Vargas Llosa, Mario: Kozlova slavnost

Vargas Llosa, Mario
Kozlova slavnost

recenze beletrie zahraniční

Kozlova slavnost peruánského spisovatele Maria Vargase Llosy (1936) navazuje na dlouhou tradici tzv. diktátorského románu v Latinské Americe, který v průběhu 20. století obohatil světovou literaturu několika skutečnými klenoty.

Mario Vargas Llosa: Kozlova slavnost, ze španělského originálu La fiesta del Chivo přeložil Petr Zavadil, Mladá fronta, Praha 2006, 416 stran

Kozlova slavnost peruánského spisovatele Maria Vargase Llosy (1936) navazuje na dlouhou tradici tzv. diktátorského románu v Latinské Americe, který v průběhu 20. století obohatil světovou literaturu několika skutečnými klenoty – mezi nejvýraznější patří např. El Seňor Presidente (Pan prezident, 1946) Miguela Ángela Asturiase, Yo el Supremo (Já nejvyšší, 1974) Augusto Roa Bastose, El Recurso del Método (Náprava dle metody, 1974) Aleja Carpentiera nebo El Otoño del Patriarca (Podzim patriarchy, 1975) Gabriela Garcíi Márqueze. Vargas Llosa se ve svém díle pokusil zachytit a přiblížit možná nejspektakulárnější diktaturu v latinskoamerických dějinách, hrůzovládu Rafaela Leónidase Trujilla (1891–1961) v Dominikánské republice (1930–1961).

Příběh románu se rozvíjí ve třech hlavních dějových rovinách. V té první, obdařené největší dávkou autorské invence, se Urania Cabralová, dcera bývalého senátora Trujillova režimu Agustína Cabrala, v polovině 90. let vrací po 35 letech strávených ve Spojených státech do Dominikánské republiky, aby se opětovně setkala se svým umírajícím a jen částečně vnímajícím otcem a vyrovnala se tak s bolestnou minulostí, jež nenávratně poznamenala celý její život. Druhá dějová rovina je detailně pojatou rekonstrukcí dlouhého a nervózního čekání sedmi spiklenců na tiché a opuštěné silnici za hlavním městem (které během diktatury neslo neskromný název Ciudad Trujillo) na tyranův vůz a kde rovněž dojde k Trujillově zavraždění. V poslední linii příběhu je pak režim přiblížen prostřednictvím drobných každodenních epizod, vlastních Trujillových vzpomínek či monologů a exkurzí na jeviště politických jednání v celé své obludnosti.

Mario Vargas Llosa věnoval přípravě na napsání románu tři roky, během nichž studoval historické materiály, pečlivě procházel dobové dokumenty a třikrát dokonce dlouze hovořil s dominikánským prezidentem Balaguerem. U autora jeho kvalit a schopností je proto překvapivé, že místy nedokáže čtenáře o hloubce svých znalostí přesvědčit a ten se může mylně domnívat, že vlastní invence výrazně převládá nad skutečnými historickými údaji.

Jedinečnost dřívějších děl Vargase Llosy, zvláště jeho raných románů Město a psi (La ciudad y los perros, 1963) a Zelený dům (La casa verde, 1965) spočívala mimo jiné v dokonalé práci s mnohavrstvými dialogy, kdy si čtenář mnohokrát nebyl ihned jistý, který z protagonistů právě hovoří, v častém střídání scenérií, ve vyváženém prolínání časových rovin a pouze na první pohled nelogické retrospektivě. Zejména Zelený dům je v kontextu latinskoamerické literatury dosud nepřekonaným labyrintem, který nutil čtenáře k naprostému soustředění a pozornosti, aby neztratil nit příběhu, a právě tento proces činil z četby nezapomenutelný zážitek.

V knize Kozlova slavnost Vargas Llosa opustil komplikované narativní postupy a nedopřává čtenářům možnost s ním aktivně „spolupracovat.“ Staví se naopak do role vypravěče, jenž je dokonale obeznámen s vývojem příběhu a předkládá jej často zbytečně zřetelně a jasně. Na jedné straně sice dosahuje toho, že čtenář rychleji postupuje kupředu a román působí „čtivěji,“ avšak na straně druhé až nepříjemně zredukoval působivost výše zmíněných vypravěčských postupů. Z toho vyplývá i to, že ačkoli román se čte příjemně, málokdy dokáže skutečně „strhnout“ a plně obejmout svým kouzlem – podobnými výjimkami jsou například emotivní scéna výslechu jednoho z atentátníků v nemocnici či otřesné mučení a věznění generála Romána.

