Vernant, Jean-Pierre: Hestia a Hermés

Vernant, Jean-Pierre
Hestia a Hermés

recenze beletrie zahraniční

Překlad Vernantovy knihy je bezesporu záslužným počinem a nelze než doufat, že nakladatelství OIKOYMENH vydá v budoucnu i jeho další práce. Drobnou výtku lze mít ovšem k názvu knihy: český vydavatel z nepochopitelného důvodu zavrhl původní titul Mýtus a myšlení Řeků a soubor nazval podle jeho první stati Hestia a Hermés. Mám obavu, že tím řadu potenciálních čtenářů odradí...

Jean-Pierre Vernant, Hestia a Hermés, přeložil Martin Pokorný, Praha: Oikoymenh 2004, 223 str.

Jean-Pierre Vernanta není třeba dlouze představovat: v češtině již vyšla jeho knižní prvotina z roku 1962 Počátky řeckého myšlení (2. vyd. Praha, OIKOYMENH 2002), stejně jako populárněji zaměřená práce Vesmír, bohové, lidé (Praha, Paseka 2001). Nyní nakladatelství OIKOYMENH přichází s překladem další z Vernantových prací, s výborem z jeho sbírky studií a esejů Hestia a Hermés (fr. orig. Mythe et pensée chez les Grecs, 1965, rozšířené dvousvazkové vydání 1971, 5. vyd. 1981). Vernant se v něm představuje ze své religionističtější stránky, většina statí však osloví i filosofy. Ve Vernantově pojetí totiž i náboženství tvoří myšlenkový systém, který se ovšem neřídí pravidly racionální logiky a představuje spíše důmyslný systém klasifikace skutečnosti. Jeho krystalickou ukázkou je řecký panteon. Vernant je přesvědčen, že žádného boha nelze pochopit izolovaně, samotného o sobě, nýbrž je třeba jej vždy vztáhnout k ostatním bohům. Jedině ve vztahu k nim, v různých opozicích, hierarchiích a komplementaritách se ukáže jeho význam. Ilustrací této myšlenky je titulní stať, v níž jsou Hestia a Hermés analyzováni v opozicích, které vůči sobě představují. „Hestii náleží vnitřek, uzavřenost, stálost, obrat lidského uskupení do sebe, Hermovi vnějšek, otevřenost, pohyblivost a styk s jiným“ (s. 11). Teprve v této opozici lze pochopit některé Hermovy vlastnosti, které samy o sobě působí jako nesourodá směs atributů.

Jako lze každému bohu porozumět jen ve vztahu ke všem ostatním, je třeba i každý fenomén řecké kultury uvádět do vztahu k jejím dalším aspektům. Typický příkladem je Vernantův přístup k filosofii, která v jeho pojetí není sférou abstraktního uvažování odpoutaného od každodenní reality, nýbrž je jen jednou složkou rozsáhlé kulturní sítě, jejíž další součásti tvoří umění, náboženství či společenské vztahy. V závěrečné stati tak Vernant Anaximandrovu kosmologii vztahuje k dobovým politickým představám a ukazuje, že obojí se navzájem osvětluje. Podobně postupuje i ve zbývajících statích: neustále balancuje na hranici různých témat a jeho eseje jsou zároveň filosofické, religionistické, sociologické a uměnovědné. Autor nezapře inspiraci strukturalismem Clauda Levi-Strausse, ale na rozdíl od něho neusiluje o postižení nadčasových struktur lidské mysli, nýbrž veškeré strukturální rozbory propojuje s precizní historickou analýzou archaického a klasického Řecka. Jeho cílem je zmapování jedinečného myšlenkového světa Řeků ve vší jeho komplexnosti a strukturalismus je mu nástrojem k tomu, aby pomohl poodhalit různá jeho skrytá zákoutí a vnést řád do jevů, které na první pohled mohou působit nahodile a nespojitě.

Překlad Vernantovy knihy je bezesporu záslužným počinem a nelze než doufat, že nakladatelství OIKOYMENH vydá v budoucnu i jeho další práce. Drobnou výtku lze mít ovšem k názvu knihy: český vydavatel z nepochopitelného důvodu zavrhl původní titul Mýtus a myšlení Řeků a soubor nazval podle jeho první stati Hestia a Hermés. Mám obavu, že tím řadu potenciálních čtenářů odradí, neboť kniha nyní působí dojmem speciální práce o dvou řeckých božstvech, zatímco ve skutečnosti pokrývá mnohem bohatší spektrum témat, které by původní název vystihl lépe. Je též otázkou, zda je moudré u dnešních českých čtenářů počítat s tak dobrou znalostí řečtiny, jakou autor zjevně ještě v 60. letech ve Francii předpokládal, a zda by nebylo moudřejší některé klíčové pojmy transliterovat a zejména pak všechny řecké citace opatřit překladem. Zejména závěrečná stať o Anaximandrovi je pro neřečtináře naprosto nečitelná, což je jistě škoda. Vernant by měl být přístupný co nejširšímu okruhu zájemců o antiku, takto však pro většinu potenciálních čtenářů v naší zemi zůstává obtížně přístupný.

publikováno in: Auriga - Zprávy Jednoty klasických filologů 48, 2006, str. 153-154; na iliteratuře se svolením autora

Ohodnoťte knihu

0%

Hlasovalo 110 čtenářů.

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.