Ruiz Zafón, Carlo: Stín větru

Ruiz Zafón, Carlo
Stín větru

recenze beletrie zahraniční

Na začátku prosince se konečně i na českém knižním trhu objevil román Stín větru. Byl přeložen do mnoha jazyků a nyní vyšel i v českém překladu. Ohlas byl tak veliký, že vznikly i webové stránky tohoto románu, které umožňují virtuální putování předválečnou Barcelonou. U nás však kniha zatím nechává čtenáře v klidu.

O lásce, o nenávisti a snech, které žijí ve stínu větru
Carlos Ruiz Zafón: Stín větru, ze španělského originálu La sombra del viento přeložila Athena Alchazidu, Dokořán, Praha 2006

Na začátku prosince se konečně i na českém knižním trhu objevil román Stín větru. Byl přeložen do mnoha jazyků a nyní vyšel i v českém překladu.

Děj románu se odehrává v Barceloně v průběhu první poloviny 20. století. Hlavním hrdinou a zároveň vypravěčem je Daniel Sempere. Příběh začíná v okamžiku, kdy otec Daniela zavede na tajuplné pohřebiště zapomenutých knih. Daniel si může vybrat jednu z knih, na které již lidstvo zapomnělo, a náhodně sáhne po svazku s názvem Stín větru. Kniha mladého chlapce uchvátí. Začne proto po jejím autorovi, Juliánu Caraxovi, pátrat. Hrdina se však postupně zaplétá do záhad opředených kolem Caraxe, dokonce mu několikrát jde i o život. Jeho věrným společníkem je prostořeký Fermín, jehož rovněž potkává za pozoruhodných okolností. Daniel nakonec odhaluje tajemství Caraxova života a nerad si uvědomuje, že jejich životy jsou si až příliš podobné.

Román dokázal na svou stranu strhnout mnoho čtenářů. Jedním z důvodů tohoto úspěchu je jistě výstavba vyprávění založená na důmyslném proplétání příběhů a postupném odkrývání záhad. Další příčinou je nepochybně příhodné umístění děje do Barcelony - názvy míst a ulic jsou skutečné. Ohlas byl tak veliký, že vznikly nejen webové stránky tohoto románu, ale jejich nedílnou součástí se stalo rovněž virtuální putování předválečnou Barcelonou (www.lasombradelviento.net). U nás však kniha zatím nechává čtenáře v klidu.

Je třeba podotknout, že vyprávění začíná opravdu velice nadějně, popisem tak zvaného pohřebiště zapomenutých knih, které má bezpochyby souvislost s cenzurou za frankistického režimu. Nápad a myšlenka jsou vynikající, avšak čtenářovo očekávání nesplní. S koncem první kapitoly pohřebiště z příběhu téměř mizí a zmínky o něm v dalších částech jsou jen okrajové a nevýznamné. Škoda, že autor nedal tomuto nápadu větší prostor. Podle samotného autora je Stín větru první knihou ze čtyřdílného cyklu románů, jejichž děj se má točit kolem pohřebiště zapomenutých knih. Musíme tedy jen doufat, že toto místo bude v některém z dalších románů klíčovým.

První polovina knihy se čte jedním dechem, nechybí zápletky, odbočky a dramata, nutno poznamenat, že příběh je dobře rozehrán. Zdá se ale, že v druhé půli knihy se autor již unavil. Děj se náhle zastavuje a Ruiz Zafón vkládá text deníku Nurie Monfortové. Autorovi slouží tento deník jako prostředek vysvětlení téměř všech tajemství. Najednou, jako by chtěl mít práci rychle za sebou a celou knihu ukončit, využije jednu z postav, z jejíhož deníku se dozvídáme takřka vše. Myslím, že tato volba nebyla nejvhodnější. Čtenář, zvyklý na prolínání dějů a postav, je náhle postaven před sto stran jednolitého textu s vševědoucím vypravěčem v první osobě. Jak si máme vysvětlit okolnost, že Nuria Monfortová ví vše nejen o životě Juliána Caraxe, ale zná dopodrobna jeho dětství, jeho přátele a lásky a dokonce i jejich myšlenky a pocity?