Pokud jde o samotný příběh, paradoxně by se dalo říci, že nejzajímavější pasáže se rozehrávají až po Trujillově smrti. Zatímco do tohoto bodu je diktátor dominantní a charismatickou personifikací utrpení Dominikánců, jež spolehlivě svádí veškerou pozornost na sebe (ať již přímo svými vlastními činy či nepřímo ve vzpomínkách atentátníků), po jeho zavraždění se rozběhne machiavelistická mašinérie, jež na krátký čas brutálně zničí zárodky pokusu o přechod k ideologické změně. V okamžiku, v nějž mnozí po třicet let tajně doufali, se ukáže, že Trujillo skutečně dokázal - slovy Vargase Llosy - „proniknout až do myslí Dominikánců“ a spiklenci zjišťují, že se od nich všichni odvrátili a že ačkoli mělo okamžitě dojít k naplánovanému převratu, jsou vlastně vydáni na smrt. Velitel ozbrojených sil, jenž měl být po Trujillově smrti vůdčí postavou převratu, se ukázal jako nerozhodný vyjednavatel, který jen přihlíží tomu, jak veškerou moc přebírá až dosud pasivní prezident Balaguer, a ten zase z vlastního oportunismu tiše toleruje řádění psychicky labilního diktátorova syna Ramfise, v mnoha aspektech možná ještě krutějšího než byl jeho otec.

Po odstranění Trujilla – v němž měla téměř s jistotou prsty i americká CIA, protože jeho prapodivné finanční machinace (v posledních letech jeho diktatury došlo k situaci, že bylo prakticky nemožné rozlišit dominikánský státní rozpočet a Trujillovy bankovní účty) rozsely v Bílém domě obavy, že by v Dominikánské republice mohlo dojít k revoluci ve stylu Fidela Castra na Kubě - donutily ovšem neustále se stupňující tlak ze zahraničí i již povolená a sílící interní politická opozice jeho rodinné příslušníky a nejbližší spolupracovníky rychle opustit stát a hledat azyl v zahraničí; v mnoha případech bylo nakonec spravedlnosti učiněno zadost. Trujillovi bratři José Arismendi a Héctor Bienvenido opustili ihned po atentátu Dominikánskou republiku, aby se o několik měsíců později vrátili a pokusili se pučem svrhnout nově se rodící režim. Prezident Balaguer však situaci s pomocí severoamerického námořnictva zvládnul. Ramfis Trujillo zahynul na následky automobilové nehody – ani zde není vyloučen podíl CIA či dokonce prezidenta Balaguera – a je pohřben stejně jako jeho otec v Madridu. Trujillův mladší syn, Radhamés, byl popraven kolumbijskou mafií v panamské džungli. Nemilosrdný šéf zpravodajské vojenské služby (SIM) Johnny Abbes García byl prezidentem Balaguerem uklizen na diplomatickou misi do Japonska a poté se usadil na Haiti, kde se zapletl do komplotu proti diktátorovi Françoisovi Duvalierovi, na jehož příkaz byl s celou svou rodinou zavražděn. María Martínez, Trujillova poslední manželka, opustila ostrov ještě ve chvíli, kdy jí bylo umožněno odvézt značný finanční obnos; v případě návratu by však byla stejně jako všichni členové Trujillova rodu postižena zákonem, který všem nositelům diktátorova jména zakazoval jakékoliv fyzické vlastnictví v Dominikánské republice.

Vrátíme-li se k relaci autora a jeho díla, je třeba konstatovat, že některé spisovatelovy kroky negativně ovlivňují vlastní literární kvalitu románu. Rozhovor Uranie Cabralové s příbuznými – ačkoli mu nelze upřít významnou symbolickou úlohu přiblížit situaci dívek a mladých žen během diktatury – je na mnoha místech strojený a některé reakce zúčastněných působí nehodnověrně; samotná pointa Uraniina příběhu je pak od prvního okamžiku, kdy se čtenář dozví o jejím zneuctění Trujillem, natolik jasná, že ani nemusela být vyřčena. Se závěrečnými stránkami se rovněž stupňuje výskyt vulgarismů, až nakonec překročí hranici relevance pro vývoj děje a získá punc samoúčelnosti. Zarážející je i nečekaná rychlost, s níž je ukončen dlouhodobý spor režimu s církví – unesený a zbídačený americký biskup jej navíc doprovodí klišovitým a vzhledem k probíhajícím událostem těžko uvěřitelným „Odpusťte jim, pane prezidente, protože nevědí, co činí.“ Vargas Llosa také občas zbytečně zahrnuje čtenáře jmény, o jejichž nositelích se nic bližšího nedozvíme a která jsou tudíž nepříliš podstatná.

I přes výše napsané je Kozlova slavnost slušně odvedenou prací, kterou si Vargas Llosa jistě reputaci nepokazí a v konkurenci literatury na českém trhu rozhodně patří mezi jevy zdařilejší (kritiky označující ji za nejlepší latinskoamerický román jsou ovšem scestné či angažované). Přes výhrady je totiž třeba uznat, že přibližuje českému čtenáři významnou historickou etapu, která mu ještě nemusí být natolik známa, a už proto stojí za pozornost. Dojem z četby ovšem může částečně poškodit nezvyklé množství překlepů a český překlad. Celým románem se totiž táhne jev, který vzhledem k obsahu díla, případně momentálnímu situačnímu kontextu, může působit rušivě, totiž rigorózní překládání přízvisek Trujillových spolupracovníků a režimních politických špiček (např. „Hrudníček“, „Břitvička“ či „Mozeček“). I Trujillův „Dobrodinec“ je přinejmenším diskutabilní. V originále sice zdrobnělinami jsou, avšak při převodu do češtiny je v některých případech na místě přistupovat k tomuto morfologickému jevu citlivěji a flexibilněji, protože ve španělštině může diminutivní sufix plnit funkci víceméně formální. Objektivně je třeba uznat, že překladatel je při své práci značně limitován, avšak možná by bylo bývalo lépe zauvažovat o odklonu od překladatelských konvencí v zájmu nepoškození působivosti vyprávěných událostí. Za to už ovšem Vargas Llosa nemůže.

 

© Jan Paulík

Ohodnoťte knihu

0%

Hlasovalo 115 čtenářů.

Diskuse

Vložil: Turdus M., 26.03.2007 13:20
Vargas Llosa, Mario: Kozlova slavnost
Škoda jen, že v tiráži není uvedena celá řada dalších, opravdu potřebných profesí při vzniku knihy. Například..."Kávu uvařil...", "Řízky usmažil", "Podlahu v redakci vytíral...", "Rozepsaný rukopis na zem shodil...", "Semafory při nesení rukopisu přepínal..."...atd, atd...Ti lidé si to, myslím, opravdu... zaslouží...(o řádném honoráři nemluvě)...
Vložil: Viktor Janiš, 21.03.2007 15:05
Vargas Llosa, Mario: Kozlova slavnost
Na vysvětlenou Magdaleně: najdete-li v tiráži poznámku "k vydání připravil" (a pod tím ještě někde odpovědného redaktora), pak to znamená, že dotyčný se staral o koordinaci projektu - dejme tomu pro danou knížku našel redaktora, odnesl mu rukopis, posléze mu odnesl sazbu a případně udělal náhled zanesení... korektur. Neznamená to, že by knížku četl, proto je trochu zbytečné vytýkat mu nějaké gramatické chyby. A čistě mezi námi: já jsem s Robertem jako překladatel pracoval na cca 10 knížkách a vždy jsem byl velmi rád, že mi záda kryje on: tak dobré stylistické nápady má z redaktorů málokdo.
Vložil: Magdalena, 19.03.2007 21:48
Vargas Llosa, Mario: Kozlova slavnost
Nazval-li pan Robert Kubánek nesprávné oslovení ze strany autora recenze peklem a ostudou, zajímalo by mĕ, jaký termín by zvolil pro hodnocení shody podmĕtu s přísudkem "Jeptišky jí UDĚLILI stipendium..." (str.299), který on sám očividnĕ považuje za správný. Za toto gramatické rouhání... a opravdovou ostudu (uvedený jev se učí na základní škole) by dle vlastních mĕřítek zasloužil vĕčné zatracení. Dle mého názoru není človĕk s podobným jazykovým "vybavením" absolutnĕ kvalifikovaný k tomu, aby připravoval k vydání jakoukoli knihu. Amen.
Vložil: Turdus M., 13.12.2006 10:29
Vargas Llosa, Mario: Kozlova slavnost
Děkuji pane nedokonalý, pěkně jste doplnil můj příspěvek a vlastně i hezky vypointoval, i když asi trochu nechtěně. Inu nedokonalí jsme, jako kozlova zahrada. Mimochodem, kosi v noci nezpívají, to si pletete se slavíkem (také ovšem zástupcem zmíněné čeledi), kterýžto je ale na výletě v Africe. I když... dnešní kosi ve městě jsou tak zblblí, že někdy pějou fakt i v jedné zimní noci, jako cestující... tak se nám ta příroda nějak polidšťuje... Zdravím nedokonalost, právě že jen ta nás činí lidmi a dělá svět mnohem zajímavějším flekem pro život. A recenze vyšla zase naprázdno, ha.
Vložil: nedokonalý, 13.12.2006 09:39
Vargas Llosa, Mario: Kozlova slavnost
Milý pane Turdusi, patrně jste se víc zaposlouchal do zpěvu kosů „tikstikstikstiks“ a tím pádem jste v diskusi a v recenzi přehlédl, kdo knihu překládal. Moc rád Vám to shrnu, abyste zbytečně nezdržoval paní Charvátovou od překladů, korekcí a redakce dalších knížek… Byla-je odpovědnou redaktorkou i... této knihy. Sama v diskusi přiznává, že si Petr Zavadil s překladem poradil výtečně, a že při redigování se do knihy občas začetla a málem zapomínala, že rediguje..a, že už neprovedla poslední korekturu, která by měla překlepy a chyby v dělení vychytat. Tu prý dělal korektor. Uznala, že je to nepříjemná věc rušící ve čtení, a patřičně se omluvila. Záhadou tedy zůstává, kdo byl korektorem vzpomínané knihy. I když ne tak docela, mne je totiž jasné, že to byl někdo nedokonalý. Tak nedokonalý, jako jsme my všichni, v důsledku nedokonalosti světa, nedokonalí… Autor recenze: Jan Paulík Autor: Mario Vargas Llosa Název: Kozlova slavnost Název originálu: La Fiesta del Chivo Nakladatel: Mladá fronta Knihu k vydání připravil: Robert Kubánek Překladatel: Petr Zavadil Redakce: Anežka Charvátová, Kateřina Tvrdá Rok vydání: 2006 Vydání: 1. Počet stran: 416 Rozměr: 145 x 205 Hmotnost: 400 g Provedení: hardback ISBN: 80-204-1151-8
Vložil: Turdus M., 13.12.2006 01:13
Vargas Llosa, Mario: Kozlova slavnost
