Hlavní postava knihy Åsne Seierstadové Knihkupec v Kábulu přichází po měsících kritiky na adresu autorky, jejího nakladatelství i celé norské společnosti s vlastní verzí příběhu. Na rozdíl od dokumentárního pojetí norské verze zasazuje Shah Muhammad Rais své vyprávění do rámce pohádky. Jednoho dne vyhledají knihkupce dva trollové a poprosí ho, aby jim vyprávěl svou verzi příběhu. „Podle toho, jak mě Åsne Seierstadová ve své knize popsala, měla svůj román nazvat spíše ‘Otrokář v Kábulu’,“ píše Rais v úvodu.

Åsne Seierstadová svou knihu označila jako rodinné příběhy a tím naznačila, že se román soustředí na rodinný, a ne politický život Afganistanu. Rais norské novinářce přesto vyčítá, že místo aby se zaměřila na problematiku hnutí Taliban, tak se omezila jen na postavení žen a dětí a pominula skutečnost, že afgánské rodiny žijí již 30 let v každodenním ohrožení válkou. Intimní charakter knihy odkrývající osobní příběhy členů knihkupcovy rodiny je pro Raise zcela nepřijatelný.

Rais, který norskou verzi pociťuje nejen jako zneuctění své rodiny, ale jako potupení celé afgánské společnosti, v závěru Seierstadové navrhuje, jak by se měla Afganistanu omluvit. „Já (Åsne Seierstadová) prosím všechny afgánské ženy, děti a muže za odpuštění za to, že jsem ve své knize nepopsala katastrofální životní podmínky, ve kterých musíte žít, a také za to, že jsem celému světu ukázala lživý obraz Vaší země.“

Každá mince má dvě strany a stejně tomu bude i s knihkupcovým příběhem. Některé Raisovy výroky však nejsou příliš přesvědčivé. Tvrzení, že afgánské ženy nejsou utlačovány o nic víc než afgánští muži, spíše potvrzuje než popírá obraz despotického postavení muže v muslimském světe.

Kritici se shodují na tom, že Raisova kniha není žádným velkým literárním počinem, ale je hlasem, který musel zaznít a který by si norští čtenáři měli poslechnout.