Mălăncioiu, Ileana: Čára života

Mălăncioiu, Ileana
Čára života

ukázka beletrie zahraniční

Se strachem a smutkem očekávám konec / dnešního dne, v němž poslední naděje odchází / tak jako odešly všechny předtím. / Nic mě neváže k tomu, co se děje kolem.

Ileana Mălăncioiu: Linia vieţii. Antologie (Čára života. Antologie) Polirom, Iaşi 1999

Se strachem a smutkem
(Cu spaimă şi cu întristare)
Se strachem a smutkem očekávám konec
dnešního dne, v němž poslední naděje odchází
tak jako odešly všechny předtím.
Nic mě neváže k tomu, co se děje kolem.

Nic mě neváže k temnotě,
se strachem a smutkem hledím
jak mrtví putují naším básnictvím
jako zemí nikoho.

Zápasím s nimi, abych jim z rukou vyrvala
hrst hlíny, usilovně se snažím
mít na paměti, že jsem byla prokleta
vydělávat si na chleba v potu tváře.

Celou noc jsem orala a sela,
ach, Bože, co mám ještě udělat,
když obilné zrno na mne hledí
z hlubiny země jako mrtvola.

Hledím na tvou duši
(Mă uit în sufletul tău)

Hledím na tvou duši, co se vznesla z těla
a v půlnoci mě přišla navštívit.
Je smutná, unavená, opuštěná,
stydí se takhle nahá objevit

bez svých šatů z masa a kostí
a pohled zvědavců jí klidu nedopřeje.
Stojí tu přede mnou, tiše září
a jako beránek se chvěje.

Oknem ji pustím do tmavé noci,
vznáší se nad vodami aniž hlesne
na cestě zpátky do svého těla,
které jí však už bude těsné.

Znovustvoření světa
(Re-Facerea lumii)

Není dobře na zemi člověku samotnému,
pomyslel si Pán Bůh ve chvíli, kdy vyňal žebro
z mužova boku a stvořil z něho ženu.
Není dobře, aby člověk byl sám na zemi.

A pokud jde o ženy, není co dodat.
Ale já, když jsem nehty přehrabávala
zem nad tebou, přišla jsem na to,
že vykopat hrob je totéž co stvořit svět.

Je tu však něco: kdekoli člověk kopne,
všude na někoho narazí, v nejlepším případě
na vzdáleného příbuzného.
Naštěstí hrobař nemá tolik času

jako Pán Bůh a nemůže se zastavit ve svém tvoření,
aby se podíval, co z něj vzešlo; já naštěstí
nemám tolik práce jako on, a tak nemůžu nevidět,
že ten hrob je pořád hlubší a hlubší.

Zpověď
(Spovedanie)

Radovala jsem se ze života, jak se raduje
námořník ze břehu, u něhož zakotvil svou loď
po dlouhé plavbě oceánem.

Klopotně jsem se naučila chránit se před nepřízní
a chodit po zemi, jako bych chodila nad vodami.
Hřála mě myšlenka, že táta uchoval

místo pro naši rodinu na zdejším hřbitově,
kam už se nevejde žádný další hrob,
a že někde nad mým životem je jiný život.

Poddala jsem se a pak uspěla. Otče, naučte mě
jak se dá žít mezi mrtvými příbuznými,
naučte mě, jak lze žít mezi mrtvými.

 Malancioiu

 

Překlad © Libuše Valentová

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

zhlédnuto 1415x

Inzerce