Literární překládání v Nizozemsku

Nizozemští překladatelé mají v porovnání s kolegy v mnoha jiných evropských zemích poměrně příznivé pracovní podmínky. Společně se spisovateli spadají pod nizozemský Literární fond (Fonds voor de Letteren).

Honorář
Základní honorář za překlad je v podstatě jednotný. Zájmová organizace vydavatelů (GAU) a Literární obec (VvL) stanoví každoročně minimální tarif za slovo pro překlad literárních textů do nizozemštiny a fríštiny, jehož výše je směrodatná i pro práci fondu. V roce 2006 činí 5,9 eurocentu. Nakladatelé tuto hranici bez reptání respektují. Přesto je tu ještě pojistné opatření – fond finančně podporuje pouze překlady, kde tarif odpovídá této smluvené hranici. (Příklad z praxe: překladatel uzavřel koncem roku smlouvu na překlad podle momentálně platného tarifu, ale termín žádostí o příspěvek fondu byl po Novém roce; fond poukázal na změnu tarifu, nakladatelství uzavřelo s překladatelem novou smlouvu podle zvýšeného tarifu, protože jinak by překladateli nárok na příspěvek fondu zanikl).

Stipendium
Kromě tohoto pevného finančního základu (mimochodem literární tarif za slovo tvoří zhruba čtvrtinu doporučeného tarifu za komerční překlad) nabízí fond překladatelům doplňkovou finanční podporu formou různých stipendií. Fond ročně finančně podpoří zhruba sto překladů. Lze zažádat například o pracovní stipendium. Vztahuje se na překladatele, kteří zveřejnili nejméně dva literární překlady. O udělení stipendia a jeho výši fond rozhoduje na základě vyjádření poradců, kteří hodnotí literární kvality předlohy. Na výši příspěvku má samozřejmě vliv i rozsah a náročnost textu – stipendium se uděluje na určitý počet měsíců. Je to tedy vlastně příspěvek na dobu, kdy překladatel na překladu pracuje. O každé stipendium se musí žádat znovu – fond o žádostech rozhoduje čtyřikrát ročně. I zavedený a zkušený překladatel může vyjít s prázdnou, pokud poradci usoudí, že kniha, kterou chce překládat, není literárně na výši. Při rozhodování o udělení stipendia dále hraje roli kvalita dosavadní překladatelovy práce. Odbytý překlad tedy ohrožuje udělení stipendia pro příští překladatelský projekt. O pracovní stipendium se smí žádat maximálně čtyřikrát ročně a v roce 2005 byl maximální vyplácený roční obnos 45 000 eur. V knižním vydání je uvedeno, že překladatel získal pracovní stipendium (tato podmínka bývá součástí překladatelské smlouvy), a fond vyžaduje pět výtisků (i to obstarává obvykle nakladatel – není to sice jeho povinnost, ale je i v jeho zájmu, aby měl s Literárním fondem dobré vztahy). K žádosti o stipendium se přikládá daňový doklad za uplynulý rok. Kdo má pravidelný roční příjem vyšší než 45 000 eur, nemá na stipendium nárok. Pokud se zpětně ukáže, že překladatel tuto hranici v příslušném roce překročil, musí stipendium vrátit.

Fond uděluje také tzv. stimulační stipendium. Je určeno pro překladatele, kteří ještě nesplnili limit dvou publikovaných literárních překladů. Pokud je jejich překlad kvalitní a vyšel knižně, mohou si zpětně zažádat o toto stipendium.

Dále fond poskytuje cestovní, studijní a pobytová stipendia. O těch se rozhoduje mimo čtyři čtvrtletní termíny, ale je třeba o ně žádat nejméně s tříměsíčním předstihem. Jsou určena pro cesty do země, kde se kniha odehrává, ať už za účelem konzultace s autorem, nebo „ohledání terénu” na místě. Pro účast na překladatelské dílně či sympóziu je určeno studijní stipendium. Pobytová stipendia pokrývají náklady na pobyt v některých překladatelských domech, s nimiž fond udržuje kontakty (např. v budově Nizozemského institutu v Aténách).

Kvalita překladů
Na kvalitu překladu se v Nizozemsku klade velký důraz. Nizozemský literární fond úzce spolupracuje s Nizozemským literárním produkčním fondem pro překlady NLPVF (ten obhospodařuje překlady nizozemské a fríské literatury do cizích jazyků a poskytuje m.j. možnost pobytu v amsterodamském překladatelském domě), se sesterskými vlámskými fondy (do nizozemské jazykové oblasti patří i Vlámsko), s Nizozemskou jazykovou unií NTU i s podpůrným střediskem pro překladatele při Utrechtské univerzitě (Steunpunt vertalen), které nabízí praktickou oporu (budoucím) překladatelům ve formě školení, dílen, poradenské služby apod. Zajímavý je tzv. mentorský projekt tohoto střediska. Začínající překladatel, který má uzavřenou smlouvu s nakladatelem, může prostřednictvím střediska získat z řad zavedených a zkušených kolegů mentora, který mu je během práce všemožně nápomocen. Mentora přitom platí středisko – pro vydavatele se náklady na překlad nijak nezvýší.

Kvalifikace
Udělení stipendií a grantů je tedy sice vázané na kvalitu překladu, ale současně tyto fondy a organizace nabízejí překladatelům nebo adeptům překladatelství dostatek možností, jak si zvýšit kvalifikaci. Jestliže překladatel těchto možností nedokáže využít, případně jestliže jich sice využívá, ale v jeho práci se to nijak neobráží, těžko se zlobit na fond, že odmítá honorovat nekvalitní práci. Přesto existují opravná opatření, pokud překladatel s rozhodnutím fondu nesouhlasí. Fond na požádání poskytne motivaci poradců, která vedla k zamítnutí nebo snížení finančního příspěvku. U „malých” jazyků, k nimž patří i čeština, je někdy problém v nedostatku kvalifikovaných poradců. Dochází tak k absurdním situacím, kdy „odborník” zpochybňuje literární kvality spisovatelů jako Daniela Hodrová nebo Jáchym Topol.

A ještě závěrečná poznámka, relativizující poněkud růžový obrázek – ani jeden z nizozemských překladatelů z češtiny nepřekládá na plný úvazek, protože se překládáním české literatury neuživí. To však souvisí se situací v nakladatelstvích a na knižním trhu, což je zase jiná kapitola.

Bližší info v angličtině: www.fondsvoordeletteren.nl