Křídla roztáhnout a hlavu vzhůru, přátelé četby a textoví šťouralové, nikdy nevycházelo tolik zajímavých knih, jako dnes, nějakej ten překlep sem, či tam, no bóže. I autor letmo zmíněného rudého džentlmena by nevycházel z údivu nad dnešními hromadami knih, přetékajícími z pultů. Anežku Ch. bych rád... upozornil (kromě toho, že si vážím její překladatelské a redaktorské práce), že mě například velmi zajímá, kdo knihu přeložil, či zda byla alespoň letmo redigována a je nás takových určitě víc, to že nás není většina z čtenářské obce, je sice fakt, ale zas tak bych se tím netrápil. Překlepy v knihách beru jako nutné (ko)zlo, někdy jsou to prkotiny, někdy kozloviny a někdy mohou trochu zamlžit okna, ale máme hadry, stěrače a smetáčky a přemýšlivý člověk si v tom pořádek udělá. Nakonec, kdo si chce trochu zahnidopíchat, nechť mrskne cizojazyčný text do gůglopřekladače a pak s příruční českou gramatikou a přínožní stoličkou může brousit text dle své chuti a potřeby. A poslouchat venku pějící zástupce čeledi Turdidae.
Vložil: Anežka Charvátová, 12.12.2006 21:43
Vargas Llosa, Mario: Kozlova slavnost
Nezlobte se, ale dále se do diskuse nezapojím, nemám totiž čas, neboť dělám překlady, redakce a korektury dalších knížek, které se stále valí ze všech stran. Na pečlivou kolaci větu po větě skutečně skoro nikdy není čas, takže pokud se text čte plynule a ničím nezarazí, málokdy se takový drobný lapsus... odhalí. Bohužel se většinou odhalí spíš u špatných překladů, které je nutné neustále srovnávat s originálem, opravovat a vylepšovat. Překlepů a drobných chyb řekněme technického rázu ve všech knihách přibývá a není to jen kvůli obyčejné lidské nedokonalosti, bez níž by z nás byla ledová dokonalá monstra, ale hlavně kvůli tomu, že dnes se na vydání knih vždycky spěchá a už nikdy nikdo nebude mít na vypíglování a dobroušení všeho tolik času jako v dávných odeonských dobách, ačkoli tehdy byly korektury mnohem obtížnější, neboť je nesázel počítač, ale musely se dělat ručně. Staří zkušení redaktoři a překladatelé dodnes přidávají či ubírají slova, aby se sazba v případě výrazných oprav neposunula. Je mi líto, ale doby dokonalých knih bez chyb a překlepů se už asi nikdy nevrátí. Ale možná by se leckdo divil, kdyby si dal práci a srovnal větu po větě ony vychvalované dokonalé knihy bez překlepů s originály - měla jsem jich v ruce několik, třeba ze 60. let, které spoustu věcí z originálu dezinterpetovaly (pochopitelně, nebylo možné si mnoho věcí ověřit u rodilých mluvčích, cestovat apod.) či vypustily (třeba i kvůli cenzuře). To jsem ale odbočila. Chtěla jsem říct, že stejně brzy vyhyne i redaktorská profese jako taková, neboť draví a úspěšní nakladatelé o podobné hnidopichy, kvůli nimž trvá "výroba" knihy mnohem déle, vůbec nestojí. A nikdo se o to nestará, většině čtenářů je jedno, kdo knihu přeložil, natož aby se starali, jestli ji někdo zredigoval. Takže si tu klidně můžeme brečet na rameni a bombardovat se množstvím překlepů (které mně osobně také vadí, uznávám, ve všem, co čtu, jako mi vadí špatné dělení a parchanti, ačkoli sama se jich také často v rychlosti závěrečného šturmování před tiskem dopouštím), je nám to stejně k ničemu. A hlavně: překlepy jsou mrzuté, leč nikoli zásadní. Hlavní je stylisticky vystižený, originálu adekvátní překlad, který se stává svébytným dílem. A trvám na tom, že překlady Petra Zavadila takové jsou, a jelikož jsem jich měla v ruce několik, v syrovém stavu před redakcí, mohu klidně tvrdit, že překládá velmi pěkně, knihu od knihy se lepší a rozhodně není třeba po něm věc "přepisovat", jak se bohužel stává v redakční práci často. Všechny zdravím, howgh, vracím se k Vinetouovi.
Vložil: Viktor Janiš, 12.12.2006 20:18
Vargas Llosa, Mario: Kozlova slavnost
Mně tedy připadá jako nejpravděpodobnější vysvětlení, že překladatelka ony věty neúmyslně vynechala (to je hned), vnitrovětná koheze nehaprovala, a tak si toho redaktor nevšiml. (Na pečlivou kolaci větu po větě už dnes opravdu není čas.) Případně si překladatelka mohla při zanášení korektur dát do bloku... víc, než chtěla. To bych musel vidět korektury.
Vložil: k, 12.12.2006 18:32
Vargas Llosa, Mario: Kozlova slavnost
