Kunzru, Hari: Virus

Kunzru, Hari
Virus

recenze beletrie zahraniční

Svým druhým románem Hari Kunzru dokázal, že se lze vymanit z krabičky, do níž se jej po debutu snažila vměstnat literární kritika: totiž, že bude psát o dědictví domoviny svých předků. Virus posouvá tento střet kultur dál.

Virus na globálním hřišti
Hari Kunzru: Virus. Překlad Ladislav Nagy. BB/Art, Praha 2006, 304 stran, 199 Kč

Jméno Hariho Kunzrua rozhodně nezní britsky, přesto je jeho nositel jednou z nejvýraznějších postav ostrovní literatury posledních let. Podobně jako například u Zadie Smithové má na jeho strmém vzestupu značný podíl zručná marketingová taktika nakladatelství, které, když dostalo rukopis prvního Kunzruova románu, za něj vyplatilo závratnou zálohu ve výši 800 000 liber. A i když Impresionista (č. BB/art 2005) nezískal žádnou z nejprestižnějších cen, z Kunzrua se stala literární celebrita. Práva na jeho druhý román byla zakoupena dopředu, aniž by autor vůbec ohlásil, o čem bude. Po počátečním letu však často následuje pád, románem Virus (v anglickém originále poněkud obecnější Transmission, tedy Přenos) se však Kunzru nejen dokázal udržet na vrcholu, ale laťku kvality možná ještě trochu přizvednout.

Zatímco v Impresionistovi se Kunzru věnoval Indii a přetrvávajícímu traumatu z britské koloniální nadvlády (Kunzru je po otci napůl Ind), tedy látce, kterou před ním proslavil především Salman Rushdie, v románu Virus nastoluje téma globální: namísto Indie a Británie se Kunzruovi hrdinové pohybují ve virtuálním prostoru počítačových technologií.

Protagonistou Viru je Ardžún Mehta, nadaný, šikovný a pilný programátor, který má však smůlu. Žije totiž v Indii, kde se kariéra v počítačovém byznysu příliš dělat nedá. Při nejbližší příležitosti tedy Ardžún odjíždí do Kalifornie, aby se tam pokusil o svůj americký sen. Dře až do úmoru a neúnavně vylepšuje programovací procedury; když dojde na lámání chleba a měl by získat regulérní práci, vždycky jej vyhodí. A tak se Ardžún víc a víc uzavírá do svého světa, až jednoho dne, zoufalý představou, že by se měl vrátit zpět k rodičům do Indie, a tím přiznat, že přijdou vniveč veškeré naděje, jež do něj vkládala celá rodina, vypustí na síť počítačový virus pojmenovaný po oblíbené bollywoodské herečce Lejle Záhirové, další z hlavních postav románu – s tím, že on jediný bude schopen zkázu zastavit.

Plán však selže a po celém světě záhy nastane chaos. V několika dnech se tak zhroutí svět dalšího z hrdinů Viru, Angličana Guye Swifta. Tento bohatý a úspěšný, avšak zároveň povrchní a sebestředný podnikatel v korporátní sféře se souhrou tragických náhod dostane až do sběrného tábora, kde jej zmatený elektronický systém identifikuje jako albánského uprchlíka. Podobně jako Ardžún, jenž nyní prchá před spravedlností, která z něj učinila globálního zloducha, i Guy zjistí, že život na druhé straně barikády je úplně jiný, než jak jej doposud znal.

Ústřední idea Viru je vyjádřená v samotném názvu románu. Přenos, nebo chcete-li migrace či virus, se v prvním plánu dá chápat jako počítačový termín. Data se přesouvají po světové síti, aniž by nějak změnila podobu. Viry se volně šíří kyberprostorem a všude účinkují stejně rychle a ničivě. Oba termíny se však dají chápat i kulturně, v tom případě je ale efekt úplně jiný. Když se Ardžún přesune z Indie do Kalifornie, nese to s sebou naprostou změnu prostředí. I když se chová stejně jako v Indii a pracuje stejně tvrdě, přesto je v Americe vždy jen občanem druhé kategorie, kulturní nákazou, společenským virem. Kunzruova kritika tu stejně jako v Impresionistovi míří na rasismus západní společnosti. Ten se už neprojevuje křikem v ulicích a plamennými projevy, je mnohem méně viditelný, ale o to nebezpečnější. Ardžúna si nikdo neoškliví, všichni si s ním rádi popovídají a zadají mu práci. Problém nastává, když se přihlásí o svá práva – pak jej každý nemilosrdně hodí přes palubu.

Revolta proti zaběhnutému pořádku však má i svou kladnou stránku: tím, že se Ardžún postaví proti společnosti, získá nebývalou svobodu. Už se nemusí bát, co jeho činům řekne okolí. Nadto mu autor nachystal šťastný konec, v němž se mu splní to, po čem celý život toužil.

Svým druhým románem Hari Kunzru dokázal, že se lze vymanit z krabičky, do níž se jej po debutu snažila vměstnat literární kritika: totiž, že jako Rushdie, Smithová či například Monica Aliová bude psát o dědictví domoviny svých předků. Virus posouvá tento střet kultur dál, na globální hřiště nových technologií. Čtenářům pak nezbývá, než si přát, aby Kunzruovi jeho novátorství vydrželo.

Richard Olehla, MFDnes, 10. 2. 2007
Na iliteratura.cz se souhlasem autora

 

Ohodnoťte knihu

0%

Hlasovalo 128 čtenářů.

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

související články

60%autor článku   61%čtenáři

zhlédnuto 2212x

Koupit knihu

štítky k článku

Inzerce
Inzerce