance je například na vysokých školách pořád živá a interpretovaná novými způsoby. To se... o středověku říct nedá. Ten je opravdu téměř k zahození.
Vložil: Tomáš Matras, 23.03.2012 08:34
Boccaccio, Giovanni: Dekameron (1)
Velmi mě fascinuje, jak někteří lidé upírají své zraky k 20. století a literatuře poslední doby a tedy k tomu, jak všechen tento poslední čas byl v literatuře "pokrokový". O mnoho větší revoluci v myšlení, filozofii, literatuře a jazyku podle mě do literatury přinesli Dante s Boccacciem, jejichž přínos... poznamenal světovou kulturu na několik století - obávám se, že si to samé nebude nikdo za pár století říkat o většině spisovatelů 20. století. Vůbec si myslím, že bychom měli přestat uvažovat o kultuře středověku jako době temna a spíš začít uvažovat o postmoderní době jako o době temna (řečeno s jistým stupněm zjednodušení).
Vložil: Lucie, 15.08.2010 10:55
Boccaccio, Giovanni: Dekameron (1)
hezky zpracovano, libi se mi ten zpusob, velice prehledny...
Vložil: evahusakova, 05.03.2010 17:56
Boccaccio, Giovanni: Dekameron (1)
zdravim kniha dekameron od boccaccio se da koupit v levnych knihach za 100kc.
Vložil: KUBA, 20.06.2009 19:55
Boccaccio, Giovanni: Dekameron (1)
milé děti, copak nevíte že existuje knihovna??? Na internetu je všechno, ale 780 stran na monitoru.. ježiš, zajděte si do kniohvny, v každé jich mají aspoň 10 )(myslím knih, i když monitorů taky, jinak rozbor je kvaltiní, díky docela mi pomohl
Vložil: Rejčka, 18.03.2009 19:18
Boccaccio, Giovanni: Dekameron (1)
Dekameron zkuste hledat v antikvariátech.
Vložil: Jáchym, 14.03.2009 20:03
Boccaccio, Giovanni: Dekameron (1)
perfektní rozbor! opravdu kvalita. děkujeme!
Vložil: marketa, 22.02.2009 17:57
Boccaccio, Giovanni: Dekameron (1)
Prosím nevíte jestli by se na internetu dát najít celej DEKAMERON moc děkuji....
Vložil: mamlos, 15.04.2008 16:19
Boccaccio, Giovanni: Dekameron (1)
prosim nevite o co jde ve versi 19,20,21
Vložil: soudruh, 17.02.2008 09:29
Boccaccio, Giovanni: Dekameron (1)
no jo googlovat umim ale italsky ne
Vložil: Viktor Janiš, 07.02.2008 15:27
Boccaccio, Giovanni: Dekameron (1)
A tady anglicky: gutenberg.org/etext/3726 - jinak lze Soudruhovi doporučit služby každé knihovny. To je hrozný, jak jsi ty dnešní děti líný, ani googlovat to neumí ;-)
Vložil: redakce, 05.02.2008 17:22
Boccaccio, Giovanni: Dekameron (1)
Vložil: soudruh, 04.02.2008 16:14
Boccaccio, Giovanni: Dekameron (1)
nevite nekdo prsim vas kde bych si mohl stahnout na internetu dekameron ??? diky za odpovedi na e-mail diky moooc
Vložil: Petra K., 29.06.2007 12:30
Boccaccio, Giovanni: Dekameron (1)
Prosím o radu,kde mohu zakoupit knihu DEKAMERON-BOCCACCIO. Marně ji sháním.Prosím pište na mail a jako předmět uvedˇte DEKAMERON.
Vložil: ilona, 28.11.2006 18:40
Boccaccio, Giovanni: Dekameron (1)
Prosim autorku ,,z jakých knih ci čerpala vím že to je pod dílem napsané ale nemůžu žádnou knihi vyhledat´´ moc děkuju
Vložil: Šárka, 28.10.2006 08:55
Boccaccio, Giovanni: Dekameron (1)
nevíte jestli je možné na internetu najít stránku kde přečtu dekamerona?jestli jo tak mi napište na sarka002@atlas.cz .Děkuju moc S
Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

související články

zhlédnuto 32896x

Koupit knihu

Inzerce
Inzerce