Maďarský spisovatel Robert Hász se narodil roku 1964 ve Vojvodině jako příslušník tamější maďarské menšiny. Studoval v Novém Sadu literaturu a v roce 1991 emigroval do Maďarska. Dnes působí jako spisovatel a lektor v Szegedu.

V roce 1995 vydal sbírku šesti povídek A szalmakutyák szigete, kterou na sebe upozornil v Německu. Naratická struktura povídek je vybudována na základě biblické, talmudistické a řecké tradice.

Jeho první román Diogénesz kertje (1997) je silně inspirován Julem Vernem a Umbertem Eccem. Vypravěč spolu se ženou a dítětem opouští rodné město zničené občanskou válkou, a stěhuje se do blíže neurčité sousední země, kde se sice mluví stejným jazykem, ale protagonisté se tam ztěžka zabydlují. Hlavním tématem je zde vykořeněnost jedince a potřeba úniku ze skutečnosti. Stejně jako v následujícím románu Végvár (2001) zde epickou linii obohacují četné ontologické pasáže.

Végvár je laděn v kafkovském duchu a zakončen brilantní pointou. Odehrává se v současnosti, kdesi na Balkáně. Hlavní protagonista, poručík Livius Maximus, je krátce před odchodem z funkce odvelen do pohraniční pevnosti, obklopené horami, která je zcela odříznuta od okolního světa a nikdy o ní nikdo neslyšel. Livius zde postupně zjišťuje, že nic není, jak se zdá. Je nucen čelit sám sobě a zasutým vzpomínkám, před nimiž není úniku. Román je alegorií lidské existence a rozpadu bývalé Jugoslávie.

Poslední dosud vydaný Hászův román A künde (2006) se odehrává v desátém století v Pannonii. Historický detektivní román oživuje národní mýtus o svatém Štěpánovi.