Cesta Karla IV. do Francie
Šmahel, František: Cesta Karla IV. do Francie

Cesta Karla IV. do Francie

Široce koncipovaná kniha Františka Šmahela zaujme na první pohled svou krásnou výpravou, ale i zvoleným tématem. Je věnovaná poslední diplomatické cestě Karla IV. do Francie uskutečněné na sklonku roku 1377 a počátkem roku 1378, klade si však za cíl seznámit nejenom s touto politickou misí a jejími aktéry.

Široce koncipovaná kniha Františka Šmahela zaujme na první pohled svou krásnou výpravou, ale i zvoleným tématem. Je věnovaná poslední diplomatické cestě Karla IV. do Francie uskutečněné na sklonku roku 1377 a počátkem roku 1378, klade si však za cíl seznámit nejenom s touto politickou misí a jejími aktéry, ale sahá v širším horizontu mnohem hlouběji, až k prvnímu pobytu mladého Karla IV. ve Francii. Tím, že vypráví nejenom o samotné cestě vykonané na sklonku Karlova života, ale podává též barevně vykreslenou fresku zachycující období téměř sta let, má čtenář možnost proniknout do přediva česko-francouzských vztahů i hlouběji do evropské politiky a snáze pochopí závažnost francouzské cesty, která je jádrem celého vyprávění. Kniha je ojedinělá především v tom, že k popisovaným událostem poskytuje obrovské množství barevných příloh či ilustrací, v případě oficiální Relace Velkých kronik Francie potom předkládá téměř až reportážní miniatury francouzských mistrů knižní malby, čímž jako celek působí podmanivým dojmem a čtenáře tak vtahuje přímo do samotného dění popisovaných událostí nejen díky autentickým dokladům písemné povahy, ale především svou vizuální stránkou.

V prologu k pařížskému summitu nazvanému Lucemburkové a Francie jsou předvedeny hlavní dramatis personae, autor rovněž seznamuje s intelektuálním prostředím francouzského dvora, podává  nástin rozhodujících politických událostí ve Francii (povstání jacquerie, stoletá válka) a dobu vlády Karla IV. zasazuje do evropského kontextu. Po zdolání tohoto sice čtivě napsaného, přesto velmi důkladného „úvodu“  k samotné cestě do Francie, je čtenář dostatečně vyzbrojen k tomu, aby se mohl začíst do poutavého vypravování Velkých francouzských kronik o návštěvě císaře Karla IV. ve Francii, jež tvoří ústřední téma knihy. Autentickou zprávu, která je zde v úplnosti prezentována, je možno označit jako podmanivý dokument, který neseznamuje pouze s četnými bankety a slavnostmi pořádanými na počest císaře a jeho syna, ale lze ji chápat rovněž jako sondu do charakteru aktérů a otevírá nám i možnost nahlédnout do spletitých vztahů evropské politiky. Zpráva o návštěvě může být zároveň čtena jako poutavé svědectví o  středověké architektuře, která zde „vystupuje“ jako kulisa politických jednání (palác Cité, Louvre, rezidence v Saint-Pol) a liturgických aktů (Sainte Chapelle, opatství sv. Dionýsia), rovněž je dokladem vyspělé dvorské kultury, etikety a středověké symboliky. Pokud by se snad potenciální čtenář domníval, že se i přes výše uvedené skutečnosti jedná o suchopárný popisný text středověkých kronikářů, jistě od tohoto názoru  brzy upustí, když se dočte například o tom, jak náš otec vlasti náruživě přijímal dary, kterých se mu ve Francii dostalo (na tváři až vyvolá lehký úsměv informace, že si z nabízených  předmětů, v tomto případě z knih Hodinek, místo jedněch spolehlivě vybral hned oboje nabízené), jak usiloval o to, aby navštívil poutní místa a na vlastní oči spatřil relikvie světců, či naopak soucítí s císařem sužovaným dnou, která mu v prvních dnech  pobytu v Paříži brání v aktivním zvládání náročného programu, který mu francouzský hostitel připravil. 

Po Relaci Velkých francouzských kronik následuje epilog, v němž autor knihy sleduje osudy hlavních protagonistů setkání a další vývoj v Čechách i ve Francii, aby tak v závěrečné části knihy v oddílu nazvaném exkurzy, sondy a etudy doplnil některé údaje z Relace a především jak píše, aby „hledal skryté souvislosti, protimluvy a nápovědi dochovaných pramenů písemné, výtvarné i hmotné povahy“. Tyto úvahy a výklady považuji za nejcennější část knihy, protože zde autor klade důraz na mnohé detaily z Relace, které by nepozorný čtenář v toku vypravování mohl snadno opomenout, nedocenit či by z nich nevyvodil patřičné závěry. Autor tak podává klíč k pochopení formalit v císařově návštěvě ve Francii, pravidel soukromého i veřejného života francouzského panovníka, které měly vést k žádoucímu ideálu označovanému jako „krásné uspořádání“ (belle ordonance), nebo se zabývá uvítacími průvody a slavnostními vjezdy, které patřily k hlavním prezentacím v pozdním středověku a dává tak nahlédnout například do složité symboliky gest a barev. Stranou zájmu nezůstaly ani slavnostní oděvy a látky, o jejichž okázalém charakteru se může čtenář rovněž přesvědčit na celé řadě reprodukovaných miniatur z rukopisu, ani slavnostní bankety na počest české návštěvy spolu s rekonstrukcí zasedacích pořádků a jídelních lístků pařížských hostin a dramatické a hudební produkce provozované při slavnostních tabulích.

Jak je z předchozího zřejmé, Františku Šmahelovi se podařilo přiblížit takřka na „dosah a na dohled“ hlavních účastníků jednání a vytěžit ze středověkého pramene maximum. Plasticky tak před námi defilují nejen jednotliví účastníci politických rokování a hostin, ale máme prakticky možnost ocitnout se ve středověké Paříži, být očitými svědky rozličných rituálů či spatřit alespoň některé z darů, které česká delegace obdržela. Kniha je tak potěšlivá nejen pro oko, které si přijde na své díky preciznímu zpracování nesčetných doprovodných obrázků, mapek a středověkých miniatur (jež tvoří prakticky rovnocenný pendant k textu), ale na první pohled zaujme svým uchopením tématu. Středověký text v tomto případě posloužil jako východisko pro brilantně pojatou hlubokou sondu do politických a společenských dějin na sklonku 14. století a svým metodickým přístupem a způsobem interpretace posunuje tato práce rovněž dosavadní poznání nejen v oblasti politických, ale především kulturních dějin. 

Vyjde v časopise Teologie a společnost


 

Kupte si knihu:

Podpoříte provoz našich stránek.

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse