Benhart, František

Benhart, František

portrét překlad

Odešel František Benhart, nejaktivnější zprostředkovatel kulturních vztahů mezi Čechy a Slovinci, překladatel, esejista a kritik.

František Benhart: přepevný pilíř česko-slovinských vztahů

Českou slovenistiku posledního půlstoletí určovaly především dvě osobnosti: Slovinec Oton Berkopec, od jehož narození uplynulo letos přesně 100 let a je mu při této příležitosti věnována výstava ve Slovanské knihovně Klementina, a František Benhart, neúnavný překladatel a propagátor slovinské kultury, jehož plodná životní cesta se uzavřela těsně před koncem roku 25. 12. 2006 ve dvaaosmdesáti letech.

Nejobsáhlejší částí Benhartova díla jsou překlady do češtiny. Celkem jejich počet převýšil sedmdesát knižních titulů a těch časopiseckých (částečná bibliografie za léta 1946-2001 je k mání v Benhartově knize literárních esejů Spotoma) je bezpočet. Toto číslo není uzavřeno ani nyní, neboť ještě stihl připravit několik dalších publikací pro tisk, které ještě čekají na vydání. Jde jednak o antologii novější slovinské poezie Krajiny za slovy pro BB Art, hovořil také o přípravě výboru z Kocbekových válečných deníků Tovarišija a těsně před Vánocemi podruhé v češtině v rozšířené podobě vyšla také jeho srdeční záležitost, totiž lyrizované zápisky z cest po Slovinsku Zářivý den u řeky.

Z nepřeberného množství titulů vystupují jako jistá vodítka především básnické antologie, totiž Sedm slovinských básníků, Místo v prostoru, Vůně po mořské soli, Nebe nad námi a naposled Krajiny za slovy, a povídkové antologie Svítání za tmavých nocí, Duhová křídla a Promlky času. Na druhé straně představil také řadu českých autorů ve slovinském kulturním prostoru, a to jak formou recenzí, anotací a kritik, tak i jako redaktor a překladatel např. v antologii českých povídek Čas nespečnosti.

Dlouhodobě se věnoval především překladům prózy, ale v posledních dvaceti letech stále intenzivněji také poezii. Z prozaiků k nám přivedl nejkvalitnější jména slovinské prózy 20. století, např. Kosmače, Vorance, Ingoliče, Dolence a především Drago Jančara. V poezii uveďme alespoň jména např. Minatti, Zlobec, Udovič, Kovič, Zajc, Jesih, Šalamun, Debeljak, Šteger a mnoho dalších.

Neméně zajímavou součástí jeho díla jsou také eseje a kritiky sebrané v několika knížkách, ve slovinštině jsou to mj. Spotoma, Bralnica in druge neprimernosti, Malce drugačna branja a v češtině v knize Jedna a jedna. Publikoval je v Plameni, v jehož redakci několik let působil, ve Světové literatuře a ve Slovinsku pak především v revui Sodobnost.

Za své nezměrné dílo byl také po zásluze oceňován, především na slovinské straně: stal se dopisujícím členem lublaňské Akadmie věd a obdržel mj. prestižní Pretnarovu cenu (2005) a s spolu s ní čestný titul anbasador slovinské kultury ve světě.

Publikoval podobně jako překládal: dvoudomě. O slovinských autorech, ale i o českých. V češtině, ale i ve slovinštině. U nás, ale i ve Slovinsku. František Benhart často hovořil o mostech mezi Čechy a Slovinci a sám byl jeho pilířem, zásadním, spolehlivým, přepevným.

 

© Aleš Kozár

Diskuse

Vložil: Aleš, 30.04.2007 09:25
Benhart, František
Díky za opravu, Petře. To víš, jako kdybych to neměl doma v knihovně...
Vložil: Petr, 03.04.2007 11:35
Benhart, František
Správný název básnické antologie zní S příchutí mořské soli (Lublaň 1998).
Vložil: Jonáš, 05.01.2007 17:14
Benhart, František
Vděčím panu Benhartovi zejména za Debeljaka a Štegera a obdivuji jeho celoživotní píli.
Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

zhlédnuto 2537x

Inzerce
Inzerce
Inzerce