Utěšitelka
Nora Okja Kellerová: Comfort Woman, Viking, New York 1997

Prvotina Nory Kellerové vznikla rozvinutím motivu z povídky Mateřský jazyk inspirované vyprávěním korejské „sexuální otrokyně“, která přežila tábory japonské okupační armády.

Třicetiletá Američanka korejského původu Rebecca (Beccah) Bradleyová a její matka Akiko (vlastním jménem Kim Soon Hyo), korejská poválečná imigrantka, žijí po smrti otce Beccah v havajském Honolulu a rekapitulují své životy. Autorka jim dává v jednotlivých kapitolách střídavě slovo.

Jméno Akiko dostala Kim Soon Hyo v „rekreačním táboře“ japonské císařské armády, kam ji po smrti rodičů „prodala“ nejstarší sestra za peníze na věno. Stala se jednou z desítek tisíc „utěšitelek“, které byly v nelidských podmínkách znásilňovány a ponižovány.

Po válce uprchla do Pchjongjangu a vdala se za amerického misionáře Richarda Bradleye, který pomáhal válečným uprchlíkům. Následovala manžela do Ameriky a doprovázela ho na cestách po Spojených státech, kde se jim narodila dcera Rebecca. (Manžel ochránil Akiko, kterou si v Americe pletli s japonským sirotkem, před protijaponskými resentimenty.)

Životní cestu Beccah – od adolescentní školačky přes studentku žurnalistiky až po zaměstnanou ženu (autorku novinových nekrologů) – provázejí ambivalentní pocity opuštěnosti, trapnosti a strachu o matku. (Dcera ji nakonec neuhlídala právě v den, kdy se Akiko rozhodla dobrovolně zemřít.) Beccah dlouho nerozuměla podivnému matčinu chování. Styděla se za její záchvaty „tranzu“, posedlosti zlými duchy, při nichž prý komunikovala se zásvětím a předpovídala budoucnost. (Podnikavá filipínská imigrantka, „tetička“ Reno, vydělává na důvěře sousedů v „jasnovidecké schopnosti“ Akiko, která se díky ní stala vyhledávaným médiem.) Teprve na sklonku matčina života dospělá dcera pochopila souvislosti jejího podivného chování. Za pomoci magnetofonových nahrávek, dobových dokumentů a zpráv o nezvěstných se dozvěděla pravdu o rodinném traumatu.

© Karel Helman