Christov, Boris - portrét autora (výstava Slovo a tvar - 2006)

Christov, Boris - portrét autora (výstava Slovo a tvar - 2006)

aktualita beletrie zahraniční

S poezií a výtvarným uměním se mohou setkávat návštěvníci Národní knihovny ČR v přízemí Klementina, kde je od 9. listopadu až do 15. ledna příštího roku otevřena výstava Slovo a tvar, přinášející trojverší významného bulharského básníka Borise Christova spolu s grafickými listy předních současných výtvarníků Zachariho Kamenova a Milka Božkova.

Když se slova snoubí s tvary

S poezií a výtvarným uměním se mohou setkávat návštěvníci Národní knihovny ČR v přízemí Klementina, kde je od 9. listopadu až do 15. ledna příštího roku otevřena výstava Slovo a tvar, přinášející trojverší významného bulharského básníka Borise Christova (*1945) spolu s grafickými listy předních současných výtvarníků Zachariho Kamenova (*1949) a Milka Božkova (*1953).

Jde o projekt Unikáty – slova a graffiti bulharského galeristy Iva Maslarského (*1950), jenž v roce 1997 založil v Samokovu soukromou galerii a vlastní bohatou sbírku starých tisků a ikon, grafiky, malby a plastik. Právě jeho idea vytvořit soubor ručně provedených knih, inspirovaných poezií Borise Christova, oslovila roku 2001 bulharské grafické umělce. Výstava představuje dvě originální alba Slova a graffiti a Slova, hlína a graffiti, v nichž nalezlo třiapadesát Christovových tercet svébytný výtvarný doprovod v dvaadvaceti dílech Zachariho Kamenova a jednatřiceti pracích Milka Božkova. Vzniklo tak čtyřicet kusů bibliofilií a šest zkušebních tisků na papíře Fabriano Rosaspina.

Básník a prozaik Boris Christov debutoval lyrickou výpovědí Večerní trubka (1977). V románu Otec vajíčka (1988) se tragika i komika spojily v surrealistickou směsici parodované mytologie, paradoxů, apokalyptických vizí a naivismu. Pozornost vzbudil také poetický text novely Posmrtné skvrny (1991), v níž se próza prolíná s poezií. Čtenářskou veřejnost zaujala i další díla Slepý pes (1990), Údolí bot (1990), výbor Zvěstovatelova křídla (1991), Slova a graffiti (1991), Slova nad jinými slovy (1992) či Černá písmena na černém listě (1997). Christov je rovněž autorem mnoha scénářů k hraným, dokumentárním i animovaným filmům; sestavil řadu sborníků a antologií z bulharské literatury. V roce 2000 obdržel Velkou cenu Sofijské univerzity sv. Klimenta Ochridského.

S poezií Borise Christova se mohl seznámit i český čtenář, neboť ukázky z jeho básnické tvorby jsou zastoupeny ve dvou překladových antologiích Mladá řeka (1979) a Most (1996). V roce 1993 pak vydalo Bulharské velvyslanectví v ČR poému Čestný kříž - v překladu Ludmily Kroužilové pod názvem Křížová cesta. V originále tato skladba vyšla v roce 1982 a ve své době sehrála důležitou roli nejen na poli literárním, ale i kulturně-společenském. Stala se jakýmsi manifestem generace, která se izolovala od vnějšího světa a odmítala totalitní realitu. Porovnáme-li umělecký jazyk poémy a vystavených trojverší, ve která autorova tvorba vykrystalizovala v průběhu devadesátých let, je právě směřování od do jisté míry rétorického jazyka k zhuštěnému melodickému výrazu stěžejním rysem Christovova literárního vývoje a růstu.

Expozice v Klementinu prezentuje terceta v trojjazyčné verzi – kromě bulharského originálu v anglickém překladu Ronalda Flinta a Betty Grinbergové; do češtiny pak právě pro tuto příležitost verše citlivě přeložila Zlata Kufnerová.

Podíváme-li se na Christovova trojverší po stránce obsahové – objevíme několik tematických okruhů. V rámci reflexivní a meditativní poezie nalezneme terceta, která si jistě cítí na půdě Národní knihovny jako doma (Knihy, Čtenář, Knihovna, Próza, Básník) a překvapí lakonickou a místy až neúprosnou hutností:

Čtenář
Sám možná také tvoří, proč ale
křivka jeho nahrbených zad tak připomíná
dravce nad obětí?

Řada trojverší se s menší či větší melancholií obrací k tzv. posledním věcem člověka (Mrtvý, Krypta, Ostatky, Znamení, Elegie, Epitaf, Podzim); je tedy příhodné, že si výstavu můžeme prohlédnout právě nyní, kdy si mj. připomínáme Památku zesnulých:

Mrtvý
Nebožtík sedí na protějším břehu -
nedostupný a pyšný na to,
že se tam dostal dřív než my.

Výstavu uzavírají sympaticky sebeironické verše:

Poznámka na okraj
Zrozený pro službu gumě
jsem celý život ostřil tužku.
A psal, já hříšník, měl však gumovat.

Výtvarní umělci Zachari Kamenov a Milko Božkov mají za sebou desítky samostatných úspěšných výstav doma i v zahraničí (mj. v Belgii, Francii, Holandsku, Japonsku, Koreji, Mexiku, Německu, Polsku, Rakousku, Švédsku, Švýcarsku a Turecku) a jsou nositeli řady domácích i mezinárodních cen; kupříkladu na Koshi Trienále v Japonsku získal Milko Božkov za své dílo první i zvláštní cenu.

Výstavu spolupořádají Národní knihovna ČR, Slovanská knihovna a Bulharský kulturní institut v Praze; o realizaci se zasloužilo oddělení výstav NK ČR. Na jejím slavnostním zahájení 8. listopadu 2006 promluvili ředitel Slovanské knihovny Lukáš Babka a ředitel Bulharského kulturního institutu Bojan Pančev. Vybrané verše zazněly v přednesu Jiřího Schwarze; poezii hrou na flétnu doprovodil Jan Ridlbauch.

Fotografie z vernisáže
Výstava

 

© Ivana Srbková

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

související články

zhlédnuto 2552x

Inzerce
Inzerce
Inzerce