Claudel, Philippe: Le rapport de Brodeck

Claudel, Philippe
Le rapport de Brodeck

recenze beletrie zahraniční

Navzdory přetrvávajícím pochybnostem kritiků, zda má smysl psát a vydávat další romány zabývající se otázkami 2. světové války, se údajně vyčerpané téma stává mezi soudobou generací spisovatelů značně populární. Po loni úspěšném Jonathanu Littellovi přichází letos Philippe Claudel - a dané téma nahlíží ze zcela opačného strany.

Brodeckova zpráva Philippa Claudela
Philippe Claudel
: Le rapport de Brodeck, Stock, 2007, 410 stran

Navzdory přetrvávajícím pochybnostem kritiků, zda má smysl psát a vydávat další romány zabývající se otázkami II. světové války, se údajně vyčerpané téma stává mezi soudobou generací spisovatelů značně populární. V roce 2006 si vavříny v podobě Prix Goncourt a Prix de l´Académie Française odnesl Jonathan Littell s Les Bienveillantes, románem, po kterém zatoužil nemalý počet čtenářů (700 tisíc prodaných výtisků) a kde o utrpení a o hrůzách války vypráví přímo jeden z těch, kdo se na nich podíleli. O rok později přichází na scénu antilitellovský Philippe Claudel. V jeho novince Le rapport de Brodeck (Brodeckův raport či Brodeckova zpráva) však dostala slovo oběť. Vypráví – píše svůj raport o spletitosti lidských povah, o tom, jak se myšlení a jednání konkrétních lidí vyvíjelo během válečných let. Claudelův nový román se dostal do nominačního kolbiště Prix Goncourt, nakonec dosáhl na prestižní cenu, o jejímž udělení hlasují francouzští gymnazisté, Goncourt des lycéens.

Claudelovo zrání
Claudel není v současné francouzské literatuře žádným nováčkem. Spisovatel, scénárista, profesor francouzštiny a kulturní antropologie s vizáží bývalého punkového fanouška má na kontě mnohá literární ocenění. Je mj. držitelem Prix Marcel Pagnol za Quelques-uns des cent regrets (Balland 2000), Prix France Télévision Roman za J´abandonne (Balland 2000) nebo le Prix Goncourt de la Nouvelle za Les petits mécaniques (Mercure de France, 2003).

Philippe Claudel, obdivovatel Maupassanta a Gracqa, začal psát už v šesti letech, prvním jeho uceleným dílkem je deník, který si vedl, když mu bylo devět, deset let.

Téma války je v Claudelových románech přítomno pokaždé, možná už díky poloze Dombasle-sur-Meurthe, městečka kde se autor v roce 1962 narodil a kterému zůstal doposud věrný. Dombasle je totiž hodinu a půl vzdálené od vogézského Struthofu, kde se nacházel jediný francouzský vyhlazovací tábor, a sto kilometrů od Verdunu, dějiště jedné z největších bitev I. světové války.

Svůj první román, Meuse l´oubli (Balland, 1999), Philippe Claudel vydal, když mu bylo sedmatřicet, během dalších devíti let potvrdil svůj talent v každém z dvaceti dvou titulů. Jedenáct let žil Claudel ve městě Nancy, přednášel na místní univerzitě, ale učil i handicapované děti a vězně. Věznice se stala inspirací pro jeho knihu Bruit des trousseaux (Stock, 2002) poskládanou z krátkých textů, které vytvářejí jakýsi puzzle.

Francouzské literární vody ale tento spisovatel zčeřil až románem Les âmes grises (Stock, 2003), díky němuž se nejen stal laureátem Prix Renaudot, ale také se v každoročním hodnocení nejlepších knih roku zveřejňovaném v literárním měsíčníku Lire uvelebil na první pozici. O tři roky později se román pod taktovkou režiséra Yvese Angelo dočkal filmové adaptace. Román Les âmes grises se odehrává za první světové války a je prvním dílem triptychu o traumatech 20. století. Navázaly na něj knihy La Petite Fille de Monsieur Linh (Stock, 2005, oceněná Prix Solidarité a popisující genocidu Rudých Khmerů) a Le rapport de Brodeck o zvěrstvech II.světové války, završující Claudelovo rozjímání nad lidskou krutostí.

Jmenuji se Brodeck a za nic nemůžu
Claudel se prý jednou ráno probudil a v hlavě mu zněla první věta nového románu. Aniž by konzultoval jakékoliv historické dokumenty, napsal v průběhu dvou a půl let 410 stran svého (zatím) posledního, „zimního románu“. V rozhovorech se představuje jako klidný člověk a optimista. Jeho texty vznikají na několika přenosných počítačích, protože autor hodně cestuje. Údajně dokonce z poslední knihy nenapsal téměř ani řádku doma.

Temné, ale živé Claudelovo líčení podává příběh Brodecka, který "za nic nemůže a není ničím". Brodecka, který se náhodou ocitl ve špatnou dobu na špatném místě a tak je na žádost vesničanů  (protože má psací stroj a je studovaný) pověřen sepsáním raportu o čerstvé události, která přerostla v drama.

Do vesnice přichází v doprovodu kobyly a osla cizinec, kterému Brodeck říká De Anderer. Cizinec je na místní gusto příliš jiný a vesničanům se pranic nelíbí… Brodeck ale začíná psát hlavně svůj vlastní příběh, neboť cizincem se cítí být trochu i on sám. Píše tak příběh o Brodeckovi, který byl ve vyhlazovacím táboře zredukován na zvíře, na pouhé nic. Popisuje válečná jatka, nelidské utrpení i nepotlačitelné touhy. Píše o tom, jak mu během jeho nepřítomnosti znásilnili ženu, po návratu ji našel s malým dítětem, slepou…

Claudelův román je bolestný, až z něho mrazí. Přesto je to ale dílo velmi poetické, silné v popisech kulis příběhu, hor, noci, v zachycení vesničanů, lidského chybování nebo emocí.

Autor, jehož knihy jsou přeloženy do třiceti jazyků, je považován za jednoho z nejtalentovanějších spisovatelů současné generace. A Le rapport de Brodeck patří podle kritiků k jeho nejlepším románům.

 

 

© Dita Klepková

Ohodnoťte knihu

0%

Hlasovalo 142 čtenářů.

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

související články

60%čtenáři

zhlédnuto 2855x

Inzerce