Davies, Peter Ho: The Welsh Girl

Davies, Peter Ho
The Welsh Girl

recenze beletrie zahraniční

Čtenáři jsou v případě britských děl z války zvyklí na prostředí Londýna a popisy bitvy o Británii (viz např. loňská finalistka Bookera Sarah Watersová a její The Night Watch), popřípadě na líčení frontových zážitků či zkušeností z koncentračního tábora.

Peter Ho Davies: The Welsh Girl. Sceptre,  New York 2007, 352 stran

Peter Ho Davies rozhodně není na britské literární scéně zcela neznámý. Uznání si vydobyl dvěma sbírkami povídek, díky nimž byl v roce 2003 také zařazen na prestižní seznam literárních nadějí časopisu Granta. Kniha The Welsh Girl, jíž se zapojil do bojů o The Man Booker Prize 2007, je však v jeho tvorbě změnou, už jen tím, že jde o dílo románové.

Pokud bychom měli několika slovy knihu charakterizovat, jde o historický román, situovaný do doby druhé světové války. To, v čem je tato kniha po desítkách a stovkách děl ze druhé světové války inovací, je nezvyklé spojení velšského venkova s válkou jako takovou, především zajateckým táborem. Čtenáři jsou v případě britských děl z války zvyklí na prostředí Londýna a popisy bitvy o Británii (viz např. loňská finalistka Bookera Sarah Watersová a její The Night Watch), popřípadě na líčení frontových zážitků či zkušeností z koncentračního tábora. Proto může The Welsh Girl být pro čtenáře příjemnou změnou, už jen proto, že je na pohnuté dějiny první poloviny 40. let 20. století nahlíženo očima prostých venkovanů, jejichž každodenní život válka až do takové míry nenarušila.

To však neznamená, že by byl Daviesův román prost dramatických zlomů a silných momentů. The Welsh Girl začíná v tajném úkrytu, ve kterém spojenci schovávali válečného zločince Rudolfa Hesse po jeho nezdařeném pokusu o útěk a vyjednávání. Jde o zajímavou konfrontaci přesvědčeného nacisty a mladého Němce židovského původu, kterému se podařilo z Německa ještě před válkou utéct a tak si zachránit život. Děj se dále přenáší do malé zapadlé vesnice na severu Walesu. Sledujeme osudy sedmnáctileté Esther, jejího otce a chlapce Jima, který byl evakuovaný z Londýna a rodina Esther si ho vybrala k opatrování. Do jejich životů válka vstoupila plíživě a nepřímo, nikdy nezažili na vlastní kůži nálety, boje či strach o život. Jediný z jejich vesnice, který do války vstupuje přímo, je Estheřin nápadník Rhys, který také nakonec na frontě padne.

To Němec Karsten, druhá hlavní postava The Welsh Girl, si války užije do sytosti. Narukuje, aby splnil morální povinnost, bojuje za vlast a führera, ale nakonec se v zoufalé situaci při bojích na francouzském pobřeží vzdá. Spolu s několika desítkami spolubojovníků je zajat a internován právě ve velšské vesnici, kde se Esther a její blízcí snaží v klidu přečkat válku. Po vesničany je to velký zásah do zaběhlých zvyklostí, namísto vojenské posádky plné nenáviděných, ale aspoň movitých Angličanů, tu mají najednou zajatecký tábor plný nepřátel. Zatímco většina lidí nikdy nepřijde zajatcům na chuť, Esther s Jimem po čase nejistoty a vnitřních bojů zjišťují, že to, že je někdo válečný zajatec a nepřítel, nemusí ještě nutně znamenat, že je to i špatný člověk. Oba dva se s Karstenem spřátelí a najdou v něm spřízněnou duši, které budou po konci války za mnohé vděčit.

Pokud bychom měli nějak shrnout témata, jimiž se The Welsh Girl zabývá, byl by to především střet principů, hrdosti a pocitu povinnosti (k rodině, nebo vlasti) s vlastními city a potřebami. Karsten bojuje s výčitkami, že selhal, zradil, že pro záchranu života zaprodal ideály. Pobyt v táboře mu však paradoxně otevře oči, namísto fanatické ideologie tam nalézá smysl života. Esther zase během války dospěje, vyléčí se z krátkodobého poblouznění k anglickému vojákovi z posádky, za něž zaplatí nechtěným těhotenstvím a nemanželským dítětem, a nakonec se z ní stává rozvážná žena, která namísto bouření se proti konvencím kráčí ve stopách svých předků a přebírá po otci farmu. Davies se snaží na válku nahlížet očima lidí, kteří stojí každý na opačných stranách barikády, ale kteří k sobě mají nakonec blíže, než by si sami byli přiznali. Nesoudí, nikomu nestraní, jen čtenářům předkládá citlivou psychologickou studii osudů lidí, kteří se sice mohou zdánlivě zdát nedotčeni těmi nejhoršími válečnými hrůzami, ale kteří ve válce ztratili mnohem víc, než by se zdálo. 

 

© Markéta Musilová

Ohodnoťte knihu

0%

Hlasovalo 111 čtenářů.

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

související články

57%čtenáři

zhlédnuto 2060x

štítky k článku

Inzerce