Amejko, Lidia

Amejko, Lidia

portrét beletrie zahraniční

Lidia Amejko (1955) – polská prozaička a dramatička.

Lidia Amejko

(2. 9. 1955, Vratislav) – prozaička a dramatička

Debutovala v roce 1987 v časopise Odra povídkou, kterou prezentovala jako náhodně objevený text J. L. Borgese. Od roku 1993 jsou její dramata pravidelně publikována v měsíčníku Dialog. Divadelní hry Lidie Amejko, které se zároveň dočkaly mnohých televizních a rozhlasových adaptací, byly doposud hrány ve Varšavě, Krakově, Opolí, Vratislavi, Londýně a Düseldorfu. Její texty byly přeloženy do angličtiny, němčiny, chorvatštiny, španělštiny a češtiny – zdramatizovaná povídka Pan Dwudrzewko, kterou do češtiny přeložila Irena Lexová, se objevila v souboru čtyř současných polských dramatiků nazvaném Pobavme se o životě a smrti.

Głośne historie (nakladatelství Oficyna 21, Varšava 2003) jsou autorčiným knižním debutem. Jde o knihu skromnou, stojící mimo hlavní proud či masový zájem čtenářů, přesto však stylisticky a kompozičně velice vyspělou, vyzrálou a „sebejistou“. Hrdiny těchto šestnácti povídek jsou lidé, kteří žijí v realitě „převrácené naruby“, kteří si navíc nejsou úplně jisti tím, jak se jmenují, ve které době v jakém časoprostoru se právě vyskytují a zda-li vůbec existují. Z onoho chaosu se snaží získat nějaké obrysy světa a nepřetržitě cosi hledají – Boha, smrt či pravdu.

„Člověk by si měl nalézt něco seriózního a stálého, čím by si mohl něco tak plytkého jako existence přišpendlit,“ tvrdí jeden z hrdinů, který se potuluje, kam ho právě nohy zanesou – na hranice reálného světa, do zásvětí, na Golgotu nebo prostě jen na smetiště. Povídky Lidie Amejko mezi sebou bývají provázány tenkou fabulistickou nití a jsou pokusem o definici lidského osudu a smrti, pokusem zpovědi o lidské samotě. Jejími hrdiny jsou postavičky různého původu a často pocházejí ze spodních společenských vrstev. Každý si filosofuje po svém a dochází své pravdy, což mu následně umožňuje buď ničím nerušený život, vyrovnanou smrt nebo poklidné živoření. 

Kniha by mohla být díky autorčině vytříbenému citu pro jazyk, smyslu pro humor, nadsázce a také díky značné filosofické hloubce považována za učebnici grotesky a eschatologie počátku 21. století. Jistě i tací spisovatelé jako výše zmiňovaný J. L. Borges, otec polské grotesky Stanislaw Mrožek, Witold Gombrowicz či spisovatelka generace bruLionu Natasza Goerke by se od autorky mohli lecčemu přiučit.

 

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

související články

zhlédnuto 2853x

Inzerce
Inzerce