Začnu svým čtenářským trápením. Dočetla jsem Kunderův Žert. Po jaké knize sáhnout teď? Měla jsem chuť na ženský román. Kundera je však věru těžká konkurence – známé tituly známých spisovatelek jsem zklamaně odkládala. Po odrůdovém víně se těžko pije značkové. To už je lepší čistá voda. A pak mi náhodou přišla do ruky autobiografická próza Martiny Formanové Skladatelka voňavého prádla.

Přiznám se, že dosud jsem Formanovou znala jen jako vděčný mediální objekt. „Martina a její Karel“ hlásal například vtipný titulek pod fotografií v Mladém světě z první poloviny devadesátých let, na níž stojí opálená Formanová v bílých krajkových šatech vedle ikony české popmusic Gotta. I člověku nesledujícímu bulvár nemohl o pár let později ujít další úspěšný kousek této podnikavé dívky – vždyť záběry ze svatby Martiny v kožešinové peleríně s režisérem Milošem Formanem vstoupily i do hlavní zpravodajské relace České televize. Co tedy čekám od této zřejmě oddechové četby ze světa kočičího zlata?

Hned v úvodu mě pohladily reálie i mého rodného Brna. A po pár stránkách – ach, jaká úleva... Autorka si na nic nehraje a vůbec už ne na velkou literaturu. Prostě a jednoduše jen vypráví, jak život šel... Brněnská gymnazistka, kterou ovšem víc než škola baví vysedávat ve vinárně Venuše, probírá své životní šance. Chce se vymanit z průměrnosti své rodiny, a tak se lačně chopí příležitosti a „utrhne“ v totalitním Československu hned hvězdu nejvyšší - Karla Gotta. Po maturitě přesídlí do Prahy a je ledasčím – manekýnkou, tanečnicí, ale hlavně: Gottovou milenkou. Dále se rozhoduje, zda se stát intelektuálkou, krasavicí či umělkyní čehokoliv. Uvědomuje si, že pro prvé a druhé nemá dostatek předpokladů, začne tedy studovat DAMU. Snaží se však především snadno a přitom s dostatečnou noblesou a okázalostí proplouvat, ale nic není zadarmo. Obrácenou stranou mince laciného života v pozlátku je samota, bolest duše, bezvýchodnost, nemoc. Hrdinka se rozhodne začít znova, chce dát svému životu jiný směr a dopátrat se smyslu, proč tady vlastně je a co s ní bude. Odjede za sestrou do USA, v kursech šprtá angličtinu, objeví v sobě nečekanou sílu i vytrvalost a živí se způsobem pro sebe zcela netypickým: uklízí bohatým lidem domy. Tato tvrdá životní lekce ji hodnotově posouvá - konečně se cítí na svém místě a nachází vnitřní vyrovnanost a klid. A jako by ji spravedlivý osud chtěl odměnit, přichází setkání s osudovým mužem Milošem Formanem, zakotvení a vymodlené mateřství.

Kniha je rozdělena na dvě části – na brněnsko-pražské období a na pobyt v USA. Děj plyne přehledně rozčleněn do krátkých kapitolek s výstižnými názvy. Jen několikrát uvádí autorka místo toho datum, a to u stěžejních událostí – když se seznamuje s Gottem, setkává s Formanem, když se jí narodí synové... Je znát, že psala s určitým odstupem času, což jí pomohlo utřídit si myšlenky a poskytlo patřičný nadhled. Kompozičně tvar nejspíš připomíná deník, kterému však nechybí akčnost, svižnost. Se stylistickými prostředky autorka nakládá obratně, je výstižná, pohotová, vyhýbá se upovídanosti, zdařile pracuje s přímou řečí. Velkým přínosem je notná dávka vtipu, humoru, sarkastičnosti a především sebeironie až sebeshazování, což u ženy potěší dvojnásob. A je tu také cit pro člověka, neboť o toho jde v první řadě. Autorka zdařile a s láskou vykresluje nejen svou sestru, rodiče, milence, ale třeba i Američany, u nichž jako uklízečka pracuje.

Možná vás napadne – proč ta sebezničující, až masochistická upřímnost? Je však třeba dočíst až do konce, abyste pochopili. Bez pravdivého zrcadlení by se děj jen stěží mohl vyklenout a gradovat, hrdinka by těžko ušla svůj kus cesty sama k sobě a co je hlavní - my bychom jí sotva uvěřili její vnitřní proměnu. Jen díky otevřenosti si přes veškerou rozdílnost životních příběhů uvědomíme onu prapůvodní, odvěkou univerzálnost přání a tužeb všech žen. A uvěříme jí i jako neokázalé, osvěžující spisovatelce, stejně jako jí uvěřil její nakladatel Martin Pluháček, jak Formanová uvádí v rozhovoru pro Reflex (10/2002, 7.3.2002).

K názvu knihy pomohl autorce manžel. Skládala jednou s oblibou jako vždy prádlo do úhledných komínků a on prohodil, že je jako Mozart. Ten také pořád skládal. V tom titulu je laskavost, útulná pohoda. Jak by šlo prózu Formanové v dnešní postmoderní době ještě pojmenovat? Máří Magdaléna českého showbyznysu? Možná ano - kniha totiž přináší také naději... A té není nikdy dost!