Hmm,alebo radsej ani neodpovedajte, kazdy si dokaze urobit nazor sam. Ospravedlnujem sa za OT, ale osoby a obsadenie sa prekryvali.
Vložil: k, 12.12.2006 17:53
Vargas Llosa, Mario: Kozlova slavnost
Viktor Janiš: Extremna situacia si vyzaduje extremny zakrok, ale nazvat amputaciu autorskym pristupom prekladatela sa mi zda prilis. Naozaj si myslite, Vy ako renomovany a aj oceneny prekladatel, ze spominane riesenie je korektne?
Vložil: Viktor Janiš, 12.12.2006 17:34
Vargas Llosa, Mario: Kozlova slavnost
Nu, pravda, obvykle bývá Robert poněkud rozšafnější, ale je potřeba říct, že zrovna s Royovou se pěkně nahmoždil, prakticky ten překlad přepsal (překladatelku si zvolit nemohl, ta přešla už s hotovým rukopisem z nakladatelství Hynek). Takže ne, Robert Royovou nemrzačil, spíš zachraňoval.
Vložil: Erik, 12.12.2006 17:10
Vargas Llosa, Mario: Kozlova slavnost
Paráda! Takže když odvezeme z Hradcan vsechny vetraky, muzeme hrde zvolat: Robert Kubanek na Hrad! Začíná to tu být čím dál lepší :-)))
Vložil: k, 12.12.2006 16:59
Vargas Llosa, Mario: Kozlova slavnost
Robert Kubánek: Vasa arogancia hravo poraza politikov aj manazerov hypermarketov, ktori si myslia, ze zakaznik zozerie vsetko a este sa aj rad vrati. Navyse ste zmrzacenie vynimocneho diela zbabelo hodili na prekladatelku. Ak je toto standardny postup v Mladej fronte, stylisticka vybrusenost torza textu... mi moze byt ukradnuta.
Vložil: Erik Lukavský, 12.12.2006 16:18
Vargas Llosa, Mario: Kozlova slavnost
Pardon za podpis.
Vložil: , 12.12.2006 16:15
Vargas Llosa, Mario: Kozlova slavnost
To máte pravdu. To jsem se tu ovšem také snažil sdělit. Přiznávám, trochu neobratně, protože mi přijde, že nemohu bránit překlad svého nejlepšího přítele moc okatě. Ale na Anežku a vlastně ani na mě nikdo nereaguje. A já musím uznat, že šťourat se ve vokativu je mnohem zábavnější.
Vložil: Richard Podaný, 12.12.2006 15:38
Vargas Llosa, Mario: Kozlova slavnost
Moji milí, debata o překlepech mi přijde jako vrchol marnosti, protože 1) čtenář a zákazník má na kvalitu zakoupeného zboží právo 2) překladatelé a redaktoři vědí, že bezchybnost je tu nerealizovatelným, či přinejmenším ekonomicky únosně nerealizovatelným snem, a 3) tyhle dvě věci nejde rozumně smířit.... Mě jen mrzí, že pod tím překlepovým rejem někam zapadla základní informace, že dotyčný překlad je kvalitní a nápaditý stylově. V této souvislosti považuju za velmi nešťastnou recenzentovu formulaci ("Dojem z četby ovšem může částečně poškodit nezvyklé množství překlepů a český překlad."), která působí dojmem, že překladatel a jeho dílo berou čtenáři radost z téhle knihy. Ještě jsem to nečetl (brzy doplním, přece bych svého oblíbeného autora nenechal na holičkách), ale kdybych v otázce kvality překladu nevěřil Anežce, komu už budu věřit? Tahle diskuze nešťastně vytváří dojem, jako by většině jejích účastníků byl milejší korektorsky vypiplaný, ale stylově kulhavý překlad, což jistě není ani pravda, ani žádoucí.
Vložil: Robert Kubánek, 12.12.2006 13:32
Vargas Llosa, Mario: Kozlova slavnost
Milý pomatený K, to jsme si nerozuměli. Pokud chybějí řádky oproti originálu, je to v pořádku, neb jde o autorský přístup překladatele, v tomto případě překladatelky. Domníval jsem se, že si stěžujete na technický nedostatek - vypadlé řádky narušující kontinuitu textu. Jinak nemám, co bych dodal. I... Vám sbohem!
Vložil: Erik Lukavský, 12.12.2006 10:50
Vargas Llosa, Mario: Kozlova slavnost
Ad K: Já se zase tolik nerozčiluju :-) Jen si myslím, že recenze by měla obsahovat poněkud hlubší kritiku. Nebo když už tedy napíšu, že se kniha nedá číst kvůli překlepům, tak dám přece i příklady... což pan Paulík udělal bohužel až dodatečně. Stejně tak, když kritizuji překlad. Nemůžu napsat jen neobratný... překlad, musím uvést příklady, proč je neobratný. Tedy podle mě. Samozřejmě že překlepy vadí každému příčetnému redaktorovi. Ale pak zjistíte, že si ho všiml jen jeden člověk ze sta, někdy ani to ne. Jestli patříte k těm mála, co si jich všímají, pak vás lituju. Je to prokletí. Už několik let jsem si nepřečetl knihu, abych ji v duchu neopravoval. O novinách ani nemluvě :-))
