Barnes, Julian: Arthur & George

Barnes, Julian
Arthur & George

recenze beletrie zahraniční

Mohlo se tedy zdát, že se jedná o elegantní, leč suchopárné převyprávění jedné pozapomenuté historické křivdy. Ale to by nebyl Barnes, zlomyslný vypravěč, aby tu a tam nevystoupil z mysli svých postav, aby neokořenil příběh ironickou poznámkou či sarkasmem, čtenáři lehce nenastínil, co vlastně oba muže ještě čeká či okomentoval jejich již dávno umlklými ústy současné dění.

Julian Barnes: Arthur & George, přel. Zora Wolfová, Euromedia-Odeon, 2007, 480 stran

Julian Barnes, hvězda současné britské literatury, má k detektivním příběhům blízko. Sám je dříve pod pseudonymem psal, dokonce se pokoušel o kariéru právníka. Román Arthur & George jako každá správná detektivka začíná – mrtvolou. Není to ovšem nebohá oběť vraždy, nýbrž zesnulá babička, nejstarší ze vzpomínek malého chlapce, který byl svědkem posledního rozloučení.

V rychlém sledu, skoro jako obrazy z filmového plátna, nám před očima probíhají první období života hlavních protagonistů. Paralelně sledujeme dětství dvou chlapců, jejich diametrálně rozdílné zkušenosti, které zásadně formují jejich charakter a tím i budoucí osudy. První neporozumění, první citové otřesy. Strhující začátek, který chytne a – i přes mírné zvolnění ve středních pasážích – nepustí až do chvíle, kdy jeden z mužů po osmdesáti letech umírá. Metodou střídání hlasů hlavních aktérů nás Barnes seznamuje s pozoruhodnými událostmi více jak sto let starými.

Od samého počátku se životní dráhy zprvu neznámých chlapců rozbíhají, avšak jenom proto, aby se o nějakých padesát let později protnuly za okolností, které by nikdo nepředpokládal. Životy obou mužů na první pohled snad ani nemůžou být rozdílnější: jeden je drobný, ušlápnutý právník z venkova, snažící se před světem uhájit svou bezvýznamnou existenci. Krátkozraký, bez fantazie a přátel. Druhý je urostlý, úspěšný spisovatel, veřejná osoba se šlechtickým titulem. Energický, činorodý a obletovaný. Leč oba svede dohromady série krutých událostí, které daly vzniknout tzv. „Edaljiho aféře“, podobné justičním omylům, které na počátku století zažil Hilsner či Dreyfus (jeho aféřa Barnese skutečně k Edaljiho případu přivedla). Ačkoli Julian Barnes svůj román založil na skutečných událostech, které otřásly britskou veřejností i justicí, dlouhý časový odstup a omezené množství pramenů mu umožnilo popustit uzdu fantazii a domýšlet život obou pánů do nejmenších detailů. Na historických základech rekonstruuje Barnes nejen celý případ, ale i kompletní vnitřní život obou protagonistů.

George Edalji, kvůli své tmavé pleti Angličan druhé kategorie, je nesmyslně odsouzen za mrzačení zvířat a nehledá po odpykání části trestu pomoc u nikoho jiného, než samotného Artura Conana Doyla. Otce slavného detektiva, čerstvého vdovce, tou dobou trápí deprese z nenaplněného vztahu a pocitu životní prázdnoty, a tak vycítí příležitost zahrát si roli génia s dýmkou a houslemi v praxi, dát svému životu smysl a dopátrat se skutečné pravdy. Pravda je zde totiž velice poddajný a tvárný materiál, o čemž se oba dva přesvědčí, každý z jiné strany.

