Novelu Jureru (Váhání, 2006, nakladatelství Poplar, 224 stránek) napsala filmová režisérka Miwa Nišikawová (Nišikawa) podle svého úspěšného stejnojmenného filmu z roku 2006, který byl zvolen nejlepším japonským filmem roku na festivalu Mainichi Film Awards i některých dalších festivalech a pod názvem Na houpačce byl promítán také na letošním filmovém festivalu v Karlových Varech.

Ústředním motivem knihy je vztah mezi dvěma bratry a jeho proměny poté, kdy tragicky zahyne jejich společná přítelkyně z dětství.

Minoru, starší z bratrů, převzal rodinný podnik – benzinovou pumpu na okraji malého venkovského města. Jeho mladší bratr Takeru je úspěšný fotograf pro módní časopisy a žije v Tokiu. Když se oba bratři po dlouhé době setkají u příležitosti výročí úmrtí matky, vydají se spolu s Čieko, se kterou se v dětství oba přátelili, na výlet do přírody. Takeru měl s Čieko krátký milostný vztah, ale tajně je do ní zamilován také Minoru. Čieko pracuje u benzinové pumpy, touží však uniknout vesnickému životu a následovat Takerua do Tokia.

Takeru jde napřed, aby pořídil několik snímků. Když Minoru s Čieko přecházejí přes visutý most, dojde k tragédii, při níž Čieko přichází o život. Viděl však Takeru opravdu, jak Minoru s Čieko spolu přecházejí přes most? A jednalo se o nešťastnou náhodu, nebo o vraždu? Během policejního vyšetřování a následného soudního procesu nejprve Takeru pevně stojí za svým bratrem, ale postupně začíná pochybovat, co toho dne skutečně viděl, k čemuž přispívá i skutečnost, že Minoru mění své výpovědi. Postupně vyplouvá na povrch závist a hluboká nevraživost mezi oběma bratry. Nakonec se Takeru rozhodne svého bratra zradit. Jak řekla v rozhovoru pro tisk sama autorka, novela připomíná příběh Jidášovy zrady.

Knihu tvoří mozaika výpovědí, vzpomínek a úvah obou bratrů, jejich otce, Čieko a advokáta. Autorka se vrací do jejich minulosti, zkoumá jejich pochybnosti, vztahy a ukazuje, jak jsou lidé podezřívaví vůči změnám. Právě psychologickými sondami do emocí hlavních hrdinů se kniha liší od původního filmového zpracování.

Miwa Nišikawová (Nišikawa) se narodila v roce 1974. Již během studií literatury na prestižní tokijské univerzitě Waseda spolupracovala s režisérem H. Koreedou při natáčení jeho filmu Wandáfuru raifu (Nádherný život, v angličtině však používán název After Life). Poté pracovala jako asistentka režie na řade nezávislých filmů. V roce 2002 natočila jako svůj první autorský snímek černou komedii Hebi ičigo (Lesní jahody) a v roce 2005 surrealistické dokumentární drama Fímeiru (Female).

© Jan Levora, říjen 2007