Mabanckou, Alain: Mémoires de porc-épic

Mabanckou, Alain
Mémoires de porc-épic

anotace beletrie zahraniční

Podle legendy, na níž staví nová kniha původem konžského spisovatele píšícího a publikujícího ale francouzsky, Alaina Mabanckoua, s názvem Paměti dikobraza, má každý člověk svého dvojníka v říši zvířat. Někdo tvora mírumilovného, jiný škodnou, tak už to na světě chodí.

Africký La Fontaine
Alain Mabanckou: Mémoires de porc-épic, Seuil, 2006, 228 stran

Podle legendy, na níž staví nová kniha původem konžského spisovatele píšícího a publikujícího ale francouzsky, Alaina Mabanckoua, s názvem Paměti dikobraza, má každý člověk svého dvojníka v říši zvířat. Někdo tvora mírumilovného, jiný škodnou, tak už to na světě chodí.

Hrdina a vypravěč Mabanckouovy knížky, dikobraz, v tomto směru nijak počestnou minulost nemá, ale dá si na čas, než na sebe a svého dvojníka vše prozradí. Prozatím se zabydlel pod velkým, moudrým Baobabem, a jemu své příběhy vypráví. Zvíře, které dík svému dvojníkovi z říše lidí umí odpočívat anebo číst, bude čtenáři dobrým společníkem…, přestože ho jeho lidské alter ego Kibandi přiměl k nemnoha nepěkným kouskům.

Nejnovější knihu autora pocházejícího z Konga, který ve Francii vystudoval na právníka, posléze ale odešel do Spojených států přednášet frankofonní literaturu na univerzitách v Michiganu a poté v Los Angeles, francouzské kritiky chválí. Mabanckou si jednak hraje s odkazy na tradiční literaturu a myšlení, jednak, a zejména, se inspiruje africkými mýty a legendami, které zasazuje do prostředí dnešní africké vesnice. Nevinné vyprávění skrývá ostré politické metafory, však také v každém z otištěných francouzských ohlasů na tuto knihu zazní srovnání s La Fontainem. Africký La Fontaine, tak autora v souvislosti s touto knížkou ocenili například i francouzští knihkupci.

Mabanckou dokáže čtenáře zaujmout námětem a také přesahem k jiné než africké kultuře. Navíc i styl jeho nejnovější knihy je pozoruhodný: ačkoli tento spisovatel nechce být jednoznačně zaškatulkován jako „pouhá africká odnož“ francouzské literatury a usiluje o to, aby se vyrovnal velkým evropským autorům, svůj původ nepopírá. Tvrdí, že si svůj domorodý akcent zachovává, i když jinak píše „jako Marcel Pagnol“. Textovou libůstkou v případě Pamětí dikobraza, tak jako už v předchozím románu Verre cassé (Rozbité sklo, 2005), je omezení interpunkce na pouhé čárky. Vyprávění tím získává zcela charakteristický ráz. Hlavním rysem, přes všechny detaily, kterých si všimnou a jež ocení spíše náročnější a cvičení čtenáři, je ale humor. Ten zůstává přístupný každému a dělá z knihy dobrý kousek k přečtení.

Alain Mabanckou za knihu Mémoires de porc-épic získal francouzskou literární cenu Prix Renaudot. Slavnostní vyhlášení proběhlo 6. 11. 2006. 

 

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

související články

zhlédnuto 2496x

Inzerce
Inzerce