Příkladem relativizace budiž způsob, jakým je při policejním vyšetřování napadení zvířat manipulováno s výpověďmi: slova se natahují, překrucují, vypouští a zase přidávají. Hledat v tomto elastickém systému spravedlnost je pak zhola nemožné. A navíc, jsou-li za vším především rasistické předsudky. Mladého advokáta George tak paradoxně zradí systém, kterému on sám tak bezmezně důvěřoval. Právo ho nechalo na holičkách, a protože potřebuje očistit své jméno, aby se mohl dál věnovat advokacii, obrací se k představiteli jiného světa, světa literatury, kterou poznal prostřednictvím vězeňské knihovny, dobře zásobené současnými hity. Artur naopak odkládá pero a papír a dříve fiktivní detektivní práci vyzkouší ve skutečném terénu, ve světě, na který jsou zákony literární produkce přece jenom krátké a kde nelze již jednou mrtvého vrátit na scénu. Žene ho rytířská touha dopátrat se pravdy, jako Sherlock Holmes z masa a kostí přijít všem věcem na kloub, očividný omyl racionálně vysvětlit a domoci se spravedlnosti, což, jak se zdá, je pro příslušníka vyšší třídy o mnoho snazší. Puzen též pocitem viny za to, že obelhával sebe a svou manželku, dochází i Arthur k poznání, že hranice mezi ctí a hanebností je i pro gentlemana jeho formátu nečekaně neostrá. Podobných paradoxů najdeme v románu celou řadu, Georgeovo hledání národní identity či Arthurův vztahu k mladé Jean jich skýtají plno.

Barnes vydal Arthura & George již v roce 2005 a román byl nominován do užšího výběru pro The Man Booker Prize, stejně jako dříve Flaubertův papoušek a Anglie, Anglie. Těžko nyní soudit, jak kniha obstojí ve zkoušce času ve srovnání s dalšími Barnesovými díly, provokativním Papouškem či Historií světa v 10 ½ kapitolách, nicméně kritické pozornosti a ocenění se autorovi již teď dostalo vrchovatě. Britská kritika neváhá označit Arthura & George za jeho nejlepší román, ale jsou to ukvapené soudy. Kombinace precizního historického výzkumu a vlastní imaginace je bezpochyby velice zdařilá, přirozená a přesvědčivá. Od Juliana Barnese ale až překvapivě harmonická a jednoduchá.

Mohlo se tedy zdát, že se jedná o elegantní, leč suchopárné převyprávění jedné pozapomenuté historické křivdy. Ale to by nebyl Barnes, zlomyslný vypravěč, aby tu a tam nevystoupil z mysli svých postav, aby neokořenil příběh ironickou poznámkou či sarkasmem, čtenáři lehce nenastínil, co vlastně oba muže ještě čeká či okomentoval jejich již dávno umlklými ústy současné dění. Lhostejně tak nechává protagonisty klamat sebe sama, dopouštět se chyb a utvrzovat se ve vlastních slabostech, svět pozoruje zrádně jejich zkresleným pohledem na svět a nasazuje tak růžové či černé brýle zároveň i čtenáři. Zbabělou pomstou vykonanou na věhlasném kolegovi-spisovateli je pak slibně se vyvíjející, věcně líčená milostná scéna, kterou rázně utne ejaculatio preacox nebohého sira Arthura.

Českému překladu Zory Wolfové se i přes výše zmíněné škodolibé intimnosti daří udržet anglické dekorum a noblesu vyprávění (pouze s ojedinělými zaváháními typu „knoflík u dveří“ či „golfové odraziště“). V zásadě je Barnesův pseudo-edwardiánský, distingovaný tón nenucené prózy udržen.

Narozdíl od formálního a jazykového papouškového experimentu se tedy Arthur & George tváří jako konvenční román, kterým zároveň je a není. Jistě osloví a uspokojí celou řadu čtenářů a rozšíří autorovo již tak široké tvůrčí spektrum o další literární polohu, tentokrát obecně přístupnější a přímější. Barnesovo mistrovství nám však současně umožňuje číst knihu jako detektivku, soudní drama, trochu okleštěnou a trochu fiktivní biografii nebo jako historický román. Mimořádně široký záběr knihy věnuje komfortní prostor jak zkoumání vztahu obou mužů, tak i milostnému i duchovnímu životu sira Arthura a jeho méně úspěšného protějšku, vlastnímu kriminálnímu případu i zobrazení stavu britské edwardiánské společnosti a jejího soudnictví. Nahlížet na tento román pouze jedním z těchto pohledů, ať už biograficky, či jako portrét ducha doby, by znamenalo přehlédnout v něm celou řadu dalších rozměrů a aktuálních motivů a připravit se tak o jeho nadčasovost. Kriminalistické metody jsou sice o něco dokonalejší, ale stále zůstávají nástrojem v rukou omylných vykonavatelů, jejichž pohled na věc je zakalen předsudky, naivitou i odporem ke všemu divnému. Nejeden George Edalji dnes jistě sedí i v našich věznicích. Copak rasismus, nesnášenlivost, bezpráví, manipulace s fakty a lidská hloupost jsou záležitosti sto let staré?

