Ani pes neštěk aneb úspěchy polské překladové literatury v (ne)známé soutěži Jiřího Levého
Cena za překlad Jiřího Levého (2006)

Ani pes neštěk aneb úspěchy polské překladové literatury v (ne)známé soutěži Jiřího Levého

Ačkoli cena za překlad Jiřího Levého existuje již téměř patnáct let, stále ještě nebudí zájem literárních periodik, což je podle mého názoru na pováženou.

Ačkoli cena za překlad Jiřího Levého existuje již téměř patnáct let, stále ještě nebudí zájem literárních periodik, což je podle mého názoru na pováženou. Jiří Levý jakožto průkopník v oblasti teorie překladu (tvůrce České teorie překladu, spolu s J. F. Fraňkem redigoval edici Český překlad) a tvůrce kánonu překladatelů, notoricky známé publikace Umění překladu, si jistě zasloužil, aby po něm byla nazvána cena pro začínající překladatele. Ovšem to, jak s ní je nakládáno, vyznívá poněkud neurčitě, rozpačitě a nedotaženě, a tak se nelze divit, že ocenění zůstává stále bez povšimnutí. Je to ovšem trochu paradoxní, protože právě cena Jiřího Levého by měla sloužit jako odrazový můstek pro mladé překladatele.

Zřizovatelem této ceny není totiž žádná menší instituce než Obec překladatelů. Posuzovateli zaslaných příspěvků jsou sami členové Obce, zasedající v komisi, která je také tvůrcem posudků literárních překladů. O kvalitu hodnocení děl je tedy postaráno, čehož důkazem může být i fakt, že OP mnohdy první cenu s ohledem na úroveň překladů z minulých ročníků neuděluje. Až do tohoto místa není co vytknout. O to víc tedy zaráží fakt, že se toto podle mého názoru nejprestižnější ocenění mladého překladu sama Obec nesnaží zviditelnit (Státní cena za překladatelské dílo je spíše vyznamenáním za dílo celoživotní, Magnesia Litera za překladovou knihu nedisponuje kategoriemi próza, poezie, drama a spokojí se stejně jako Státní cena s jedním oceněným). Spíše by se dalo hovořit o laxním přístupu (např. zveřejnění výsledků přislíbené ke konci června 2006 se na internetu objeví až koncem srpna. A až nyní, 6. 10. 2006 se v Divadle Na Prádle (Besední 3, Malá Strana) uskutečnilo předčítání vítězných textů v režii Hanky Kofránkové, s osobní účastí výherců. Stránky Obce také o tomto počinu mlčí - www.obecprekladatelu.cz). Nezájem ze strany médií pak nemůže být ničím překvapujícím. A nám může zůstávat rozum stát nad tím, proč tedy OP tráví čas nad překlady, když rezonance u periodik či nakladatelů je nulová, to samé platí pro zviditelnění překladatelů, překládaných autorů či Obce samé. Přísloví na závěr: „Neseď panenko v koutě, tam jistě nenajdou tě.“

Nyní se ovšem dostávám k tomu, proč vlastně o tomto ocenění neocenění píši. V letošním 14. ročníku soutěže byly oceněny hned dva překlady z polštiny. Za úspěch absolutní můžeme považovat 1. cenu za překlad prózy, která byla udělena Pavlu Pečovi za Tequilu Krzysztofa Vargy. Čestného uznání také v kategorii prózy pak dosáhlo Lubiewo Michała Witkowského v překladu Jana Jeništy. Jde o úspěch polského překladu vskutku historický, jestliže budeme brát v úvahu předešlá ocenění polského překladu v rámci soutěže Jiřího Levého a (docenění) slovanských literatur vůbec. Ty se ocitají v podobě čestných uznání těsně pod stupni vítězů (ponejvíce překlady z ruštiny, ale také úspěch Pavla Peče v 11. ročníku soutěže v kategorii dramatu za překlad Przemysława NowakowskéhoTři ženy kolem mé postele). A tak se nám na stupíncích po celých 13 ročníků vesele střídá němčina s angličtinou, sem tam prokládaná italskými či francouzskými úspěchy. Výjimkou je až ročník letošní, kdy se na výsluní třístupňového piedestalu poprvé ocitly překlady z maďarštiny, rumunštiny, nizozemštiny a po dlouhé době i ruština (jedno z druhých míst v kategorii próza obsadila Lenka Suchánková s překladem Bílé na černém R. D. Gonzála-Gallego, druhé místo v kategorii dramatu bylo uděleno Gabriele Palyové za překlad Hry pro oblíbené divadlo Nikolaje Kalajdy). Škoda, že z úsečného komentáře k výsledkům na stránkách OP člověk nevyčte, zda na letošní „multikulturnosti“ výsledků nese podíl vyšší kvalita překladů slovanských a „východoevropských“ literatur, či se komise konečně otevřela dalším kulturám bývalého východního bloku. Nebo jde pouze o následování módního trendu, díky němuž se plní pulty knihkupectví a čísla literárních časopisů ochutnávkami z literatury ukrajinské, běloruské, slovinské či dokonce romské. Nebo se snad teprve letos sami překladatelé odhodlali zaslat své příspěvky reflektující neotřelé, barvitější a pro mnohé neznámé východoevropské reálie?

