Ghetto no.1

Ghetto no.1

recenze film

Ghetto no.1 se také jmenuje devadesátiminutový dokument o učebnicovém selhání sociálního inženýrství v mosteckém Chanově. Televizní a filmový tvůrce Ivan Pokorný se ve svém ambiciózním snímku pokusil proniknout do nitra ghetta, prozkoumat příčiny jeho vzniku i možnosti jeho revitalizace a upozornit, že velkou část viny na stávajícím marasmu komunity nese neromská většina. Přes všechnu snahu však zůstal vně.

Gypsies in da Chanov

Na pozadí převalujících se bouřkových mračen se z malebně zvlněné krajiny zdvihá k obloze osamělá skupina věžáků. Kamera pomalu zajíždí mezi ně a bere diváka na truchlivou prohlídku ulic zejících prázdnotou, na kost oholených průhledných bytů, ožehlých balkonů, zkroucených dveří od výtahu a především závratných hromad odpadků, které kolem sídliště vytváří téměř rituální prstenec. Do výmluvně zkázonosné hudby v pozadí promlouvá režisérův hlas: Toto je první mezi romskými ghetty v České republice, ghetto no.1…

Ghetto no.1 se také jmenuje devadesátiminutový dokument o učebnicovém selhání sociálního inženýrství v mosteckém Chanově. Televizní a filmový tvůrce Ivan Pokorný se ve svém ambiciózním snímku pokusil proniknout do nitra semknutého ghetta, zevrubně prozkoumat příčiny jeho vzniku i možnosti jeho revitalizace a upozornit na to, že velkou část viny na stávajícím marasmu komunity nese neromská většina. Přes všechnu snahu však zůstal vně – tak jako se oko jeho kamery vozilo po nedůstojných životních podmínkách jedné skupiny našich Romů v úvodu filmu, svezl se i jeho film po povrchu mnoha nakousnutých a nedořečených otázek.

Není však divu. Kdyby se byl podržel vytyčeného tématu chanovského ghetta, mohl přijít s něčím opravdu důležitým a zrušit jednu ikonu, o kterou se xenofobní Češi s oblibou opírají. Protože však, vlastními slovy, „chtěl celou záležitost pojmout z gruntu“, někde mezi osidlováním poválečných Sudet, zkoumáním rasových odlišností a kauzou kolem letského vepřína se mu Chanov vytratil.

Pořádek mezi plísní
Utopický chanovský projekt, kterým se soudruzi doufali prsit před zbytkem světa, byl součástí výstavby nového a krásnějšího Mostu. V roce 1964 totiž padlo rozhodnutí, že historický Most bude muset ustoupit těžbě hnědého uhlí, a o kus dál se vybuduje Most náhradní. Sídliště Chanov vzniklo v roce 1978 a v následujícím roce bylo do užívání především romských nájemníků slavnostně předáno prvních šestnáct bytů. Jak vzpomíná jedna pamětnice v dokumentu, o byty byl velký zájem a dokonce vznikla čekací listina. To je zajímavé, řekne si divák, kde se tedy stala chyba?

Jenže to už režiséra zaujalo něco jiného. Teď zrovna mluví s účastníky rekvalifikačního kurzu, z nichž část bude mít po absolutoriu zajištěnu práci. Sleduje je při výuce, natáčí jejich naděje na lepší budoucnost a cítí s těmi, kteří v závěrečném výběrovým řízení neuspěli. Další střih: Romčata odvážejí na dětském kočárku šrot do sběrny a za utržené peníze si kupují sušenky a limonádu. Střih: potomek českých Romů Čeněk Růžička vysvětluje své radikální stanovisko vůči existenci prasečáku na místě bývalého cikánského tábora v Letech u Písku. Střih: Chanovští svépomocí zkrášlují své sídliště. Střih: Petr Bakalář promlouvá o rasové predestinaci Romů k rození hojného potomstva. A tak to pokračuje dál, tváře oslovených znalců střídají drsné obrázky z chanovské reality a vyčítavé mordy chrochtající čuníků.

