Soubor pěti provázaných povídek Ante Tomiće nás zavádí do současného Splitu, kde kadeřnice Lidija a její kolegyně řeší své každodenní problémy. A největším problémem, který děvčata (byť už ne nejmladší) řeší, jsou samozřejmě muži. Jak s nimi přežít a neskončit v blázinci je hlavní “Ariadninou nití” všech příběhů.

Byť jsou na Balkáně ženy stále nahlíženy především optikou “hloupé blondýny” či “koukej uvařit a postarej se o děti”, Tomić zkoumá ženský svět z druhého břehu. Hlavní hrdinka Lidija nám popisuje a objasňuje své názory na muže, přibližuje nám řadu zkušeností a zážitků, které se jí zapsaly do paměti. Komentuje také uvažování svých kamarádek a spolupracovnic a vypráví i jejich životní peripetie.

Hlavní problémem, který Lidija řeší, je její vztah k ženatému Dinkovi, který na rozvod ani nepomýšlí. Lidija je rozvedená a má malého synka, vdávat se ale zatím nehodlá, neboť si chce také užívat svobody a sexu – “jako chlapi”. Nicméně ač je Dinko v posteli dobrý, přece jen na Lidiji moc času nemá a to ji právě pálí ze všeho nejvíc. Připadá si trochu jak prostitutka, ovšem bez výdělku. A tak hraje pro své potěšení s Dinkem různé hry. Některé Dinka bavily, jiné nechápal a některé přímo nesnášel. Jednou to ale trochu přežene a požadavek, aby jí začal za sex platit (což ovšem Lidija myslela jako sarkasmus), Dinka urazí, neboť ho vzal vážně. Vztah mezi nimi tím dostane poslední ránu, ale zas umožní seznámení Lidije s Dinkovým kolegou Marinem, který konečně vypadá jako “normální chlap” a Lidija dokonce začne přehodnocovat svůj přístup k mužům. Tuto hlavní linii pak doplňují postranní příhody spolupracovnice Branky, kterou občas sužuje svými psychickými problémy její přítel Željko, přezdívaný Psychiatrie, a Lidije funguje jako hlavní přítelkyně a rádkyně. Dále nám tu defilují různé ženské prototypy-zákaznice v kadeřnictví, jejichž vzhled, mluvu či chování nezapomene Lidija peprně okomentovat. I v tom se zračí podstatný Lidijin problém, hraje si trochu “na tvrďáka”, ale ve skutečnosti hluboce prahne po lásce, objetí a upřímném citu. Touto svou pózou si sama poměrně dost komplikuje život a vztahy, ale zároveň “mate hlavu” i svým kamarádkám, které spíše vnímají její vnější tvář než rozháranou duši. A tak často Lidija dělá a říká přesný opak toho, co by chtěla a co cítí. Závěr knihy není sice úplným happy endem, ale vypadá to, že Marin pomohl Lidiji sladit své skutečné pocity a vnější vystupování.

V této knize se Ante Tomić, jinak známý a populární humorista, ponořil do psychologie svých postav trochu hlouběji. Byť je Láska, proud, voda a telefon především vtipná a zábavná, není vůbec hloupá. Příběh se odehrává v reálném (velkém, ale v podstatě provinčním) městě, Splitu, postavy jsou živoucí a hovoří místním dialektem. Při četbě máte pocit, že řadu těch lidí opravdu znáte, a to nemluvím ani o životních problémech povídkových postav, které vám také leccos připomenou. Například scéna, kdy k Lidiji do kadeřnictví vstoupí dva policisté, kteří vyšetřují údajné provozování prostituce (zhrzený Dinko totiž dal do novin inzerát na call girl s Lidijiným telefonem), je jako vystřižená z našich současných poměrů (policisté se nejprve tváří velmi přísně, ale následně začnou vyhrožovat, že pokud nedostanou podíl na zisku, dostane Lidija co proto. Naštěstí je telefonicky zchladí Marin – soudce místního soudu).

Ante Tomić prokázal, že má přece jen navíc, než je mělčí humorná tvorba, a snad se tak dočkáme i dalších podobných knih, jako je tato. I toto je dobrý tip pro naše nakladatelství.