S podnětnou myšlenkou přišla bulharistka a literární historička Dana Hronková. Česko-bulharské vztahy se staly předmětem zájmu mnoha badatelů u nás i v Bulharsku. Odborná publikace však jen stěží zaujme širší čtenářské vrstvy, nemíní pobavit. Klade si většinou vyšší cíl. Kulturní přátelství obou našich národů, které se může pochlubit dlouhověkou a bohatou tradicí, si přitom pozornost větší obce čtenářů bezesporu zaslouží. Dana Hronková spolu s Marijou Manolovou-Motejlovou a Eli Mandažievou tentokrát vědecké ambice neměly; shromáždily výběr některých čtenářsky zajímavých textů, přičemž zdůrazňují, že jejich volba i délka je subjektivní. Ukázky jsou propojeny fundovanými komentáři, a tak lze knížky číst několika způsoby: jako poutavou literaturu faktu, komentovanou čítanku či populárně naučnou publikaci. Zasvěcený si zopakuje informace, nezasvěcený se poučí. Především však jde o první a záslužný pokus svého druhu.

Kniha první
První část pojímá tisícileté období, začínající v devátém století a končící osvobozením Bulharska z osmanské poroby roku 1878. Vybrané texty reprezentují upřímný vztah české kultury a zvláště pak literatury k Bulharům. Jen málokterému přátelství se poštěstí, aby bylo hned na začátku posvěceno dílem svatých, jako to naše, kdy výchozí bod představuje doba cyrilometodějská. V knize nám ji přibližují úryvky z českého překladu Života Konstantina Filosofa. Smutnou etapu bulharských dějin v tureckém područí, trvající téměř pět set let, zde dokumentuje svědectví našich cestovatelů, kteří procházeli bulharským územím při svém putování do Turecka a k Božímu hrobu do Jeruzaléma; kupříkladu ukázka z Příhod Václava Vratislava z Mitrovic. Těžiště první části tvoří bohaté a pestré období národního obrození, které znamenalo pravý rozkvět přátelství mezi našimi národy. Vedle počátků vědeckého poznávání Bulharů, zastoupeného především úryvky z děl Pavla Josefa Šafaříka, je značný prostor věnován bulharskému folklóru, spojenému tehdy na našem teritoriu se jmény Františka Ladislava Čelakovského, Karla Jaromíra Erbena, Boženy Němcové či Josefa Holečka. Samostatnou kapitolu si zasluhují bulharští studenti na českých školách, již zde šířili povědomí o svém národě a jeho slovesnosti; v pražských intelektuálních kruzích byl nejznámější Vasil Dimitrov Stojanov, připomenutý v knize svými studiemi o folklóru a etnografii i řečí o Janu Husovi. V oblasti historiografie sehrály převratnou roli Dějiny národa bulharského Konstantina Jirečka, jednoho z budovatelů evropské vědecké balkanistiky a byzantologie. Česká kulturní veřejnost věnovala značnou pozornost statečnému boji Bulharů v protitureckých povstáních a rusko-turecké válce, což se odrazilo jak v literární tvorbě například Josefa Jakuba Toužimského, Serváce Hellera, Jana Nerudy, Karolíny Světlé, Elišky Krásnohorské či Aloise Jiráska, tak i v žurnalistice českých válečných zpravodajů.

Kniha druhá
Na rozdíl od první části mapuje druhá kniha poměrně krátký časový úsek. Nese podtitul Češi o Bulharsku a Bulhaři o Čechách od osvobození Bulharska z osmanské nadvlády roku 1878 do počátků 20. století a přináší oboustranná svědectví o prohlubujících se kulturních vazbách. Po roce 1878 dochází téměř k pochodu české inteligence do mladého bulharského státu, bulharští studenti u nás navazují v ještě hojnějším počtu na své obrozenecké předchůdce, sílí všeobecný zájem Čechů o nejjižnější Slovany. V první kapitole je opět představen Konstantin Jireček - tentokrát však jako cestovatel úryvky z Cest po Bulharsku. I bulharští studenti v Čechách se znovu dostávají ke slovu. Do jejich života v Praze dává ve svých vzpomínkách nahlédnout jeden ze zakladatelů moderní bulharské lingvistiky a vědec evropského formátu Alexandr Teodorov-Balan, který jako první zahraniční student obhájil na Univerzitě Karlově titul doktora filozofie. Připomeňme alespoň jeho slova, otištěná roku 1929 v Národních listech: „Co dobrého a pěkného jsem přidal k základům svého vychování z domova, toho jsem nabyl v Čechách.“ Zajímavé materiály se váží k česko-bulharskému osvětovému spolku Bulharská Sedjanka. Dále nás publikace mimo jiné seznamuje s cennými ukázkami z překladatelské, etnografické a folkloristické činnosti Josefa Antonína Voráčka, s cestopisnou reportáží archeologa Václava Dobruského Pomácká republika v horách rhodopských, s úryvky z prací překladatele a cestovatele Jana Wagnera či s esejem malíře a muzikologa Ludvíka Kuby Po stopách Orfeových. Antologii uzavírá humorná povídka autora Švejka Jaroslava Haška Z Nikopole po Ruščuk. Tento díl je zpestřen zařazením dobových kreseb a fotografií bulharských měst od českých autorů.

Vydání publikací financovaly hlavní město Praha z Celoměstských programů na podporu aktivit národnostních menšin na území hlavního města Prahy a Bulharská kulturně osvětová organizace v ČR. Ač prvotním cílem bylo oslovit Bulhary žijící v Česku, knihy nabízejí v oblasti osvětové a edukační daleko širší využití, a to i mezi českými čtenáři. Bulharsko se u nás totiž stává, podobně jako tomu bylo již koncem devatenáctého století, podnikatelsky, turisticky i kulturně zajímavou až atraktivní zemí. Mimo jiné i pro svou domnělou či skutečnou exotičnost. Doufejme tedy, že se dočkáme i třetí části, která zpracuje obtížné, ale tak mnohobarevné století dvacáté.

Kapitoly z minulosti česko-bulharských kulturních vztahů. Antologie komentovaných textů. První část. Od nejstarších dob do osvobození Bulharska z osmanské nadvlády roku 1878. Uspořádala Marija Manolova-Motejlova, Eli Mandažieva a kolektiv ve spolupráci s Danou Hronkovou. Praha-Sofia, 2005, 80 s.

Kapitoly z minulosti česko-bulharských kulturních vztahů. Antologie komentovaných textů. Druhá část. Češi o Bulharsku a Bulhaři o Čechách od osvobození Bulharska z osmanské nadvlády roku 1878 do počátků 20. století. Uspořádala Dana Hronková ve spolupráci s Marií Manolovou-Motejlovou a Eli Mandažievou. Praha, 2007, 112 s.