Blissett, Luther: Q

Blissett, Luther
Q

recenze historický román

Wittenberg, Frankenhausen, Münster, Mühlhausen, Antverpy: tučně vytištěná místa v historickém atlase německé reformace. Martin Luther, Thomas Müntzer, Melchior Hoffman, Jan Matthys: jména, která hýbala dějinami.

Luther Blissett: Q, přeložila Gabriela Chalupská, Dokořán, Praha, 2006, 654 s.

Wittenberg, Frankenhausen, Münster, Mühlhausen, Antverpy: tučně vytištěná místa v historickém atlase německé reformace. Martin Luther, Thomas Müntzer, Melchior Hoffman, Jan Matthys: jména, která hýbala dějinami. A v soukolí dějin dva muži, jejichž osudy se navzájem proplétají: jeden neúspěšně buduje lepší svět ve službách nedosažitelných morálních ideálů, druhý ve službách fanatického kardinála Giovanniho Pietra Carafy tyto pokusy s úspěchem boří.

Kladným hrdinou a hlavním vypravěčem, říkejme mu Gert, je původně pěšák počátků Lutherovy reformy, později souputník slavných kazatelů podněcujících k selským vzpourám a nakonec samotářský představitel radikální sekty anabaptistů, procházející Evropou a šířící svoje ideály o beztřídní společnosti a o svobodné volbě víry v dospělém věku. O jeho původu nevíme nic a přestože s ním strávíme mnoho času, než se knihou prokoušeme, i jeho psychologie zůstává v podstatě nevykreslena. Je ale ideálním hrdinou historického románu: je to postava, o které dějiny mlčí nebo se o ní zmiňují jen letmo, postava, která díky nezávazné identitě může fungovat jako skrytá kamera velkých dějinných okamžiků. V našem případě je autenticitě napomoženo i tím, že vypravěč od jedné anabáze k druhé mění své jméno a jeho dočasná jména jsou alespoň v některých případech historicky doložená. Chodí to stále stejně: plamenný kazatel s oddanými žáky (a Gertem) přesvědčí měšťany a sedláky ke vzpouře, k vytvoření komuny, utká se s náboženskou a feudální mocí a je zmasakrován. Náš hrdina prchá o kus dál, změní si jméno a připlétá se do další vzpoury. Stačilo tak různá jména (Gert ze Studny, Lot, Ludwig Schaliedecker, bratr Tizian atd.) spojit do jediné identity a tím přivést na svět výjimečného svědka klíčových událostí německé reformace.

Kromě hlavního vypravěče-skryté kamery je v románu ještě další vypravěč, tajemný Q (jako Qoèlet, starozákonní Kazatel), antagonista, který je přímo definován jako „Carafovo oko“, zřejmě podle Kazatele 1, 13: „Předsevzal jsem si, že moudře propátrám a prozkoumám vše, co se pod nebem děje.“ Anebo podle věty 1, 14, která souzní se závěrečným Qoèletovým poselstvím: „Viděl jsem všechno, co se pod sluncem děje, a hle, to vše je pomíjivost a honba za větrem.“

Qoèlet je špeh a provokatér vyslaný fanatickým obráncem římského katolicismu a zákeřným, ďábelsky rafinovaným pletichářem kardinálem Carafou. Je přítomen většině rozhodujících momentů německých nepokojů a je strůjcem jejich pádu. Gert zachycuje jeho mystifikační dopisy, které vedly Thomase Münstera k porážce, a uvědomuje si, že i v dalších bojích má co do činění s neznámým zrádcem, který systematicky ničí jeho dílo. Po mnoha letech Gert odchází do Benátek, kde si na stará kolena hodlá s Qoèletem vyřídit účty. Aby přilákal jeho pozornost, začne i v Itálii kázat anabaptismus a vydávat zakázanou knihu Kristovo beneficium, jež se měla stát mostem ke znovusjednocení katolicismu a luteránství.

Právě tato poslední třetina knihy je možná nejpoutavější: nejedná se již tolik o válečné operace, ale o střet strategií, špehů, zákulisních politických sil a tajemných desperátů. Jsme v době, kdy je ustanoveno Svaté oficium, úřad, který bude pomocí inkvizice, promyšleného systému udavačů a seznamu zakázaných knih potírat jakoukoli odchylku od ortodoxie. Jeho představeným se stává právě Carafa, ale jeho boj tím nekončí – na tridentském koncilu, který má církevní schizma vyřešit, se mu podaří zhatit dialog s luterány a nakonec se dokonce nechat zvolit papežem, čímž nekompromisní protireformační politika triumfuje.

V těchto podmínkách prochází Gert Itálií, šíří Kristovo beneficium a káže anabaptismus. Jak předvídal, Qoèlet dostává od Carafy úkol ho vypátrat. Oba vysloužilí bojovníci se opravdu shledávají tváří tvář a v překvapivém finále se dokonce naposledy stávají důležitými figurkami ve hře o jednotu evropského křesťanství.

Tento román představuje asi to, co se obecně považuje za postmoderní literaturu, počínaje virtuálním autorem Lutherem Blissettem, což je pseudonym čtyř mladých spisovatelů, které pod svá křídla vzalo nakladatelství Einaudi (před několika lety se přejmenovali na Wu Ming). Román je utkán z vláken skutečnosti a fantazie, vyprávěn několika vypravěči, rozhýbán drobnými i rozsáhlými retrospekcemi, oživen zapojením různých stylistických útvarů, jako jsou deník nebo dopis. Jeho jazyk je lehký, dynamický, schází mu hutnost a konkrétnost klasických historických románů, smysl pro drobnokresbu a občas, což je jedinou citelnou vadou, koherence mezi tím, co postava může vědět a co si může myslet vzhledem ke svým dosavadním zkušenostem, a tím, co skutečně vypráví. Ale i v rovině fabule se mnohé děje příliš snadno a s věrohodností mnoha zápletek si autoři hlavu nedělají.

Nebudeme-li však za každou cenu vyžadovat závratné umělecké hodnoty, nedočkáme se zklamání. Máme před sebou napínavou a originální knihu, odehrávající se v přelomovém období evropských dějin, jíž nelze upřít sugestivnost, spád a obstojnou spisovatelskou zručnost. Aniž autoři byť jen náznakem moralizují, ideologicky manipulují nebo zjednodušují, dobrodružný román nutí čtenáře zamyslet se nad mnoha zásadními rysy lidské civilizace: nad bojem za svobodu, nebezpečím utopií, které se zvrhávají v totalitu, nad podlosti zrady, fanatismem a nad dokonalým soukolím mocenských aparátů, kterým jsme vydání na život a na smrt.

Nakladatelství Dokořán prokázalo velkou odvahu, když nechalo přeložit do češtiny tento zvláštní text svou délkou mnohonásobně přesahující marketingovou únosnost současných románů, navíc od autora, který nejen že je u nás neznámý, ale který vlastně ani neexistuje. Expresívní výtvarné pojetí knihy a kvalitní překlad Gabriely Chalupské úspěchu tohoto podniku velmi pomohly.

 

© Jiří Špička 
vyšlo v časopise "Host", XXIII, 5/2007, s. 71-72
na iLiteratura.cz se souhlasem autora

Ohodnoťte knihu

0%

Hlasovalo 123 čtenářů.

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

hodnocení knihy

80%autor článku   58%čtenáři

zhlédnuto 3019x

katalogy

štítky k článku

Inzerce