Ještě horkou vodu, Olaii, řekne stará porodní bába Anna

No tak, nestůj tam jen tak mezi dveřmi, řekne

Jo jo, řekne Olai

a cítí, jak mu kůží pulsuje horko a chlad, jak mu naskakuje husí kůže a celým tělem se mu rozlévá štěstí, dere se z něj jako slzy z očí a on zatím honem dojde ke sporáku a už přelévá vařicí vodu do džberu, když chce horkou vodu, tak ji má mít, pomyslí si Olai, a dál vařicí vodu přelévá do džberu a slyší porodní bábu Annu říkat, že to už určitě stačí, to už by mělo být dost, řekne bába a Olai zvedne oči a před ním stojí stará porodní bába Anna a porodní bába džber zvedne

Já už si to odnesu sama, řekne porodní bába Anna

a z komůrky je slyšet potlačovaný výkřik a Olai se dívá staré porodní bábě Anně do očí a pokyvuje na ni a ústa se mu ani nepatrně nepohnou

Tak buď v klidu, řekne stará porodní bába Anna

Jestli to bude kluk, bude se jmenovat Johannes, řekne Olai

To hned uvidíme, na to porodní bába Anna

Bude to Johannes, řekne Olai

Po mým tátovi, řekne

To je celkem hezké jméno, řekne stará porodní bába Anna

je slyšet další výkřik, o něco hlasitější

Tak buď v klidu, Olaii, řekne stará porodní bába Anna

Buď v klidu, řekne

Posloucháš mě? řekne

Buď v klidu, řekne

Jseš rybář a dobře víš, že ženská do lodi nepatří, co? řekne bába

Jo, to jo, řekne Olai

No a všichni chlapi si myslí přesně totéž, víš, co to znamená? řekne stará porodní bába Anna

Neštěstí, no, řekne Olai

Přesně tak, neštěstí, řekne stará porodní bába Anna

a vtom Olai vidí starou porodní bábu Annu jít rovnou ke dveřím, v napřažených rukou drží džber s horkou vodou a u dveří se najednou zastaví a obrátí se k Olaiovi

Nestůj tu tak, řekne stará porodní bába Anna

v Olaiovi hrkne, šíří snad kolem sebe mimoděk neštěstí, když tu tak stojí? ne, to tím určitě říct nechtěla, jestli se teď něco přihodí nadevše drahé a vzácné a milované Martě, jeho milé, jeho ženě, jestli se něco přihodí, ne, nic se přihodit nesmí

Ty, Olaii, zavři za sebou dveře, běž do kuchyně a sedni si tam na svoji židli, řekne stará porodní bába Anna

a Olai se v kuchyni posadí do čela stolu a lokty se o něj opře a hlavu zaboří do dlaní a ještě štěstí, že Magdu dneska odvezl za bratrem, pomyslí si Olai, když jel loďkou pro starou porodní bábu Annu, vesloval nejdřív s Magdou k bratrovi, ale nebyl si jistý, jestli je to dobře, vždyť Magda už je taky skoro dospělá ženská, roky letí rychle, ale Marta ho o to poprosila, až bude rodit a on pojede pro starou porodní bábu Annu, má s sebou vzít Magdu a nechat ji u bratra, dokud nebude po porodu, je ještě moc mladá na to, aby se dozvěděla, co ji čeká, až dospěje, řekla mu už dřív Marta a on musel samo sebou udělat, jak mu řekla, i když by teď Magdu měl rád u sebe, co si vzpomíná, byla to vždycky chytrá a rozumná holka a vždycky si počínala správně, má dceru jak se patří, pomyslí si Olai, ale pak jako by jim pán Bůh už víc dětí nadělit nechtěl, vždyť Marta už nikdy znova dítě nečekala a roky plynuly a oni se nakonec smířili s tím, že další děti už mít nebudou, tak to je, takový je jejich osud, a tak poděkovali pánu Bohu, že jim nadělil Magdu, protože, kdyby neměli ani ji, bylo by to tu na Holmenu tak zasmušilé, tady se kdysi usadili, v domě, který on sám kdysi postavil, a samozřejmě mu pomáhali bratři a sousedé, ale většinu toho udělal sám, Holmen koupil, ještě než požádal Martu o ruku, dostal to tu levně, a všechno to měl dobře promyšlené, kde postaví dům, aby byl schovaný v závětří, i kde bude bouda na loď, promyslel, a kde molo, no to si pište, a jako první postavil molo, postavil ho v klidné zátoce, odkud je nejblíž k pevnině a která je dobře schovaná před mořským vichrem a nečasem na západní straně Holmenu, a pak postavili obytný dům, možná ne zrovna velký a skvostný, ale pěkný tak akorát, a teď, teď leží Marta v komůrce a co nevidět mu porodí syna, teď se narodí malý Johannes, je si tím naprosto jistý, pomyslel si Olai, když tak seděl v čele kuchyňského stolu, na své židli, hlavu zabořenou v dlaních, ale jen ať se něco nepřihodí, jen ať Marta dítě porodí, přivede je na svět, jen ať už to dítě, malý Johannes není v Martině břiše, no aby to tak malý Johannes nebo Marta neustáli, jen ať se Martě nepřihodí to, co se kdysi toho strašného dne stalo jeho matce, nemůže snést ani to pomyšlení, pomyslí si Olai, mají se spolu tak dobře, Olai a Marta, mají se rádi od první chvilky, pomyslí si, a teď? má ho teď Marta odpustit? chce ho Bůh tak ranit, ne, jak by to mohl chtít, ale o tom, že svět řídí právě tak Satan jako dobrotivý Bůh, o tom Olai jaktěživ nepochyboval, svět sice řídí i nižší bůh nebo i ten zlý, ale ne úplně, protože je tu i Bůh dobrotivý, tak to je, pomyslí si Olai, sedí na své židli v čele kuchyňského stolu, hlavu zaboří do dlaní, ne, dobrotivý Bůh je při něm, zatím, zatím se má dobře a svou ženu i dceru Magdu má tak rád, že si nikomu nemůže stěžovat na nouzi, ano, když totiž mají Magdu, nemůžou si stěžovat na osud a mají naopak děkovat Bohu, že jim ji nadělil, ano, právě takhle uvažovali, Marta i on sám, když vtom začala Marta přibírat a jim došlo, že jim Pán Bůh seslal ještě jedno dítě, a jakmile o tom už nebylo pochyb, děkovali Bohu, že je obdařil ještě jedním dítětem, tentokrát určitě chlapcem, a teď se malý Johannes narodí, tím si byl Olai vcelku jistý, teď nadešel den, nadešla hodina a trvá to a trvá, říkal si Olai, seděl v čele kuchyňského stolu a hlavu měl zabořenou v dlaních, teď se narodí kluk, to je jisté, nejisté bylo jenom, jestli na tenhle nuzný svět přijde živý, o to jediné teď jde, pomyslel si Olai, ale jestli se kluk narodí živý, je jasné, jak se bude jmenovat, už dávno Martě řekl, že dítě, které ona nosí v břiše, se bude po jeho tátovi jmenovat Johannes, a ona nebyla proti, no, to je hezké, řekla tenkrát, že se chlapec bude jmenovat Johannes po jeho otci, pomyslí si Olai, ale proč je teď v pokoji najednou takové ticho? přihodilo se snad něco?

Přeložil © Ondřej Vimr