Problém není v tom, že by všechny oblasti „romského problému“, jak to režisér tvrdohlavě nazývá, nebyly legitimní a důležité, ale v obrovském záběru, který si autor vytyčil. I když zde zazní hodně zajímavých, často kontroverzních názorů, pravé příčiny devastace modelového bydlení se Ivan Pokorný ve filmu nedobere. A to je velká škoda.

Přitom se jí svém snímku, jehož vznik si mezi frustrovanými obyvateli Chanova musel těžce obhajovat, několikrát dotkl. Například v první části filmu s kamerou navštíví jeden z chanovských bytů a vidí, že zde panuje snaha udržet úzkostlivý pořádek navzdory zatékání, plísni, popraskané omítce a rozbitým oknům. Opakovaně se také setkává s tím, že místní Romové mají svůj Chanov vlastně rádi, považují jej za svůj domov a s nelibostí nesou skandalizující zájem médií. Není to tak, že ghettoizované Romy nezajímá, v jakém prostředí žijí. Nemají však kam jít, nemají prostředky ani nástroje na to, aby své sídliště zvelebili, a hlavně nesou následky rozhodnutí, se kterými de facto nemají nic společného.

Peklo na zemi
V rámci asimilační politiky komunistického státu vůči Romům došlo k celé řadě nešťastných a ve svém důsledku zhoubných rozhodnutí. Jedním z nich byl v polovině šedesátých let schválený tzv. řízený rozptyl romského obyvatelstva z míst s velkou koncentrací do míst s malou nebo žádnou. Slovenská strana vykupovala od tamních Romů dřevěné chatrče v osadách, které fungovaly na tradičním principu rozšířených rodin a kastovní sounáležitosti, osady srovnávala se zemí, a jejich obyvatele posílala do průmyslových center a vyprázdněného pohraničí v Čechách. Tam je podle dohody česká strana ubytovávala v domech po sudetských Němcích nebo v rychle vznikající nové panelové zástavbě.

Tento proces však provázela celá řada systémových chyb, které vyplývaly hlavně, ale nejen, z minimálního povědomí o fungování romského společenství. Jednak došlo k ostudnému sestěhovávání subetnických skupin, mezi kterými panovala přísná kastovní distance a prakticky jim znemožňovala soužití. Komunističtí funkcionáři také nepočítali s tím, že vrhnout venkovské obyvatelstvo z domků bez tekoucí vody a elektřiny do relativního luxusu nových paneláků představuje obrovský kulturní šok. Tito Romové neuměli zacházet s plynovým vařičem nebo splachovacím záchodem a bez instruktáže vybavení bytů neúmyslně ničili. A konečně slovenská strana sice přislíbila, že do Čech nebude vystěhovávat Romy, kteří nebudou mít předem smluvně zajištěné ubytování, ale v praxi likvidovala osady hlava nehlava a ve vlaku do nové domoviny tak houfně končily celé rodiny, které v cílové stanici neměly kam jít. V rámci tehdy ještě výborně fungující solidarity rozšířených rodin pak v jednom bytě končilo několikanásobně více nájemníků, než jakou měly byty reálnou kapacitu.

Dnešní mladí Romové z Chanova nechápou, proč je jejich životní prostor zdevastovaný. Narodili se s ostudným cejchem „chanovských Cikánů“ do společenské izolace, která je stejně děsná, jako je neměnná. Musejí se vypořádávat s realitou jako s daností, a dělají to po svém, často neuměle, ale nelze jim upřít snahu o lepší život. Ivan Pokorný by byl natočil lepší dokument, kdyby se zkusil dostat k jádru věci, promluvit s pamětníky a zjistit, jaké to bylo tehdy před třiceti lety a v kterém okamžiku se zářivá utopie stala peklem na zemi. Místo toho natočil film o současnosti, který možná postihuje chaotičnost a bezvýchodnost stávající situace, ale nepřináší téměř nic nového.

