Arthur Japin

se narodil v roce 1956 v Haarlemu. Osamělé dětství ve stínu psychicky labilního otce (divadelní recenzent, spáchal sebevraždu, když bylo Japinovi třináct let) a léta trvající šikana ve škole se odráží v Japinově tvorbě - ústřední roli hraje únik do vlastního světa. Po dokončení klasického gymnázia studoval herectví v Londýně, pak dva roky nederlandistiku v Amsterodamu a nakonec se vrátil k herectví na amsterodamské Kleinkunstacademie, kterou dokončil v roce 1982. Hrál v divadle, filmech i televizním seriálu, zpíval malou roli v opeře, ale u hereckého řemesla nakonec nevydržel.

V roce 1987 narazil na příběh dvou ghanských královských synů, kteří se v 19. století dostali do Holandska. Po deset let sbíral materiál o jejich osudech ve Výmaru, Africe a Indonésii. Souběžně začal psát i povídky. Pod názvem Magonische verhalen (Magonské příběhy – Magonie je bájná země z vyprávění Japinova otce, jejíž hledání je poutí za jinou skutečností) je v roce 1996 vydal jako svou knižní prvotinu (v roce 2000 byly zfilmovány).

Román De zwarte met het witte hart (Černoch s bílým srdcem, 1997) o životních osudech ghanských princů Kwasiho a Kwameho zaznamenal značný ohlas doma i v zahraničí (vyšel už v sedmnácti zemích). Japin zpracoval téma i jako filmový scénář a operní libreto. V roce 1998 vyšla sbírka příběhů z cest De vierde wand (Čtvrtá stěna).

Kromě těchto próz napsal Japin ve stejné době celou řadu scénářů, rozhlasových a divadelních her. Cestu do Říma za filmovou legendou F. Fellinim ve společnosti bývalé kolegyně ze studií a spisovatelky Rosity Steenbeek zpracoval v románu De droom van de leeuw (Sen lva, 2002). V témže roce vytvořil choreografický scénář De vrouwen van Lemnos a vydal CD Vol verlangen (Pln touhy) s písničkami, které skládal v době studií na Kleinkunstacademie.

V roce 2003 vyšel pod názvem Een schitterend gebrek (Nádherná vada, česky 2006) historický román o první lásce Giacoma Casanovy. Autor za něj získal významnou knihkupeckou cenu Libris 2004. Vytvořil i dramatizaci, kterou na podzim 2006 nastudoval soubor De Tijd z belgického Gentu.

V roce 2006 byl vyzván, aby napsal tradiční prémii k březnovému Týdnu knihy, jehož tématem byla hudba. Výsledkem je novela De grote wereld (Velký svět) ze života liliputů v meziválečné Americe i nacistickém Německu. Autor nahrál i zvukovou verzi. U příležitosti Týdne knihy vyšly také pod titulem De klank van de sneeuw (Zvuk sněhu) v reedici dvě novely Dooi (Tání) a Zeep (Mýdlo) doplněné portréty, které namaloval Japin.

Historickými romány, v nichž se snoubí fakta s fikcí, navazuje na tradici, kterou v nizozemské literatuře představuje Louis Couperus (1863-1923) nebo Hella Haasse (1918) – s tvorbou obou těchto autorů se v dávné i méně dávné minulosti seznámili i čeští čtenáři.

Bibliografie
1996 Magonische verhalen (povídky)
1997 De zwarte met het witte hart (román)
1998 De vierde wand (povídky)
2001 Magonia (povídky a filmový scénář)
2002 De droom van de leeuw (román)
2002 De vrouwen van Lemnos (choreografický scénář)
2003 Een schitterend gebrek (román, česky Nádherná vada, 2006) Librisprijs 2004
2005 Alle verhalen (povídky)
2006 De klank van de sneeuw (dvě novely)
2006 De grote wereld (prémie k Týdnu knihy)

www.arthurjapin.nl