Kjóka Izumi (vlastním jménem Kjótaró Izumi, 1873–1939) se po středoškolských studiích věnoval literatuře pod vedením Kójóa Ozakiho, jednoho ze zakladatelů a později vůdčí osobnosti literární skupiny Kenjúša, jejíž tvorba rozhodujícím způsobem utvářela japonskou prózu devadesátých let 19. století. V letech 1895–1896 Izumi napsal několik povídek se sociální tematikou, s důrazem na morální aspekty.

Později se vrátil k romantickému stylu i tematice, dále propracoval původní styl literární skupiny Kenjúša a „tradičního romantismu“, po roce 1910 vystoupil proti naturalismu v japonské literatuře a připojil se k takzvané estétské škole (tanbiha). Kladl důraz na krásu japonské kultury a jazyka, v období pronikání západních vlivů do všech oblastí života prosazoval „čistotu“ japonské literatury. Stal se velice plodným a oblíbeným autorem populární literatury a divadelních her. Jeho tvorbu výrazně ovlivnil jiný mistr krátké povídky – slavný Rjúnosuke Akutagawa.

Již první Izumiho díla, publikovaná v roce 1895, včetně krátkých novel Noční strážník (Jakódžunsa) a Operační sál (Gekašicu), vzbudila pozornost, avšak jeho osobitý styl se vyhranil až kolem roku 1903. Příkladem z té doby je novela Mnich z hory Kója (Kója hidžiri). V pozdější tvorbě Izumi často čerpal z divadelního prostředí.

V zahraničí se pro jeho tajemné, fantaskní a někdy strašidelné příběhy, plné zvláštního napětí a nadpřirozených jevů, ujal výraz „gotické příběhy“.

© Jan Levora
Kjóka Izumi: Mnich z hory Kója, přel. a doslov napsal Jan Levora, Zahrada, 2007
Na stránkách iliteratura.cz uveřejňujeme ukázku se souhlasem překladatele a nakladatelství Zahrada