Formanová, Martina: Skladatelka voňavého prádla

Formanová, Martina
Skladatelka voňavého prádla

recenze romance

Možná vás napadne – proč ta sebezničující, až masochistická upřímnost? Je však třeba dočíst až do konce, abyste pochopili. Bez pravdivého zrcadlení by se děj jen stěží mohl vyklenout a gradovat, hrdinka by těžko ušla svůj kus cesty sama k sobě a co je hlavní - my bychom jí sotva uvěřili její vnitřní proměnu.

Skladatelka voňavého prádla
Martina Formanová
: Skladatelka voňavého prádla. Petrov, Brno 2002, 2. vydání 2006, 212 stran.

Začnu svým čtenářským trápením. Dočetla jsem Kunderův Žert. Po jaké knize sáhnout teď? Měla jsem chuť na ženský román. Kundera je však věru těžká konkurence – známé tituly známých spisovatelek jsem zklamaně odkládala. Po odrůdovém víně se těžko pije značkové. To už je lepší čistá voda. A pak mi náhodou přišla do ruky autobiografická próza Martiny Formanové Skladatelka voňavého prádla.

Přiznám se, že dosud jsem Formanovou znala jen jako vděčný mediální objekt. „Martina a její Karel“ hlásal například vtipný titulek pod fotografií v Mladém světě z první poloviny devadesátých let, na níž stojí opálená Formanová v bílých krajkových šatech vedle ikony české popmusic Gotta. I člověku nesledujícímu bulvár nemohl o pár let později ujít další úspěšný kousek této podnikavé dívky – vždyť záběry ze svatby Martiny v kožešinové peleríně s režisérem Milošem Formanem vstoupily i do hlavní zpravodajské relace České televize. Co tedy čekám od této zřejmě oddechové četby ze světa kočičího zlata?

Hned v úvodu mě pohladily reálie i mého rodného Brna. A po pár stránkách – ach, jaká úleva... Autorka si na nic nehraje a vůbec už ne na velkou literaturu. Prostě a jednoduše jen vypráví, jak život šel... Brněnská gymnazistka, kterou ovšem víc než škola baví vysedávat ve vinárně Venuše, probírá své životní šance. Chce se vymanit z průměrnosti své rodiny, a tak se lačně chopí příležitosti a „utrhne“ v totalitním Československu hned hvězdu nejvyšší - Karla Gotta. Po maturitě přesídlí do Prahy a je ledasčím – manekýnkou, tanečnicí, ale hlavně: Gottovou milenkou. Dále se rozhoduje, zda se stát intelektuálkou, krasavicí či umělkyní čehokoliv. Uvědomuje si, že pro prvé a druhé nemá dostatek předpokladů, začne tedy studovat DAMU. Snaží se však především snadno a přitom s dostatečnou noblesou a okázalostí proplouvat, ale nic není zadarmo. Obrácenou stranou mince laciného života v pozlátku je samota, bolest duše, bezvýchodnost, nemoc. Hrdinka se rozhodne začít znova, chce dát svému životu jiný směr a dopátrat se smyslu, proč tady vlastně je a co s ní bude. Odjede za sestrou do USA, v kursech šprtá angličtinu, objeví v sobě nečekanou sílu i vytrvalost a živí se způsobem pro sebe zcela netypickým: uklízí bohatým lidem domy. Tato tvrdá životní lekce ji hodnotově posouvá - konečně se cítí na svém místě a nachází vnitřní vyrovnanost a klid. A jako by ji spravedlivý osud chtěl odměnit, přichází setkání s osudovým mužem Milošem Formanem, zakotvení a vymodlené mateřství.

Kniha je rozdělena na dvě části – na brněnsko-pražské období a na pobyt v USA. Děj plyne přehledně rozčleněn do krátkých kapitolek s výstižnými názvy. Jen několikrát uvádí autorka místo toho datum, a to u stěžejních událostí – když se seznamuje s Gottem, setkává s Formanem, když se jí narodí synové... Je znát, že psala s určitým odstupem času, což jí pomohlo utřídit si myšlenky a poskytlo patřičný nadhled. Kompozičně tvar nejspíš připomíná deník, kterému však nechybí akčnost, svižnost. Se stylistickými prostředky autorka nakládá obratně, je výstižná, pohotová, vyhýbá se upovídanosti, zdařile pracuje s přímou řečí. Velkým přínosem je notná dávka vtipu, humoru, sarkastičnosti a především sebeironie až sebeshazování, což u ženy potěší dvojnásob. A je tu také cit pro člověka, neboť o toho jde v první řadě. Autorka zdařile a s láskou vykresluje nejen svou sestru, rodiče, milence, ale třeba i Američany, u nichž jako uklízečka pracuje.

Možná vás napadne – proč ta sebezničující, až masochistická upřímnost? Je však třeba dočíst až do konce, abyste pochopili. Bez pravdivého zrcadlení by se děj jen stěží mohl vyklenout a gradovat, hrdinka by těžko ušla svůj kus cesty sama k sobě a co je hlavní - my bychom jí sotva uvěřili její vnitřní proměnu. Jen díky otevřenosti si přes veškerou rozdílnost životních příběhů uvědomíme onu prapůvodní, odvěkou univerzálnost přání a tužeb všech žen. A uvěříme jí i jako neokázalé, osvěžující spisovatelce, stejně jako jí uvěřil její nakladatel Martin Pluháček, jak Formanová uvádí v rozhovoru pro Reflex (10/2002, 7.3.2002).

K názvu knihy pomohl autorce manžel. Skládala jednou s oblibou jako vždy prádlo do úhledných komínků a on prohodil, že je jako Mozart. Ten také pořád skládal. V tom titulu je laskavost, útulná pohoda. Jak by šlo prózu Formanové v dnešní postmoderní době ještě pojmenovat? Máří Magdaléna českého showbyznysu? Možná ano - kniha totiž přináší také naději... A té není nikdy dost!


© Ivana Srbková

Ohodnoťte knihu

0%

Hlasovalo 89 čtenářů.

Diskuse

Vložil: Winetaster, 02.10.2007 02:58
Formanová, Martina: Skladatelka voňavého prádla
Značkové × známkové :-) A odrůda sama o sobě neznačí kvalitu - taková frankovka za padesát kaček by mohla vyprávět. Autorka měla zřejmě na mysli vína přívlastková... Když o to vím prd, raději si takovou metaforu v tvorbě odpustím!
Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

související články

hodnocení knihy

66%čtenáři

zhlédnuto 3325x

katalogy

Koupit knihu

štítky k článku

Inzerce