Lucy
Jamaica Kincaidová: Lucy, Farrar, Straus, 1990

Vypravěčka autobiograficky laděné prózy J. Kincaidové opustila rodný ostrov Antigua v devatenácti letech. Za sebou chtěla Lucy nechat život poznamenaný bigotní klášterní výchovou, koloniální indoktrinací a především nesplnitelnými očekáváními dominantní matky protěžující tři mladší bratry. New York vnímá západoindická imigrantka jako „záchranný člun pro malou topící se duši“.

Lucy si vybere Newyorčanka Mariah, manželka právníka Lewise, jako pečovatelku ke svým čtyřem dcerám. Přes den má dohlížet na děti a večer navštěvovat kurz pro ošetřovatelky. Hostitelé jí nejprve vyčítají, že se s nimi nesžila, nerozumějí nervozitě a negativismu Lucy citlivé na jakoukoli formu manipulace. Ke sblížení nepomůže ani společný prázdninový výlet k Velkým jezerům, do kraje dětství Mariah.

Detaily domácí rutiny (pokoj pro služky, oslovení) oživí vzpomínky Lucy na koloniální stereotypy, které provázely její dětství na britské Antigue. Příznaky počínajícího rozpadu zdánlivě šťastného manželství hostitelů (Lewis je nevěrný s přítelkyní Mariah) navíc senzitivní Lucy připomínají odcizení uvnitř původní rodiny na Antigue. (Matčiny dopisy neotvírala nebo pálila.)

Osamostatňování dospívající Lucy provázejí vztahy s muži a irskou kamarádkou Peggy. (Peníze, které s Peggy našetřily na vlastní byt, poslala Lucy matce, jež se po smrti otce ocitla bez prostředků.) Lucy od Mariah odchází, najde si práci u fotografa Simona a prázdné stránky zápisníku, který jí Mariah věnovala, začíná zaplňovat příběhem, který Lucy prožívá.

© Karel Helman