Suter, Martin: Odvrácená strana Měsíce

Suter, Martin
Odvrácená strana Měsíce

studie beletrie zahraniční

Leitmotivem všech knih Martina Sutera je krize identity a nenadálá proměna osobnosti. Ve svých románech nahlíží na odvrácenou stranu lidské duše, líčí vnitřní krize postav, jež často bojují o zachování takového obrazu světa a sama sebe, jaký si za léta vytvořily a jaký najednou z nejrůznějších příčin ztrácejí.

Odvrácená strana lidské duše
Martin Suter
: Odvrácená strana Měsíce, přel. Lenka Housková, doslov Tomáš Dimter, Euromedia-Odeon 2006, 224 stran

Švýcarsko obohatilo ve dvacátém století světovou německy psanou literaturu pouze o několik, zato nepřehlédnutelných, jmen – k nim bezesporu patří Max Frisch, Hermann Hesse, Friederich Dürenmatt či Adolf Muschg. V mladší, poválečné generaci se k častěji citovaným jménům řadí především Zoe Jenny, kterou literární kritika zahrnula do proudu autorek tzv. německého dívčího zázraku, jenž zaplavil německý literární trh v druhé polovině devadesátých let; performerka a autorka Milena Moserová, jejíž komerčněji laděná díla Ostrov uklízeček (Die Putzfraueninsel, 1992) a povídky Zlomená srdce aneb Moje první až poslední vražda (Gebrochene Herzen oder Mein erster bis elfter Mord, 1990) vyšla v letech 1996 a 2005 česky; či novinář a prozaik Peter Stamm, jenž naposledy vydal kritikou dobře přijatou sbírku povídek V cizích zahradách (In fremden Gärten, 2003).

Martin Suter (1948), jehož jméno se na českém literárním trhu objevuje poprvé, má ve Švýcarsku své stálé místo na předních místech žebříčků prodejnosti, sklízí převážně pozitivní kritiky, a když vyšel jeho román Lila, lila (2004), stal se jedním z hlavních hostů lipského knižního veletrhu. Autor, který o sobě tvrdí, že psaní je jeho vášní, vydal svůj první román poměrně pozdě, až v padesáti letech. Dlouho se živil jako reklamní textař, autor písní či divadelních a filmových scénářů. Dnes, kdy žije jako autor na volné noze se svou ženou střídavě ve Španělsku a v Guatemale, působí také jako novinář a sloupkař listu Weltwoche a spolupracuje s televizí. Za posledních deset let vydal čtyři úspěšné romány a pátý byl v červnu 2006 uveden na německý knižní trh.

Leitmotivem všech knih Martina Sutera je krize identity a nenadálá proměna osobnosti. Ve svých románech nahlíží na odvrácenou stranu lidské duše, líčí vnitřní krize postav, jež často bojují o zachování takového obrazu světa a sama sebe, jaký si za léta vytvořily a jaký najednou z nejrůznějších příčin ztrácejí. Suter tak vytváří příběhy na pomezí psychologického a kriminálního románu s příchutí thrilleru, které čtenáře udržují v napětí. Příčiny změny osobnosti jsou si často v jeho knihách blízké.

Ve dvou románech je příčinou krize identity porucha paměti. V Suterově prvotině Small World (Small World, 1997) trpí stárnoucí hlavní hrdina Konrad Lang, inspirovaný autorovým dědečkem, Alzheimerovou nemocí, kvůli níž si vzpomíná pouze na útržky ze svého dětství, jež prožil jako outsider a nemanželské dítě po boku svého „kamaráda“ z milionářské rodiny. Snaha složit mozaiku svého dětství však pro Konrada Langa končí téměř jako thriller – odhalí dávno skrývané rodinné tajemství. Problém ztráty paměti řeší i hrdina dalšího Suterova románu Skvělý přítel (Ein perfekter Freund, 2002) novinář Fabio Rossi, jenž se vyrovnává s posttraumatickou amnézií. I Rossi je donucen rekonstruovat svůj život a zjšťuje s údivem, že sám byl zkorumpovaným novinářem, jenž pracoval na odhalení velké aféry v potravinářském průmyslu (autor se nechal inspirovat epidemií BSE). Hledá důvody svého zranění a mezi podezřelými se objeví i jeho dobrý přítel. Suter rád pracuje s žánrem kriminálního románu a v knize Skvělý přítel vystavěl napínavý příběh nejen o hledání identity a vyrovnávání se sám se sebou, ale také o tom, že přátelství může být jen pouhou maskou. Napětí zvyšuje i forma vyprávění, kdy Suter stírá hranice mezi tím, co se odehrává postavám v hlavě a co skutečně prožívají.