© Lukáš Merz

 

Ohodnoťte knihu

0%

Hlasovalo 212 čtenářů.

Diskuse

Vložil: krush, 27.12.2008 16:59
Barnes, Julian: Arthur & George
No já zírám, copak jste se tady zbláznili? Nechtěli byste náhodou p. Fenclovi zakázat publikovat úplně?
Vložil: Dana, 30.11.2007 21:48
Barnes, Julian: Arthur & George
Božemůj, co to tady řešíte za nesmysly? Proč by někdo nemohl publikovat o jedné knížce víc článků? A třeba i jeden článek ve více časopisech? Zvlášt když honoráře jsou naprosto směšné nebo vůbec žádné.
Vložil: Jana Matějková, 29.11.2007 09:22
Barnes, Julian: Arthur & George
Příjemné překvapení - třeba konečně někdo panu Fenclovi vysvětlí, že publikovat tentýž text na šesti místech najednou je chucpe:)
Vložil: Ivo Fencl, 20.11.2007 23:10
Barnes, Julian: Arthur & George
Ivo Fencl (jenom pro upřesnění). Kupříkladu román Smíš zůstat mrtev (oceněný 16. 11. 2007 ČESTNÝM UZNÁNÍM Polanovy ceny) není jenom o Ivaně, ale stejně tak o jejím manželovi Ivanovi. Tito hrdinové jsou líčeni z perspektivy neviditelného ducha, který jim sice pomáhá, ale nemůže se jich ani dotknout.... Ano, už byly napsány i hezčí romány. Takovýhle jenom jeden.
Vložil: Ivo Fencl, 20.11.2007 22:58
Barnes, Julian: Arthur & George
Ivo Fencl: Nevím, kdo je "květák", ale snad by bylo rozumnější si přečíst, CO o dotyčné Ivaně píšu ve svých románech, a zamyslet se nad tím, co mne k tomu asi vedlo a zda jsem si to volil a vybíral sám. Květák se na mém místě nikdy neocitl, tak ať tady neblábolí, je to ubohé.
Vložil: květák, 20.11.2007 17:48
Barnes, Julian: Arthur & George
Teď, pane Fencle, lžete. Ivana se vaším uctíváním cítila ohrožená, proto se přece obrátila i na policii. A je trochu rozdíl mezi starou adresou a fiktivní adresou. Toť květákovo poslední slovo.
Vložil: Ivo Fencl, 18.11.2007 19:35
Barnes, Julian: Arthur & George
Ad "reálná předloha paní Ivany". Od Iva Fencla. "Květák" nepíše pravdu. Ivana má sice reálnou předlohu, ale ta je povahově dost jiná. Pravda je, že jsem v knihách "Smí zůstat, Kynžvart" a "Smíš zůstat mrtev" a ještě v jedné knize a zrovna tak v porůznu uveřejněných prózách používal její křestní jméno,... ale NIKDY ne příjmení. Navíc je Ivana velmi časté jméno! Co se pak týče oné adresy, lze si snadno ověřit, že je fiktivní. Ano, byl bych rád "monogamním" autorem pro jedinou Ivanu, ale lze si zrovna tak ověřit, že píši také o dalších hrdinkách, a to především o jisté Juditě a jisté Zuzaně. Tak to zkrátka chodí. Ivo
Vložil: květák, 18.11.2007 14:55
Barnes, Julian: Arthur & George
Dovolávat se etiky u pana Fencla je naprosto zbytečné. O tom by mohla vyprávět hlavně paní Ivana, ke které se Fencl většinu života modlí... Píše o ní, budiž, ale ve svých povídkách používá její skutečné jméno a dokonce na net vyvěsil její plnou adresu. Úchylové všech zemí spojte se a přijďte na čaj!
Vložil: Jen tak na okraj, 16.11.2007 12:38
Barnes, Julian: Arthur & George