Vložil: pomateny k, 12.12.2006 10:02
Vargas Llosa, Mario: Kozlova slavnost
Viktor Janiš: Myslim, ze sme sa vzacne zhodli.:-) Pisete, ze 7 preklepov v Mandoline vas potesilo. Nie, nepotesilo, potesil len fakt, ze ich nebolo 17 alebo 27. Pisete, ze nie je v ludskych silach postrehnut vsetky preklepy, ale o tom som predsa pisal aj ja, ked som hodnotil 1 preklep na 100 stran -... nepotesi, ale sme ludia. Ostatne si myslim, ze patrite medzi tych usilovnych a pozornych a verim, nie, ja to viem, ze v Kvitku sa urcite dostanete do zony odpustenia.;-) Vsetkym, ktori zlahcuju preklepy, aj ked ich moj nazor nezaujima, ale aspon budem mat posledne slovo:-)) : Ak mate pleteny pulover a vytrhne sa vam jedno ocko, len jedno, neskrie vas to? Lebo mna ano. A este jedna poznamka: Ak si myslite, ze ludom nevadia preklepy, tak preco sa tolko rozculujete, ak na ne recenzenti upozornuju? :-))
Vložil: k, 12.12.2006 09:47
Vargas Llosa, Mario: Kozlova slavnost
Arundhati Royová - Bůh maličkostí český preklad: Žlutí skokani volští křižovali zarostlý rybníček s nadějí, že najdou družku. Avšak venku stále parkoval blankytně modrý plymouth s chromovanými křidélky, a uvnitř stále žila Panenka Koččamma. originál: Hopeful yellow bullfrogs cruised the scummy pond... for mates. A drenched mongoose flashed across the leaf-strewn driveway. The house itself looked empty. The doors and windows were locked. The front verandah bare. Unfurnished. But the skyblue Plymouth with chrome tailfins was still parked outside, and inside, Baby Kochamma was still alive.
Vložil: Robert Kubánek, 12.12.2006 09:33
Vargas Llosa, Mario: Kozlova slavnost
Pane Pulíku, přehlédl jsem se. To se totiž stává. A teď koukám, že jsem se i překlepl. I to se stává. Takže, Pane Paulíku, mea culpa. Spokojen? Jinak máte bezezbytku pravdu - diskutovat o takových nesmyslech (na této úrovni) postrádá smysl. Sbohem.
Vložil: Turdus M., 12.12.2006 08:36
Vargas Llosa, Mario: Kozlova slavnost
Mně se ta diskuse opravdu líbí. Taková Kozlova slavnost. Anebo Kozlíčkova. Kozličíčkova slavnůstička.
Vložil: Richard Olehla, 12.12.2006 01:27
Vargas Llosa, Mario: Kozlova slavnost
Nehcic zasahovat do diskuze o knize, kterou jsem nečetl, nicméně když čtu všechny ty příspěvky, nedá mi to. Ano, Robert Kubánek má pravdu, že jde většinou o nedůležité detaily, avšak i ty tvoří dobrý celek. Osobně mi vadí, když v knize najdu takové nesrovnalosti, jaké popisuje pan Paulík. Nadto mi přijde,... že kdyby na jedné stramě nemluvily emoce a snaha o "dobré rady" a vůbec poučování, pak by byla diskuze brzy u konce.
Vložil: Jan Paulík, 11.12.2006 21:00
Vargas Llosa, Mario: Kozlova slavnost
Přeji hezký večer. Ačkoli se domnívám, že výtka pana Kubánka není v kontextu celé diskuze příliš relevantní, uznávám svou chybu - jeho jméno jsem použil v nesprávném tvaru. Rovněž mám pocit, že obě strany mají natolik odlišné názory a používají natolik odlišný způsob vedení diskuze, že asi nemá valného... smyslu, aby pokračovala. Pokud ovšem pana Kubánka natolik pohoršilo, že jsem jej oslovil nesprávně, chtěl bych i já vyjádřit politování nad tím, že ani on nedokázal uvést mé jméno ve správné podobě - píše se s "u", nikoli s "v". Dokáže i on uznat svou chybu? Mějte se krásně. Jan Paulík, autor recenze
Vložil: Erik Lukavský, 11.12.2006 16:29
Vargas Llosa, Mario: Kozlova slavnost
No překlepů je tam evidentně dost, dokonce se mi zdá, že víc než v rukopisu :-)) Ale i tak si myslím, že si toho všimne jen hrstka lidí. Bohužel, bohudík? Proto mi přijde nefér používat to v recenzích... což je dnes takový módní trend. Recenzent si všimne překlepu, a hurá, je to hned špatná kniha (teď... nemluvím konkrétně o Kozlově slavnosti). Co se týče překladu, myslím si, že jste se trochu upsal. A to už v recenzi na Studené povídky. Ale nijak víc tu Petra Zavadila bránit nechci. Za prvé to nepotřebuje, za druhé bych mohl být nařčen z přílišné kolegiality :-))
