Francouzská literatura, podzim 2007

Francouzská literatura, podzim 2007

aktualita beletrie zahraniční

Konec léta je pro knihy ve Francii tradičně vděčné období. Před hlubšími analýzami pouze vybraných děl z těch sedmi set knih uvedených na trh však přicházejí na přetřes hlavně aféry či aspoň aférky, průšvihy, zajímavosti.

Podzimní náměty francouzské literatury

Konec léta je pro knihy ve Francii tradičně vděčné období. Nakladatelé na období před udělením hlavních literárních cen načasují značné procento produkce. Všichni už stojí v pozoru: knihkupci, novináři, renomovaní kritici z literárních příloh deníků a z kulturních časopisů. Konečně je jejich práce v centru zájmu. Nakonec se chtě něchtě začínají o knižní žně zajímat i sami čtenáři. Před hlubšími analýzami pouze vybraných děl z těch sedmi set knih uvedených na trh však jako pravidelně přicházejí na přetřes hlavně aféry či aspoň aférky, průšvihy, zajímavosti. Patří k nim tipy na hvězdné umístění v žebříčcích prodejnosti nebo tutovky o literárních cenách, často se vyzdvihují nečekané zpovědi známých či tajemných osobnosti, jindy zaujme „přestup“ známého autora od jednoho nakladatele ke druhému, hodí se i najít knihy nejmladších anebo nejstarších spisovatelů.

Letos se na čelní místa zpravodajství o knižním trhu dostaly dvě knížky, které spojuje jen to, že autorkami jsou ženy. Prim hraje spisovatelka Yasmina Reza (u nás její prózu vydává nakladatelství Fra, divadelní hry Obraz a Třikrát život uvádí už několik sezon pražské divadlo ABC, ale i další scény po Čechách). Knihu L´aube le soir ou la nuit (Svítání večer nebo ráno) totiž věnovala novému francouzskému prezidentovi Sarkozymu. S jeho vědomím a souhlasem se pokusila popsat, jaký je první muž Francie. Byla mu na blízku po celou volební kampaň, sledovala ho až do zvolení prezidentem a nastoupení do úřadu. Její kniha, zdá se, nepřináší žádné bomby, které by snad unikly bulváru, ani přímé komentáře či hodnocení. Reza ke svému úkolu přistupovala spíš jako k reportáži o životě slavného muže. Zachytila okolnosti jeho vzestupu a zajímal jí především aspekt osobní: co všechno je člověk ochotný obětovat, jaké vypětí dokáže překonat, v čem asi tkví a jak daleko zachází ona naprostá cílevědomost jedince šplhajícího na vrchol.

Druhou novinářsky vděčnou událostí bylo osočení spisovatelky Marie Darrieussecqové vznesené „kolegyní“ od pera, Camille Laurensovou. Aféra by mohla zajímat i ty české čtenáře, kteří obě autorky měli možnost poznat z českých překladů: Darrieussecqové prvotina vyšla u nás pod názvem Prasečiny (Vetus Via), Laurensová se představila v české verzi knih V náruči mužů a Láska, román (obě Euromedia-Odeon).
Marie Darrieussecqová právě vydala knihu Tom est mort (Tom je mrtvý), jejímž námětem je smrt novorozeněte vyprávěná ústy matky. Laurensová podobné téma zpracovala před lety v autobiografické zpovědi Philippe (1995), a teď se cítí dotčena tím, že jí jiná spisovatelka „bere“ její románovou látku, navíc ani nemá onu osobní zkušenost. Žalobkyně snesla řadu námitek už jen k tomu, že se Darrieussecqová opovážila o něčem tak bolestném a důvěrném psát, navíc své rozhořčení dokládá několika citacemi z obou děl, kde jí podobnost připadá nápadná, a tudíž nařkla Darrieussecqovou i z plagiátu. Za tu se postavil jak její nakladatel (shodou okolností donedávna vydával i Laurensovou, proto se spekuluje o jakémsi utajeném vyřizování účtů v celém trojlístku), tak četní další autoři: osobní prožitek nikomu nepřináší právo na exkluzivitu v jeho literárním zpracování, v dějinách literatury je běžné, že se k určitému problému vyjadřují různí autoři, spisovatel má právo rozepsat se jak o věcech, které sám zažil, tak o těch, která pro něho zůstávají čirou fikcí, to je asi resumé různých dílčích vyjádření z literárních a podobných kruhů. Pravdou je, že ať se o knize či autorce mluví v dobrém, anebo špatném, vždy to znamená velký krok pro její publicitu. A nemlčely ani zlé jazyky domnívající se, že Laurensová svým mediáním výpadem vlastně jen chtěla připomenout také sebe. Literatura zkrátka už dávno není jen o textech samotných.

 

 

© Jovanka Šotolová
Text vyšel v týdeníku A2 č. 37/07
Na iliteratura.cz se souhlasem A2 i autorky

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

související články

zhlédnuto 2326x

Inzerce
Inzerce