Hall, Sarah: Údolí zkázy

Hall, Sarah
Údolí zkázy

recenze romance

Sarah Hallová bývá zařazována mezi spisovatele historické prózy. I v Údolí zkázy se píše rok 1936, když do zapadlého kraje kdesi na severu Anglie, pověstného tak maximálně chovem ovcí a drsnou rázovitostí místních obyvatel, přijíždí ve svém nadmíru luxusním a zbrusu novém automobilu nečekaný návštěvník – mladý bonviván Jack Liggett.

Tragický konec jedné lásky a jednoho údolí
Sarah Hallová: Údolí zkázy, překlad Gisela Kubrichtová, BB/art, Praha 2006, 259 stran

Píše se rok 1936 a do zapadlého kraje kdesi na severu Anglie, pověstného tak maximálně chovem ovcí a drsnou rázovitostí místních obyvatel, přijíždí ve svém nadmíru luxusním a zbrusu novém automobilu nečekaný návštěvník – mladý bonviván Jack Liggett. Není, jak se všichni místní domnívají, jen zbloudilým turistou, jehož do kraje přilákala nádherná, divoká příroda, ale zaměstnancem společnosti, jež chystá v údolí převratné změny – postavit tam přehradu Haweswater, a tím pádem připravit obyvatele nejen o živobytí, ale také o střechu nad hlavou.

I takto by se daly zhruba shrnout úvodní kapitoly románu Údolí zkázy Sarah Hallové, jejž v překladu Gisely Kubrichtové vydalo nakladatelství BB/art. Není to v žádném případě první setkání českých čtenářů s touto mladou britskou autorkou. Již loni vyšel v stejnojmenném nakladatelství její zatím poslední román Elektrický Michelangelo, za který byla nominována do užšího výběru Bookerovy ceny. Oba romány vykazují mnoho společných rysů. Předně se oba odehrávají v minulosti, v šedesátých, respektive 30. letech 20. století. Proto bývá jejich autorka mnohdy zařazována mezi spisovatele historické prózy. Hallová toto škatulkování nevyvrací, v rozhovorech přiznává zálibu ve starých časech, ale zároveň poukazuje na to, že i historickým románem je možno vyjadřovat se k závažným současným tématům.

Mnohem podstatnější je však jiný rys, který lze v obou jejích dílech vysledovat, a to nezvyklé sepjetí spisovatelky s prostředím, do něhož své romány situovala. Jak Elektrický Michelangelo, tak Údolí zkázy vykazují naprosto neobvyklou autenticitu, jako by snad ani nešlo o literární díla, ale spíše o lyricky laděné portréty rodného kraje Hallové, Cumbrie. Z každičkého popisu okolní krajiny doslova čiší hluboký vztah, který spisovatelka k těmto místům chová, z každičkého líčení přírodních scenérií i osudů hrdinů románu Údolí zkázy je patrná osobní autorčina zkušenost. Ne nadarmo se dostalo její tvorbě nálepky „geo-román.“ Jak sama říká, „není nad to, když můžete při četbě slyšet, vnímat, na vlastní kůži pocítit místo, o němž se píše.“ Krom toho, podle ní vždy prostředí ovlivňuje lidi, již v něm žijí. Pokud by se jí tedy nepodařilo popsat toto prostředí co nejvěrohodněji, muselo by se to negativně odrazit na vykreslení postav.

Je to právě hluboký osobní vztah Sarah Hallové ke krajině, jenž je patrně nejsilnější zbraní její románové prvotiny, Údolí zkázy. Autorka do tohoto díla promítla své osobní zážitky z dětství, kdy žila v těsné blízkosti přehrady Haweswater, která vznikla ve třicátých letech na místě bohem zapomenuté, výhradně zemědělské oblasti. Konec starých dobrých časů, i tak by se dala nazvat tato její fatalistická próza, jež popisuje nejen tragický osud jedné vášnivé lásky, ale také celou sérii nešťastných událostí, jež provázely farmáře Lightburna a jeho rodinu.

V popředí stojí velmi moderní, na svou dobu nezvykle vzdělaná a emancipovaná Janet, již vrhne boj za záchranu údolí právě do náruče onoho městského floutka Jacka Liggetta, který původně přijel do kraje pouze splnit pracovní povinnost, avšak nakonec podlehl nejen Janetině kráse, ale také kouzlu okolní krajiny. Jakoby však byly lidské osudy v přímé symbióze s přírodou kolem. Čím více se blíží ona naplánovaná zkáza, tím více poznamenává osudy lidí. S každou strhnutou doškou, každým vyvaleným kamenem, jakoby i lidé přicházeli o víc, než jen o rodné domy a věci v nich. Všichni odolávají, jak jen to jde, symbolem boje je pro všechny staré, dávno opuštěné sídlo, jež ani několikeré pokusy vyhodit je do povětří nedokáží zlomit. I ono však nakonec padne. Staré, dobré časy jsou ty tam, idyla končí.

Údolí zkázy je ale především velmi otevřenou analýzou lidského utrpení a bolesti. Nejen nad ztrátou domova, ale především nad ztrátou milovaných lidí. Jen naprosto silní, drsným prostředím zocelení lidé, dokáží překonat i ty nekrutější hříčky osudu a jít dál, přežít smrt vlastních dětí, ale nevzdávat se. Podobně jako příroda, jež se dokáže vzpamatovat i z těch nejnecitlivějších lidských zásahů.

Snad i proto je román Údolí zkázy tak působivý. Nehýří velkými slovy či lacinými a podbízivými tématy. Hlavní síla tkví v lidskosti a upřímnosti, se kterou Hallová příběh zkázy jednoho údolí svým čtenářům nabízí.

Markéta Musilová
Vyšlo v MF Dnes 8.12.2006
na iliteratura.cz zveřejňujeme se souhlasem autorky

 

© _______
článek vyšel v _______
na iLiteratura.cz se souhlasem _______

Ohodnoťte knihu

0%

Hlasovalo 58 čtenářů.

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

58%čtenáři

zhlédnuto 2588x

Koupit knihu

Inzerce
Inzerce
Inzerce