Borbély, Szilárd: Pompa funebris

Borbély, Szilárd
Pompa funebris

ukázka beletrie zahraniční

Podobno Pelikánovi, / na proutek Rozmarýnový / když snést se hnedle hotoví,...

Szilárd Borbély: Pompa funebris, přel. Lucie Szymanowská, Opus, 2006

Alegorie Pelikána
Podobno Pelikánovi,
na proutek Rozmarýnový
   když snést se hnedle hotoví,

už do červánků zahleděn -
ve chvíli, kdy se chýlí den,
   snáší se světlo průzorem

okenních rolet na Mrtvou,
jíž pruhy světla hlavu tnou,
   Vzkříšení chvíli slovutnou

čeká, a Pták dál váhá jen,
už západ dávno zhasil den,
   probírá proutek za proutkem,

co Rozmarýna čítá as,
Rozmarýna, jež krutě nás
   oslepuje, jak Víry jas:

"Ty Dušičko, jež putuješ,
ty Tělo mé, jež nežiješ,
   říkám to já, vy rcete též:

Pelikán když na větévce
Rozmarýny sednout zechce,
   ta se chví, a vzlétnem těžce.

Kristus, než byl za nás vydán,
pět tisíců a čtyři sta
   čtyřicetkráte byl švihán,

V Koruně sedmdesát dvě
větévky s trním bodavě
   budou jej dráti na hlavě,

pokud vstane, kdo Mrtvý je,
a jak Pelikán, ožije
   tu jeho Alegorie."

 

Aeternitas
(1)
To, co věky věkův jest,
jako dláto mrazí,
kterým bylo tesáno
dvé Kristových tváří.

To, co věky věkův jest,
vnoří se jak kámen,
pozoruješ hladinu,
zas je klidná, amen.

To, co věky věkův jest,
skáče jako bleška,
nelapíš ji, zato však
peklo nezameškáš.

To, co věky věkův jest,
hloubku má jak mysl,
v níž se ve své milosti
usídlil Pán Kristus.

To, co věky věkův jest,
jak hodiny tiká,
občas ovšem vynechá,
například když svítá.

To, co věky věkův jest,
tenké je jak břitva,
s níž ti nepovšimnuta
Smrt do srdce vnikla.

To, co věky věkův jest,
krátí se jak žití,
konec je mu dřív než je
stačíš vysloviti.

 

Vánoční sekvence
(1)
Na Golgotě na tom křížku
pohled visí na Ježíšku

který na svět rodil nám se
za nás zabit byl hned zase

z života matičky jeho
v svět jej vrhli maličkého

nahé žití přišlo samo
dušičku si s sebou vzalo

bez gatiček na svět vzatý
tak jej spatřil drahý tatík

ručenky mu proto na kříž
museli hned hřebem napřít

navždycky je v kříži vbitý
dal se pro nás umučiti

tílko dole mrtvé leží
nad ním duše třepe peřím

v temné noci u Betléma
Pilát sám je v pláči sténá

vidí jej jak leží v jeslích
jak mu hřeby rukou přešly

jak mu v boku zeje rána
jak je hlava trním drána

na dně žlebu rudá kaše
bratřík Jezulátko naše

pohrává si s ručičkama
v každé dlani pustá rána

obrací je skrz se dívá
mrtvá tvář se pousmívá.

 

Podobenství o rybím oku

Kůže hlubinných ryb či živočichů obývajících
jeskyně neprodukuje pigment. Pokrývá je
holá, průzračná blána. I zrak mají
nevyvinutý. Světlo nevnímají ani v případě, že

vyplují na hladinu. Kdo žije ve tmě,
nezná bázeň. Komorové oči savců
jsou zvláštním orgánem. Podle mystiků v nich
přebývá světlo. Středověké výklady předpokládaly,

že vypouštějí neviditelná tykadla, jimiž
ohmatávají předměty. V jezeře Malawi, starém snad
dvě stě tisíc let, žije druh ryby, jejíž jedinou

potravou jsou oči jiných ryb. Napadenému zvířeti
vyškubnou jen oko. Pak lehce vyrvou
také druhé. Oslepená ryba ještě nějaký čas plave.

 

© Lucie Szymanowská
Na iliteratura.cz uveřejňujeme se souhlasem překladatelky a nakladatelství Opus

 

 

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

související články

zhlédnuto 1774x

katalogy

Koupit knihu

Inzerce
Inzerce