 

 

© Karolína Ryvolová 
Uveřejněno v Respektu 19/2007
Na iliteratura.cz se souhlasem autorky

Ohodnoťte knihu

0%

Hlasovalo 77 čtenářů.

Diskuse

Vložil: -mv-, 03.12.2008 00:02
Ghetto no.1
Škoda Anno a anonyme, že jste si nepřečetli recenzi, pod kterou diskutujete. Vždyť o tom Karolína mluví, proč došlo k devastaci bytů. Co se týká filmu, souhlasím s Karolínou, byl povrchní a neuspořádaný, škoda, že se režisér nevěnoval raději jednomu tématu do hloubky. Navíc až na jednu zmínku o Lewisově... konceptu kultury chudoby (výstižný článek zde: http://www.tspweb.cz/viceotsp-fulltext.shtml?x=118094) film opět působí dojmem, že toto je ta "romská problematika", přestože se celý dokument zabývá SOCIÁLNÍ, nikoli ETNICKOU stránkou chánovského ghetta. Úplně stejně to funguje v ghettech kdekoli v Evropě a severní Americe, i když vznikla jinak a obývají je lidé jiných než romských etnik (hispánci, černoši...). Čekala jsem od Ghetta no.1 víc.
Vložil: mm, 13.11.2007 12:11
Ghetto no.1
Nejvetsi problem je u romu samotnych, do tohoto spatneho svetla je nikdo cizi nedostal, misto natahovani ruk pro soc.davky by si meli vyhrnout rukavi a dokazat majorite ze si na sebe umi vydelat sami a budou pro tuto spolecnost take prislibem. Zatim tomu tak zdaleka neni:((
Vložil: anna, 01.11.2007 23:02
Ghetto no.1
Nemyslím si, že by to byla jenom věc rasismu: bydlím v sídlišti zhruba ze stejné doby a narozdíl od domů v Chanově mám okna, dveře a neplesniví mi zdi. Myslím, že je to spíš životním stylem obyvetelů, protože, uznejte sami, takhle zdevastovat sídliště za necelých třicet let? Snaha pomoci těm lidem... by byla - dostávají přece podporu, jejich děti chodí do školy a mají se možnost vzdělávat. Jenže málokdo z nich se do něčeho takového vrhne: přece jenom je jednodušší udělat si děti a brát na ně příspěvky... Nemám nic proti romům, stavím se proti tomuhle životnímu stylu. Spousta nezaměstnaných, kteří nemají chuť pracovat a pro které je už třeba i výhodnější pobírat podporu. P.S. rasista nejsem a i kdybych chtěla, vůči romům to prostě nejde. Jsou bílá rasa jako většina lidí v naší oblasti, a tak nejde o rasismus...:)
Vložil: rom, 15.10.2007 19:40
Ghetto no.1
takovy desny az hnusny film.nechce se mi verit ze nekdo natom vydelava.cely ma rasisticky podtex vydavany ve znameni dokument.to to je nejhorsi forma rasismu.a ceska televize jim pomaha. jsem uplne znechucen.hanba vam
Vložil: , 15.10.2007 10:53
Ghetto no.1
Zajimave, me by take zajimalo, jak lze za 30 let totalne zdevastovat sidliste. Myslim, ze se spostou lidi zatocil minuly rezim vic nez jen, ze by je prestehovali, presto ziji jako slusni lide. Jedina moznost pro chanovske mlade obyvatele je jit za praci jinam, tam kde je, ovsem ochotu k praci jsem ve... filmu rovnez za 1,5 hodiny nezaznamenala. Snad u mladeho zednika, ktery delal na cerno, a kteremu se ostatni smali, kdyz natiral stenu panelaku.
Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

55%čtenáři

zhlédnuto 3222x

Inzerce
Inzerce