Vložil: Robert Kubánek, 11.12.2006 15:09
Vargas Llosa, Mario: Kozlova slavnost
Pane Pavlíku, když už jste tak přísný na ostatní, mohl (a měl!) byste vědět, že v češtině používáme k oslovení 5. pád, tzv. vokativ. Oslovovat (a písemně obzvláště) někoho způsobem, ke kterému jste se uchýlil (a který zjevně považujete za správný), je PEKLO - a ostuda. Pročež opakuji svou radu ohledně... přemýšlení. A k oněm chybám ještě - je to otrava, nemělo by to být, ale nestojí to za řeč. Tedy normálnímu člověku.
Vložil: Robert Kubánek, 11.12.2006 15:03
Vargas Llosa, Mario: Kozlova slavnost
Milý K, byl byste tak laskav a ozřejmil mi, které řádky v Bohu maličkostí máte na mysli? Ačkoli dotyčná kniha vyšla už před pěti lety, dodnes si - až na Vás - nikdo nestěžoval. To jsem fakt zvědav, žádostiv! Jinak se domnívám, že máte ohledně množství překlepů naprosto pomatená kriteria. Takže bych... za svou osobu diskuzi (s Vámi) na toto téma uzavřel. Ať přemýšlím, jak přemýšlím.
Vložil: Jan Paulík, 11.12.2006 02:13
Vargas Llosa, Mario: Kozlova slavnost
Přeji všem diskutujícím příjemný večer. Jelikož se pod mou recenzí rozpoutala vášnivá debata o "nezvyklém množství překlepů", dnes odpoledne jsem – po několika týdnech – znovu otevřel knihu Kozlova slavnost, namátkou ji otevřel a listoval dopředu až k počátku kapitoly. Dvacátá kapitola začíná na straně... 318 a končí na straně 341. Počítejte prosím se mnou. Na straně 319 stojí "Henry Deaborn" oproti správnému "Henry Dearborn" – překlep první. Na straně 328 stojí "La Cuarenta" oproti správnému "La Victoria" – překlep druhý, hraničící až s překladatelskou nepozorností. Na straně 329 stojí "Américo Dante Minervo" místo správného "Américo Dante Minervino" – překlep třetí. Na straně 334 stojí "Můžete mi poděkovat za to, že jsem zabránil vašemu velkém omylu, generále." místo správného "Můžete mi poděkovat za to, že jsem zabránil vašemu velkému omylu, generále." – překlep čtvrtý. Na straně 338 se vrací "Henry Deaborn" místo správného "Dearborn" – překlep pátý, a o pouhé 2 řádky níže na téže stránce stojí mezi závorkami "Whimpy´s" místo správného "Wimpy", použitého navíc v tomto správném tvaru na straně 319 – překlep šestý. Celkem tedy 6 překlepů na 23 stránkách. Protože má román 416 stránek, konečné číslo překlepů by ze statistického hlediska (opakuji, že kapitola byla vybrána zcela namátkou!) překročilo astronomickou stovku. Čestně se musím přiznat, že si nadále stojím za tím, co jsem v recenzi napsal. Pan Kubánek, který knihu k vydání připravil, se domnívá, že "s těmi překlepy to není tak žhavé", poté mi nezištně a bez mého předchozího přání poskytuje radu o dvojím přemýšlení – a že prý si lidé v dnešní době nepomáhají :-) - a na závěr volá "Kolik, pane Paulíku?" A já na něj smutně kývu: "Pane Kubánek, je mi líto, ale pro mne nezvykle mnoho..." Závěrem bych chtěl poděkovat diskutujícím, kteří mi vyjádřili podporu a rovněž těm, kteří se vyjádřili k věci bez ironie a sarkasmu - dle mého názoru zcela zbytečných. Mějte se krásně. Jan Paulík, autor recenze
Vložil: Erik Lukavský, 08.12.2006 19:40
Vargas Llosa, Mario: Kozlova slavnost
No chtěl jsem původně chtěl napsat něco ostřejšího, ale jelikož pan Janiš napsal to samé mnohem lépe a v klidu, budu už mlčet.
Vložil: Viktor Janiš, 08.12.2006 17:48
Vargas Llosa, Mario: Kozlova slavnost
Jedna chyba na sto stránek že nepotěší? Tak tedy mě jako redaktora a překladatele ano, asi jako maximum možného - ale asi jsem ovlivněn tím, že vidím celý redakční proces, že jsem mnohokrát snášel ze tří paré zásahy redaktora, korektora a překladatele a viděl jsem, jak ani jeden z nich nechytil všechno. Můj... překlad "Mandolíny kapitána Corelliho" se celkem četl třináctkrát, stejně tam na těch 560 nms zbylo přinejmenším 7 překlepů, o kterých vím (a které jsem v dalším vydání opravil.) Je to málo? Je to moc? Mně to mrzí, ale mám pocit, že bojuji proti statistice - je-li těch písmenek kolem milionu, nelze je všechna uhlídat. Lidé, co Mandolínu četli, si většinou žádných chyb nevšimli. Koneckonců, nečtou po písmenkách, ale po slovech či dokonce větných celcích. Odvážil bych se tvrdit, že pokud vychází cca 1 chyba na sto stránek, vnímá čtenář knížku jako "čistou". To už mi mnohem víc vadí věcné chyby v interpretaci originálu, stylistické neobratnosti nebo kiksy v reáliích.