Pokud jde o postavy, autorovi se podařilo výborně vykreslit hlavního hrdinu Daniela a rovněž vývoj postavy Fermína si zaslouží uznání. Jeho trefné výroky skvěle dokreslují a oživují děj. A i když Fermín padne až na samé dno, vždy se vyjadřuje důstojně a vznešeně. Jinak je to však s postavou Clary. Ačkoli je jí na začátku románu vyhrazen velký prostor, postupně se z příběhu vytrácí. Není zcela jasné, jakou funkci tedy Clara v příběhu má, jedině snad že by pomocí ní chtěl Ruiz Zafón zobrazit Danielovo dětství. Nicméně, kdyby se postava Clary vynechala, ději by to nijak neuškodilo. Připomínkou krutého frankistického režimu je detektiv Fumero, jehož sadistické praktiky v knize zažilo na vlastní kůži nemálo postav. Fumero představuje postavu zcela zápornou, nikdo však nemůže být pouze dobrý anebo zlý. Jestliže je autor rozhodnut věnovat se i nadále psaní románů, měl by se příště vyvarovat černobílému zobrazování postav.

Ruiz Zafón se ve svém románu uchyluje ke vznešenému, místy až poetickému jazyku, jež však působí velice čtivě a uvádí čtenáře do vzdělané společnosti knihkupců, knihovníků, antikvářů a nakladatelů. Nechybí zde ani humor, který autor vkládá do úst zvláště podivuhodnému Fermínovi. Dlužno říci, že se Atheně Alchazidu podařilo tuto polohu jazyka věrně vystihnout. Český text románu je rovněž doplněn o poznámky překladatelky, jež poskytují základní informace týkající se reálií a významných historických postav, o nichž je v románu zmínka.

Hlavní motiv celého románu bychom mohli vyjádřit jedinou větou: „...a historie se opakuje“. Daniel pomalu odkrývá tajemství Caraxovy velké lásky a s ním i tajemství jednoho starého domu a zjišťuje, že on sám právě prožívá něco velmi podobného. Poselství, jež nám autor přináší, říká, že bychom se měli dobře dívat, co se kolem nás děje a pokud je to možné, vyhnout se chybám, které zničily život jiným.

Stín větru je jistě dobrou volbou pro každého, kdo má rád pomalé rozplétání tajemství a kdo by se s potěšením přenesl alespoň na chvíli do barcelonských uliček. Kdo má již na svém čtenářském kontě Šifru mistra Leonarda, najde ve Stínu větru mnoho podobného. Nejedná se jen o podobnost struktury vyprávění, ale rovněž o existenci obdobných prvků typických pro historický a tzv. gotický román, jako jsou tajná společenství, utajené rodinné vztahy, staré domy či chrámy, ponurá zákoutí apod. Škoda jen, že Ruiz Zafón nedovedl tak dobře rozehrané vyprávění do konce.

Tuto recenzi bychom mohli ukončit citátem z úst hlavního hrdiny Daniela, jenž své přítelkyni Beatriz vysvětluje, o čem celé to vyprávění vlastně je: „Je to příběh o lásce, o nenávisti a snech, které žijí ve stínu větru“. (s. 171)

Ohodnoťte knihu

0%

Hlasovalo 155 čtenářů.