V dalších dvou románech – v knihách Odvrácená strana Měsíce (Die dunkle Seite des Mondes, 2000) a nejnovějším románu Ďábel z Milána (Der Teufel aus Mailand, 2006) – využívá spisovatel jako spouštěč změny osobnosti halucinogenní drogy. V nové knize se tak také po šesti letech vrací k tématu, které mu již jednou přineslo úspěch. V románu Ďábel z Milána, v němž tentokrát vystupuje jako hlavní hrdinka žena, se autor opět vyrovnává s aktuálními problémy, které civilizace přináší. Sonja Forsterová se po rozvodu s movitým bankéřem snaží znovu najít duševní rovnováhu, ale poté, co si na diskotéce vezme LSD, začne ztrácet povědomí o realitě. Vidí zvuky a cítí barvy, a proto uniká do horského hotelu, aby se zotavila. Nicméně autor, tentokrát ještě intenzivněji využívající prvky thrilleru, nenechá hrdinku ani na venkově najít vytoužený klid a harmonii.

Nejen v díle Ďábel z Milána, ale obecně jedním z typických motivů Suterových knih je kontrast mezi světem milionářů a prostým venkovským životem či světem outsiderů. Švýcarsko autor vykresluje tak, jak si ho čtenář nejspíše představuje – spořádanou zemi úspěšných, bohatých a se sebou spokojených lidí. Hrdinové jeho knih žijí obvykle v luxusu a užívají si všeho, co jejich svět nabízí – ovšem pouze na první pohled a na prvních stránkách. Velmi často jsou totiž vzápětí konfrontováni s docela jiným prostředím. Pouze v románu Lila, lila (2004) je příběh obrácený – životní outsider David se stane slavným a úspěšným autorem, nikoliv však z vlastního přičinění. Nalezený rukopis milostného románu situovaného do padesátých let, jenž pod Davidovým jménem vyjde a dostane se na přední příčky v žebříčku bestsellerů, z Davida udělá téměř přes noc hvězdu. Popularita se však brzy mění spíše v noční můru a román tak opět dokládá, že zvyknout si na novou indentitu není právě snadné. Kritici považují tento román také za zdařilou satiru na literární průmysl žijící z afér a skandálů.

„Téma krize identity, manipulace se vzpomínkami a také změna charakteru, zvláště nedobrovolná, mě velmi přitahuje,“ říká autor. Změna, kterou projde hlavní postava v románu Odvrácená strana Měsíce, je radikální – z úspěšného právníka se stane lesní muž. Tentokrát však změnu osobnosti nezpůsobí ztráta paměti, ale naopak uvolnění potlačených pudů, vyvolané halucinogenními drogami. Právník Urs Blank je prototypem muže, jenž by mohl být se svým životem spokojený – má rychlé auto, nezávislou přítelkyni, veliký byt a konta v zahraničí, a přesto získá pocit, že mu cosi chybí. První otřes jeho identity způsobí setkání s mladou extravagantní dívkou, prodávající na bleším trhu vonné tyčinky a indické zboží. Střet jejich tolik odlišných světů může zprvu na čtenáře působit humorně až ironicky. Právník obědvá s Lucille, oblečenou do modelu kombinujícího indické sárí, thajské šátky a čínské kabátky, přímo na trhu bagety s kaviárem a šampaňské, noci tráví v luxusním hotelovém apartmá. Urs Blank se s ní vrací do svých studentských let – znovu poslouchá Pink Floyd, kteří „ostatně patří k mojí generaci“, jak dívce vysvětluje, kouří s ní jointa a chlubí se, že jej „moje generace vynalezla“. Vztah nejprve připomíná klasickou krizi muže středního věku.

Kromě poměru s mladou přítelkyní prožije městský člověk Urs Blank, který se náhodou po dlouhé době strávené v životem tepající švýcarské metropoli ocitne na procházce v lese, krátký, ale o to intenzivnější zážitek, jenž v něm zároveň vzbudí pocit, že „to všechno už tisíckrát zažil. Stejné tváře, stejné věty, stejné situace, stejné konstelace. Po schůzce jsem šel pěšky lesem. Uvědomil jsem si, že jsem zapomněl, že tak blízko města leží i jiný svět. S jinými zákony, jinými prioritami, svět, který s tím naším nemá nic do činění. (…) Procházka lesem mi ale otevřela oči do jiných světů. A co je horší, jinak jsem viděl i ten náš. A musel jsem si přiznat: Nestačí mi to.“ Právě takhle se to snaží vysvětlit své bývalé přítelkyni Evelyne, jež však jeho nezvyklé chování hodnotí zcela střízlivě: „To je kýč, Ursi. Proč mi prostě nepřiznáš, že jedeš po mladý holce, která v tobě vidí velkýho chlapa? (…) Přestaň s jinými světy. Žiješ ve stejném světě jako předtím. S tím rozdílem, že máš teď mladou přítelkyni. Jako každý šosák, kterýmu je pětačtyřicet a může si to dovolit.“ Příběh jako vystřižený ze Shawova Pygmalionu se však zvrtne, protože „otěže“ převezme Lucille, která Urse Blanka pozve na víkendovou seanci, jíž završí v indiánské sauně a požitím halucinogenních hub. Místo, aby Urs Blank vychoval z Lucille dámu, jak by se jistě hodilo pro populární literaturu, změní tento zážitek od základů jeho život.

