Uri, Helene: Temně rudá 315

Uri, Helene
Temně rudá 315

ukázka beletrie zahraniční

Dneska bych na začátek chtěla říct něco o jednom z těch sešitů, co jsem si vedla, o Malým: Když jsem s nějakým mužem měla delší vztah, přestala jsem o něm po určité době vést záznamy. Takže spousta rutinních souloží nikde zapsána není...

Helene Uriová: Temně rudá 315

3. října
Dneska bych na začátek chtěla říct něco o jednom z těch sešitů, co jsem si vedla, o Malým: Když jsem s nějakým mužem měla delší vztah, přestala jsem o něm po určité době vést záznamy. Takže spousta rutinních souloží nikde zapsána není. Když jsem se ocitla v relativně stabilním vztahu, schovala jsem vždycky Malýho do psacího stolu v tajném pokoji. S nepravidelným časovým odstupem jsem se k němu ale vracela.

(Terapeut se zeptá, co měla klientka svým posledním tvrzením na mysli.)

(Obléknout si nového muže)

Začnou mě štvát. Po několika měsících. Byla jsem svému muži nevěrná. (Pauza.) Byla jsem svému muži nevěrná. To je citát z jednoho románu. Znáte ho?

[…]

To je první věta z debutového románu Sigrid Undsetové. Paní Marta Ouliová. A proč byla paní Ouliová svému muži nevěrná? A proč jsem byla nevěrná já? No přece z nudy. Paní Ouliová se ráda dívala do zrcadla, zrovna jako já. Není lepší zrcadlo než zamilovaný muž. Kdo je na zemi nejkrásnější, podívají se tázavě moje oči. A zamilovaný muž mi vždycky správně odpoví. Odpověď se skrývá v jeho očích.

[…]

Jestli jsem to udělala jenom proto, že jsem se nudila? Jo. Řekla bych, že jo. Myslíte, že ne? Nemusíte odpovídat. Jasně, že si to myslíte, jinak byste se neptal. (Pauza.)

Ráda nakupuju. (Pauza.)

[…]

Tak vy o tom pochybujete, jo? Sie imponieren mir! (Smích.)

Kouzlo novoty se rychle vytratí. Nepamatujete si snad, jak to chodilo s vánočními dárky, když jste byl malý? Stačilo pár dnů a už tak úchvatné nebyly. Nebyly tak úžasné a skvělé. Staly se z nich obyčejné hračky. Ale dokud byly nové a tajuplné, nebylo na světě nic důležitějšího, než se na ně dívat, osahávat je, vonět k nim, třídit je, vyrovnávat je na posteli, vystavovat na stole, na poličce. Sny o tom, jaké to bude si s nimi hrát. Co všechno zábavného s nimi budu moct dělat. Jak bude všechno jiné. Opravdové a jasné.

Nové oblečení, nové boty, nové tašky, nové šály, nové rukavice, nové šminky, to všechno si dopřávám. Miluju nové věci. Právě koupené, čerstvé, nepoužité věci. Vykročím do světa s novou rtěnkou, rty mi září, cítím, jak jsou hladké a kypré. Obléknu si nové voňavé rukavice z měkké kůže. Vezmu si novou kašmírovou šálu, usadí se mi lehce kolem krku. Nový svetr, který se mi nesmlouvavě lepí na tělo. Vím, že mi sluší. Ale nejvíc ze všeho mi sluší čerstvě zamilovaný muž. Nový muž. Zavěsím si ho na paži jako novou tašku. Obtočím si jeho ruku kolem krku jako novou exkluzivní šálu. A vykročím do světa. A svět se na mě dívá.

[…]

Jo. (Pauza.) No ovšem.

Mimochodem, Erikovi jsem nevěrná nebyla. Každopádně ne po svatbě. A samozřejmě jsem nikdy nebyla nevěrná Toremu. Ale všechny ostatní, všechny ty, co jsem s nimi měla krátkodobý vztah, jsem podváděla.

[…]

Ne, ne hned od začátku. Ale tak po několika měsících, když jsem se začla nudit.

[…]

To byl ten problém. Co jiného by to mělo být? Když jsme se s Erikem brali, trval náš vztah už rok. A za ten rok jsem ho podvedla jen dvakrát. To znamená se dvěma muži. Poprvé to bylo na jednom workshopu. Ale když mě pár měsíců potom Erik požádal o ruku, rozhodla jsem se, že s ním zůstanu. Říkala jsem si teď, teď mi začíná nový život. Teď bude všecho správně. Teď bude všechno, jak má. No ale pak do toho přišel ten farář.

[…]

(Směje se.) To vás to s tím farářem … (Pauza.) dráždí, co? Jo, něco vám o něm klidně povím. Ale nejdřív vás musím ubezpečit, že po svatbě jsem Erikovi byla věrná.

Chtěla jsem svatbu v kostele. Erik trval na radnici. Shodli jsme se na kostele. No ale nevěděla jsem, který kostel mi bude nejvíc slušet (smích), tak jsem se rozhodla, že do toho nejbližšího zajdu na obhlídku. Zavítala jsem tam v neděli dopoledne. Ale jó, sklomalby, světlo, duchovní písně, varhany. Fakt dobrý. Zavřela jsem oči a představila jsem si sebe v dlouhých šlehačkově bílých šatech, v rukou svatební kytici narcisů a růží. Perfektní. Zase jsem je otevřela. Tam vepředu nahoře stál farář a kázal. Výborná akustika. Měla bych mít vlasy vyčesané nahoru, nebo rozpuštěné? Věneček, nebo závoj? Anebo obojí? Pastor byl blond, uhlazený a mladý, jemný a chlapský zároveň. Představovala jsem si sama sebe vpředu u oltáře. Rozhodla jsem se pro závoj a malou tiáru. Ano, tohle je to pravé místo, kde si slíbíme věrnost, dokud nás smrt nerozdělí. Nejspíš zrovna dodělal teologickou fakultu. Tvářička jako růžovobílý marshmallow. Přerostlý cherubín. Zkrátka a prostě chlap v sukni. Ale pod sukní, jak se později ukázalo, měl úplnou oltářní svíci. (Tiše se směje.)

Den nato jsem za ním v úředních hodinách zašla na faru. Probrat svatební obřad. Jen pár praktických detailů. Měla jsem menstruaci. Nakonec to na sedačce vypadalo jako po něčem mezi bartolomějskou nocí a masakrem motorovou pilou. Za tři měsíce nás oddal. Nejdřív se cukal. Gino, nechtěj to po mně, prosím tě. Nechal se přemluvit, když jsem se mu jednou v neděli po bohoslužbě objevila pod kápí. A když jsem za ním znova zašla, všimla jsem si, že u okna stojí nová sedačka.

[…]

(Směje se.)

 

Delší ukázka byla otištěna v měsíčníku pro světovou literaturu PLAV 4/2006

 

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

související články

zhlédnuto 2214x

štítky k článku

Inzerce
Inzerce