Čeněk Hubáček et al.: Myslím, že tahle debata je poněkud bezpředmětná. Tohle se v našich médiích děje poměrně běžně a pro příklady nemusíme chodit daleko. Například i uznávaná odbornice na anglickou a americkou literaturu a spolupracovnice iliteratury.cz Hana Ulmanová publikuje docela pravidelně úvahy... o jedné a téže knize ve dvou médiích: konkrétně jde o MF Dnes a Český rozhlas 3 Vltava. Tam je to obojí za peníze, kdežto pokud vím, Tvar a Literárky za recenze zrovna nehýří valutou a ubohý Ivo Fencl asi nemůže být nařčen z mamonářství. Lískovku doporučuji obrátit spíš proti posledním spravedlivým proutkařům, cha, a elektronické diskuse na skutečné problémy, mes dames et messieurs.
Vložil: k, 31.10.2007 07:19
Barnes, Julian: Arthur & George
Asi všetci sa zhodneme, že recenzentov je málo, preto vítam každý text (všetkým, ehm, pobúreným diskutérom môžem dodať zoznam mimoriadne zaujímavých kníh, o ktorých nenapísali:-)). Ak autor napíše dva rôzne texty (navyše pravdepodobne výrazne rozdielnym spôsobom, z rôzneho uhla pohľadu, nie názoru),... veď do niektorých časopisov sa hodí podrobnejšia úvaha, do iných "len" recenzia, tak ich s čistým svedomím môže ponúknuť dvom rôznym periodikám, nevidím v tom nič neetické. Rovnako nevidím nič čudné na tom, ak autor recenzie vyjadrí svoj názor na recenziu iného recenzenta, samozrejme, s konkrétnymi výhradami, a zároveň musí byť pripravený na rovnakú kritiku svojho textu. Veď o tom je diskusia! Snáď nechcete niekomu zakázať vyjadriť názor?!
Vložil: Čeněk Hubáček, 30.10.2007 22:46
Barnes, Julian: Arthur & George
to Ivo Fencl: Což jste možná měl. Netuším, proč byste měl dvěma různými způsoby oblažovat publikum dvou různých periodik. Krom toho, to si myslíte o knize dvě různé věci? Díky Tvaru za reakci - mám pocit, že takové jednání je třeba vymýtit!
Vložil: Ivo Fencl, 30.10.2007 19:01
Barnes, Julian: Arthur & George
Ve Tvaru a Literárkách ale jde o dva různé texty. Ve Tvaru najdete regulérní recenzi, jejíž je redaktorka Anna Cermanová de fakto spoluautorkou. V Literárkách se uvolili otisknout moje volné převyprávění knihy doplněné různými úvahami. Samozřejmě jsem to také mohl dát přečíst mamince a jinak si to nechat... v počítači.
Vložil: Fringilla C., 30.10.2007 16:19
Barnes, Julian: Arthur & George
To Turdus... no to neni ouplně přesný... jeden článek vydají jedny noviny v určitým počtu vydání... cédo taky vydá jedna společnost v určitym počtu vydání.. to by bylo spíš jako by jedno konkrétní cédo vydaly dva labely a oba by na něj měly stejný práva...což je přeci jen nesmysl; na ten text má právo... jeden nakladatel a pokud ho vydá druhej, je to porušení minimálně nějaké vydavatelské etiky...
Vložil: Turdus M., 30.10.2007 11:48
Barnes, Julian: Arthur & George
Je stejně zajímavý, co humbuku se nadělá kolem dvojího publikování textu. To je jako by kapela musela dělat pro každý rádio jinou verzi téže písničky. Když už jsem jednou něco napsal, tak proč bych to nemohl publikovat třeba ve sto časopisech a stokrát za to dostat zaplaceno stejně jako berou hudebníci... tantiémy? Je to všechno komix... ;-)