Tak jako tak, polský překlad své ovoce v letošním roce sklidil, ačkoli jak už bylo řečeno, nemnoho se ví o této soutěži a o to méně se o ní hovoří. Podle nejnovějších informací z 28. 9.2006 připravuje časopis Splav číslo věnované právě výhercům soutěže Jiřího Levého. Podzim na krku a psi začínají výt...

Aktualita

Zařazení článku:

literární věda

Jazyk:

Země:

Témata článku:

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse

Magda de Bruin,

Připomněla bych ještě, že problémem (ne)viditelnosti překladatele se CEATL, jehož členem je i OP, zabývá systematicky: www.ceatl.eu - (mluvili jsme o tom m.j. i před rokem v diskusích kolem iLiFora na toto téma; nežádala ostatně OP speciálně na „visibility“ o grant MK ČR?). Viditelností se nemyslí nějaké uspokojování osobní ješitnosti jednotlivých překladatelů (což jistě je polní tráva) ani to, že začínající překladatel získá zakázku, ale všeobecné povědomí o tom, co vlastně překladatel dělá a jakou roli má v tom, že si můžeme bez problémů přečíst původně cizojazyčnou knihu, sledovat film, i když jazyk původního znění neovládáme apod. Publicita překladatelských cen je jeden ze způsobů, jak takové povědomí posílit. Zejména u cen, kam mohou tituly přihlašovat i čtenáři, by se vyhlašovatel měl postarat o to, aby se o tom široká veřejnost dozvěděla – k tomu existují tiskové zprávy, které lze posílat nejen do médií, ale i do knihoven, aktivních knihkupectví apod. Jinak všestranně inspirující je např. překladatelský program Frankfurtského veletrhu.

jovanka šotolová,

to Anežka: všechno je to pravda, jen ten dovětek média=...polní tráva - to si sice může říct každý překladatel sám za sebe, ale jako stanovisko profesního sdružení zastupujícího překladatele to podle mě nelze obhájit :)
to kk: pokud něco/někoho kritizuju, sluší se myslím neschovávat se za anonymitou, jinak to celé nepůsobí věrohodně

Anežka Charvátová,

Dovoluji si něco říct za porotu. Cenou J. Levého se opravdu snažíme mladé překladatele zviditelnit; je pravda, že Obec překladatelů ne vždy dokáže proniknout na stránky celorepublikových deníků, leč to bohužel není jen chyba OP (kde by se jistě dalo leccos modernizovat, jak se však nyní i snažíme, viz nová facebooková podoba), ale i novinářů, které překlad jako takový vůbec nezajímá, nanejvýš v Magnesii, jenže i tam je překlad jen popelkou vedle ostatních kategorií. Do médií tedy laureáti ceny proniknou stěží, avšak na naši obranu musím říct, že naopak velice často se podaří dostat laureáty do nakladatelství, což je pro ně myslím důležitější. Zůstanu-li u polštiny, loňský oceněný (nepamatuju si přesně jakou cenou) Michael Alexa dostal možnost překládat knihu pro nakladatelství Smršť, jiný oceněný z polštiny, Jan Jeništa, také vydává své překlady knižně (myslím ve FRA), letos byl dokonce mezi finalisty Jungmannovy ceny a získal tvůrčí ocenění. Předloňský vítěz Michal Brabec (hispanista) přeložil knihu pro FRA. A podobných příkladů je mnoho, jen si je nepamatuju z hlavy (loňská vítězka, anglistka, myslím teď vydá překlad Plochozemě v Argu). Tudíž myslím, že tento účel ceny, zviditelnit mladé překladatele a umožnit jim začít spolupracovat s nakladateli, se daří naplňovat poměrně dobře. A média? K čemu? Taková sláva - polní tráva.

kk,

V o 6 let vzdálené budoucnosti je situace víceméně stejná. Sama jsem byla oceněna čestným uznáním za překlad z polštiny v r. 2011. V praxi to znamenalo vyhlášení výsledků (ohromná slavnost, na kterou se samozřejmě dostavili akorát laureáti a porota), načež jsem mohla jít domů. Nekonal se ani avizovaný překladatelský workshop, jelikož pan porotce - překladatel z polštiny - se nedostavil. Jediná "pocta", která mě z tohoto titulu potkala, bylo uvedení mého jména - donedávna s překlepem (stejně tak jména přeložené autorky) na stránkách OP.

Magda de Bruin ,

A ještě jedno upřesnění: nizozemština se dostala na stupeň vítězů už ve 2. (M. de Bruin-Hüblová) a 3. ročníku (Veronika Havlíková) této soutěže.

Anežka Kuzmičová,

Upřesnění: Časopis, který na listopad připravuje číslo věnované soutěži o Cenu Jiřího Levého (a který jí jedno číslo věnoval už vloni na podzim!), se nejmenuje Splav, ale PLAV.