Diskuse

Vložil: franzi, 31.08.2010 18:52
Ruiz Zafón, Carlo: Stín větru
nepostavila bych se ani na jednu stranu barikády - kniha je čtivá, dobře rozehraná, musím však přiznat, že mne pointa "byli sourozenci" a přestřelkový závěr ve stylu mission impossible (a ještě špatně napsaný) dosti zkalamal. Přestože si nemyslím, že se tato kniha stane zlatou stálicí mé knihovničky,... pořád je to hezky napsaný milostný příběh, který ve vás vzbudí touhu po barceloně¨. a nechci být sprostá, ale co je opravdu špatné, je tato recenze. Myslím, že rady typu:"okud to autor myslí s psaním vážně, neměl by psát tak černobílé postavy" si může recenzent/ka strčit za klobouk, i kdyby byly oprávněné, což si myslím, že nejsou. Tato recenze na mne působí jako čtenářský deník, který se odevzdává v osmé třídě.
Vložil: Merazim, 28.07.2010 08:19
Ruiz Zafón, Carlo: Stín větru
Šlojmo: Tvrdá slova, ale nemůžu než souhlasit. Coelho je skutečný grafoman. Do Stínu větru jsem kouknul v knihkupectví a naštěstí ho nekoupil. Odradila mě ta mediální propagace.
Vložil: Šlojmo, 27.07.2010 23:13
Ruiz Zafón, Carlo: Stín větru
Souhlasím plně s Ondrou a Evou - pěkně zaobalený brak. Dočetla jsem se sebezapřením a nemohla jsem si nevzpomenout na charakteristiku kýče od U. Eca: Kýč se tváří jako umění, napodobuje ho, takže ti méně duševně obdaření si myslí, že čtou kvalitní literaturu, a ještě mají sami ze sebe dobrý pocit, jak... jsou na úrovni. (Dnes asi není lepší příklad než grafoman Coelho.)
Vložil: Ondra, 01.07.2009 08:56
Ruiz Zafón, Carlo: Stín větru
Koupil jsem si v knihkupectví po dlouhé době román a čekal jak si krásně počtu v díle oceňovaného španělského prozaika. Dočkal jsem se. Dočkal jsem se červené knihovny nejhrubšího zrna, snůšky banalit a klišé,dalších Tajností pařížských (které jsem ovšem četl ve 13 letech)...Tento román se nepovedl.
Vložil: Bob, 05.03.2008 17:58
Ruiz Zafón, Carlo: Stín větru
Souhlasím s Ludmilou. Každá má volná chvíle patřila tomuto románu. Překlad chválím. Jazyk, kterým Zafon píše, je bohatý a velmi důvtipný v metaforách. Vřele knihu doporučuji.
Vložil: Eva, 26.09.2007 12:12
Ruiz Zafón, Carlo: Stín větru
Ta chyba ohledně hry Život je sen je skutečně tristní. Jinak román mě hodně, ale opravdu hodně zklamal. Čekala jsem silné, složité čtení, plné atmosféry, a dostalo se mi svévolnicky smyšleného, hloupého příběhu, plného těch nejbanálnějších klišé, jako by to psal amatér, který se snaží o vznešený jazyk.... Všechno to působilo lacině. Myslela jsem, že je to třeba překladem, ale ten je zde v recenzi chválen. Zatímco třeba romány od Marquéze nebo Llosy jsou neskutečně hutné a podmanivé, tohle bylo takové plytké čtení na dovolenou. Ani mě nepřekvapila informace, že autor nyní v Hollywoodu píše scénáře.
Vložil: Ludmila, 03.05.2007 18:02
Ruiz Zafón, Carlo: Stín větru
Musím naznat, že mě kniha Stín větru nenechala klidnou....a ani nikoho, komu jsem ji půjčila. Těšila jsem se, až budu mít volnou chvilku, abych mohla přečíst si zase stránek pár...a to se mně již dlouho nestalo...doporučuji všem, kteří mají rádi tajemno, napětí a Barcelonu:-)
Vložil: Anna, 17.01.2007 20:43
Ruiz Zafón, Carlo: Stín větru
Normálně bych se o tom nezmiňovala, protože vím, že k omylu může lehce dojít, ale když autorka recenze chválí připojené vysvětlivky, nedá mi to: pokud autor vysvětlivek přisoudí stěžejní dílo španělské literatury a sice drama Život je sen Tirso de Molinovi, když jej přitom napsal Pedro Calderón de la... Barca, je to opravdu nemilé.
Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

související články

53%čtenáři

zhlédnuto 9344x

katalogy

Koupit knihu

štítky k článku

Inzerce
Inzerce