Henry Bauchau (nar. 1913 v Malines v Belgii) začal publikovat, když mu bylo pětačtyřicet. Francouzky píšící Belgičan, původně právník, prošel mnoha povoláními, byl také nakladatelem, obchodníkem, psychoterapeutem i učitelem. Z potřeby vyřešit vlastní psychické problémy absolvoval ve třiatřiceti letech psychoanalýzu, která mu otevřela dlouho neschůdnou cestu k psaní. Nejprve se věnoval tvorbě básnické, později i divadelní a prozaické. Jako první vydal knihu věnovanou své matce (La déchirure, 1966), po níž následovala další zasvěcená otci (Le régiment noir, 1972). Za své dílo získal různé literární ceny, Prix Franz Hellens, Prix triennal du gouvernement, Prix Rossel... Od roku 1990 je členem Akademie francouzského jazyka a literatury.

Prozaik a také básník a dramatik Bauchau vydal asi třicet knih. Hledá náměty nejčastěji v historii, zaměřuje ale zejména na vnitřní svět románových hrdinů – jeho postavy bývají psychologicky podrobně vykresleny, velkou roli má na jejich jednání podvědomí. Zpěv, tanec, sen, ale i boj na život a na smrt má osvobozující moc. Vedle knížek, v nichž se Bauchau vypravil například až do Číny, napsal například také „antickou trilogii“, skládající se z děl Oidipus na cestě (česky Oidipova cesta, přel. Vladimíra Daňková, Česká expedice, 1994), Antigona a Diotima a lvi (přel. Alice Kottová, Dauphin, 2007). Právě těmito díly se do té doby prakticky neznámý autor v devadesátých letech 20. století proslavil.

© Jovanka Šotolová