Přírodní droga zde má svůj zvláštní význam – vyvolá v Blankovi halucinace, v nichž splývá s přírodou a získá pocit, že jediné, co je skutečné a reálné, je on sám, a může tak rozhodovat o osudech ostatních. Blankovi začne být okolní svět lhostejný – uprostřed bouřlivé diskuse s kolegou opustí bez omluvy místnost, během telefonátu s Lucille zavěsí a při milostném aktu náhle ztratí zájem. Nejen to – ani lidský život pro něj už nemá cenu, a tak zapříčiní několik smrtelných nehod. Proměna Urse Blanka však není tak jednoznačná. Nezměnil se v chladné a bezohledné monstrum. Po čase jej začnou pronásledovat výčitky svědomí a on prchá sám před sebou, ovlivněn zároveň svou přírodní halucinací, do lesů. Zde Suter přichází k hlavnímu tématu románu, jež se dotýká zároveň jednoho ze současných trendů, totiž opuštění civilizace a schopnosti přežití bez současných vymožeností. „Chtěl jsem napsat román o životě v lese a kvůli kontrastu jsem zvolil zámožného právníka,“ líčí autor svůj záměr a v druhé části knihy rozvíjí napínavý příběh, sledující proměnu právníka v poustevníka, odkázaného pouze sám na sebe. Velmi přesvědčivě líčí změnu životního stylu, kdy se člověk mění téměř ve zvíře – jeho celodenní náplní je shánění potravy, jeho instinkty se vytříbí a téměř ztratí hlas, protože nemá příležitost s někým promluvit.

Suter naznačuje, že takhle žít je možné, ale ne udržitelné. Využívá proto opět kriminální zápletky a zvyšuje tak napětí příběhu. Přestože je Urs Blank oficiálně považován za mrtvého, mají jeho kolegové z právní kanceláře přesto podezření, že je naživu a že pro ně představuje potenciální ohrožení, protože by mohl vyzradit jejich machinace. Tak se z něj stává lovná zvěř a potenciální trofej do sbírky vášnivého lovce Pia Otty. Jakoby chtěl Suter naznačit, že civilizaci ani lidské bezohlednosti se nedá uniknout.

Urs Blank je však pronásledován i sám sebou, lépe řečeno svým novým já. Jeho hlavním cílem je najít onu halucinogenní houbu – modráska –, kterou omylem při rituálu spolkl spolu s lysohlávkami a jež je také hlavním viníkem jeho stavu. Blank chce znovu podstoupit rituál s nadějí, že trip ovlivní tak, aby se stal tím, kým kdysi býval. Otázku, zda je možné vrátit se do normálu, nechává autor v působivém vyvrcholení knihy otevřenou.

Román Odvrácená strana Měsíce, jehož titul je převzatý ze skladby kultovní skupiny Pink Floyd, má všechny znaky řemeslně dobře zvládnutého románu. Martin Suter přesně odměřuje dávku napětí a atraktivitu příběhu zvyšuje přimísením exotiky ze světa bohatých. Zručně tak balancuje na pomezí populární literatury. Odvrácená strana Měsíce je však víc než jen nablýskaným pozlátkem či survivalovou příručkou. Suterovy knihy totiž odlišuje propracovanost celého příběhu, přesné postižení psychologie postav a také mistrně zvládnutý konec, jenž v případě tohoto románu pouze naznačí východisko situace, ale přitom nezanechá ve čtenáři nejistotu.

Pohled Martina Sutera na odvrácenou stranu lidské duše, snahu vyrovnat se s vlastní bezohledností a proměnu lidské bytosti uprostřed hlubokých lesů může dobře sloužit jako oddechová literatura, ale může vést i k zamyšlení nad provázaností současného člověka s civilizací a jejími výdobytky. Přežít z darů přírody totiž není tak lehké, jak by se mohlo zdát...

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

související články

zhlédnuto 3204x

katalogy

Koupit knihu

Inzerce
Inzerce