Vložil: k, 08.12.2006 14:20
Vargas Llosa, Mario: Kozlova slavnost
Fiiiha, kolko prekladatelsko-redaktorskej kolegiality.:-)) Knihu som necital, takze aj mna by zaujimalo mnozstvo preklepov, ale padla tu poznamka o substandardnom vykone, tak si dovolim napisat moje (ako bezneho citatela) rozdelenie: 1 preklep na 10 stran - katastrofa 1 na 20 - velmi zle 1 na 30... - zle 1 na 50 - dokaze rozladit, prakticky pri kazdom citani citatel objavi preklep 1 na 100 - nepotesi, ale sme ludia 1 na 150 - dokazem odpustit 1 na 200 - prehliadam, ako keby nebol PS: Co tam po preklepoch, ale ked na prvej strane romanu (Arundhati Royova: Buh malickosti, Mlada fronta, redaktor tusim R. Kubanek ;-)) vypadne hned niekolko riadkov, tak to uz je zverstvo a nemusim sa ani zamysliet.
Vložil: Robert Kubánek, 08.12.2006 13:18
Vargas Llosa, Mario: Kozlova slavnost
Naprosto souhlasím s názorem Anežky Charvátové a Erika Lukavského. Jen si myslím, že omluva není na místě, neb s těmi překlepy to věru není tak žhavé. A připojuji se k otázce Viktora Janiše. Kolik, pane Paulíku? Závěrem bych Vám dal radu. Až příště budete něco psát, třeba i do tak neškodného média,... jakým je Internet, zamyslete se. Alespoň dvakrát.
Vložil: Anežka Charvátová, 08.12.2006 11:01
Vargas Llosa, Mario: Kozlova slavnost
Ano, nezvyklé množství překlepů mě také zajímá, jelikož jsem odpovědná redaktorka právě této knihy. Je pravda, že už jsem nedělala poslední korekturu, která by měla překlepy a chyby v dělení vychytat, tu dělal korektor. Uznávám, že je to nepříjemná věc rušící ve čtení, a sama překlepy nemám ráda. Za... ně se tedy omlouvám, je-li jich tam skutečně tolik. Ráda bych se ovšem vyjádřila k překladu: jako každý překlad Vargase Llosy byla i tato kniha obtížná, kvůli rozsahu, faktografii a samozřejmě stylu. Petr Zavadil si s překladem poradil výtečně, i při redigování jsem se do knihy občas začítala a málem zapomínala, že rediguji, což se mi stává jen výjimečně. Udržel všude přesně stylové roviny originálu, tón vyprávění typický pro Vargase Llosu, protkaný neustálými otázkami bez odpovědí, jež si kladou protagonisté (nejlépe tento tón vynikl v Rozhovoru v Katedrále, dosud do češtiny nepřeloženém, což je mimochodem překladatelova oblíbená kniha, pokud vím). Petr Zavadil má Vargase Llosu dostatečně přečteného, aby dokázal být věrný jeho stylu. A vyčítat mu zdrobněliny v přezdívkách je trochu hnidopišství, jednak je překladatelovo právo převést si přezdívky po svém, jednak např. "Břitvička" je právě díky zdrobnělině silně ironické, což je zcela odpovídající. Ano, latinskoamerická španělština užívá diminutiva mnohem víc než čeština a ne vždy je nutné je v překladu zachovávat (a nezdá se mi, že bych jich tu bylo až tolik), ale právě ve jménech mi jejich užití připadá zcela na místě, neboť jim dodávají mnohem osobnější nádech a lépe charakterizují jak postavu nosící přezdívku, tak Trujilla.
Vložil: Erik Lukavský, 07.12.2006 15:47
Vargas Llosa, Mario: Kozlova slavnost
Ano, také by mě to zajímalo. Ono je hrozně lehké pomluvit překlad a házet slova jako "poškodit dojem z četby". Ujišťuji vás, že dojem z četby zkazí překlepy jen hrstce lidí, kteří se tím živí. A zdrobněliny? To už snad ani nemůžete myslet vážně...
Vložil: Viktor Janiš, 07.12.2006 14:23
Vargas Llosa, Mario: Kozlova slavnost
Čistě pro zajímavost: co to je "nezvyklé množství překlepů"? Pět? Deset? Patnáct? (Ta knížka má nejmíň 400 normostránek, tedy 720 000 znaků.) Neberte to ironicky, jen mě jako překladatele a odpovědného redaktora zajímá, co už je podle jiných substandardní výkon.
Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

související články

66%čtenáři

zhlédnuto 4022x

katalogy

Koupit knihu

štítky k článku

Inzerce
Inzerce