Vložil: Anna Cermanová, 29.10.2007 14:20
Barnes, Julian: Arthur & George
Na okraj diskuze poznamenávám, že o dvojím publikování páně Fenclovy recenze Tvar nic nevěděl a jde si vyhrnout rukávy a panu Fenclovi říct něco pěkně od podlahy. Anna Cermanová z recenzní rubriky Tvaru
Vložil: Jan Vaněk jr., 24.10.2007 10:49
Barnes, Julian: Arthur & George
Pro úplnost, Ivo Fencl: Barnesova pravda o siru Doylovi, Literární noviny č. 42, 15. října 2007, s. 10. Tvar bohužel webové stránky nepěstuje.
Vložil: Ivo Fencl, 22.10.2007 21:36
Barnes, Julian: Arthur & George
Beru v úvahu či rovnou na vědomí... I.
Vložil: Čeněk Hubáček, 22.10.2007 01:22
Barnes, Julian: Arthur & George
Pak pana Fencla prosím, aby příště opravdu upřednostnil pouze jediný kanál, jímž hodlá komunikovat se svým čtenářstvem. Cokoliv jiného je totiž prohřeškem proti recenzentské etice (pokud tedy něco takového existuje :-).
Vložil: Ivo Fencl, 21.10.2007 18:26
Barnes, Julian: Arthur & George
V Literárkách nejde o regulérní recenzi, ale o rozvedení některých myšlenek a bližší přiblížení knihy. Přiznávám ale, že dávám přednost Tvaru. Ivo Fencl (ročník 1964)
Vložil: Čeněk Hubáček, 21.10.2007 11:54
Barnes, Julian: Arthur & George
Vy se dokonce sám přiznáváte k tomu, že jste napsal recenzi na jednu knihu do DVOU různých literárních periodik? Věděly o tom redakce, že jste se umělecky vyjádřil i jinde? Takže ke komentování recenzí ostatních pro jistotu přidáváte tohle? Vás bych tedy jako recenzenta nebral. Možná jako nosiče proutků,... cha.
Vložil: Ivo Fencl, 19.10.2007 21:11
Barnes, Julian: Arthur & George
Ne recenze v Literárkách (to ani není skutečná recenze), ale recenze ve Tvaru 16 ze 4. října. Jenže teď jsem si přečetl VŠECHNY recenze ZNOVU a nemůžu než konstatovat, že nejlépe knihu vystihují dohromady, protože mi tam taky plno "procent" (když už jsem začal s těmi nesmyslnými procenty)... jaksi chybí.... Tj. postřehů. Za to laciné přirovnání k režisérovi se omlouvám. Ivo Fencl
Vložil: Čeněk Hubáček, 19.10.2007 20:42
Barnes, Julian: Arthur & George
No, tak za toto by Monsieur Fencl - Menzel zasloužil pěkných pár ran lískovkou. A přitlačit!
Vložil: , 19.10.2007 18:33
Barnes, Julian: Arthur & George
Že dávají kritici hvězdičky dílům, to už tu bylo. Ale aby dával jeden recenzent procenta druhému recenzentovi... co tím chce můj vážený předkomentářník říct? Že jeho vlastní recenze v Literárkách tutéž knihu vystihuje na 100 %? Nic ve zlém, ale nepřijde mi to zrovna promyšlené a vlastně ani moc vkusné.
Vložil: Ivo Fencl, 18.10.2007 21:40
Barnes, Julian: Arthur & George
Hezká recenze, která ale knihu vystihuje sotva z padesáti procent. SKUTEČNĚ jde o nejlepší Barnesův román. Ivo Fencl
Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

související články

57%čtenáři

zhlédnuto 5304x

katalogy

Koupit knihu

Inzerce
Inzerce