Nové knihy v Bulharsku (2006-2007)

Nové knihy v Bulharsku (2006-2007)

aktualita beletrie zahraniční

V poslední době očividně sílí tendence, že dobrý bulharský titul, doprovázený úspěšnou reklamou a distribucí, může vzbudit zájem čtenářů. A právě starost o čtenáře, získání širší čtenářské obce jako by představovaly jeden ze znaků literatury posledních let. Dalším zřetelným faktem poslední doby je rostoucí počet současných bulharských titulů přeložených do cizích jazyků a vydaných v zahraničí.

 

Nové knihy v Bulharsku (2006-2007)

Bulharskou literaturu posledního desetiletí nejvýstižněji charakterizuje označení „rovnoměrný vývoj“. Na rozdíl od dramatických změn na literárním poli bezprostředně po roce 1989 a bouřlivě se rozvíjejících literárních procesů během devadesátých let minulého století se poslední léta vyznačují „rovnoměrnější“ situací, jež za svůj stav vděčí nikoliv nedostatku událostí, nýbrž jejich poklidné recepci. Někteří pozorovatelé v tom vidí „normalizování“ literárních procesů, zatímco jíní ztrátu osobitosti. Ať už hodnotíme současný kontext jakkoliv, faktem zůstává (jako ostatně všude v Evropě) jeho různorodost, kdy si navzájem konkuruje množství rozličných tvůrčích rukopisů a pohledů na literaturu. Jistě právě proto nemůže žádná událost totálně dominovat, zcela si získat pozornost čtenářů a kritiků, mít naprostou a všeobecnou platnost.

Jedním z pozitivních rysů posledních let je větší péče bulharských vydavatelů o současnou bulharskou literaturu. Stále více renomovaných nakladatelství vydává novou literaturu, vznikají zvláštní edice pro současné bulharské knihy, vydavatelé se ve vztahu ke čtenářskému publiku starají o reklamu a popularizaci. Situace má samozřejmě stále pořád daleko k ideálnímu stavu, ale v každém případě je patrná markantní změna – zatímco před pár lety považovala řada nakladatelů vydávání současných bulharských autorů za neomluvitelné riskování, v poslední době očividně sílí tendence, že dobrý bulharský titul, doprovázený úspěšnou reklamou a distribucí, může vzbudit zájem čtenářů. A právě starost o čtenáře, získání širší čtenářské obce jako by představovaly jeden ze znaků literatury posledních let. Eventuální zájem čtenářů jako by se stával pro stále více bulharských autorů důležitým faktorem při literární tvorbě; možná jde ve skutečnosti o jednu z proměn, patrných v bulharském literárním kontextu od roku 1989 do současnosti. Jestliže na začátku tohoto období představovala pro autory (a především pro ty, kteří debutovali počátkem devadesátých let) svoboda psaní a jednání dostatečnou kompenzaci za ztrátu části čtenářského zájmu a spisovatelské autority, která nevyhnutelně nastoupila po pádu socialismu, pak během posledních let zájem veřejnosti přerostl u řady autorů v hlavní měřítko tvůrčího úspěchu.

Bulharská literatura v zahraničí
Dalším zřetelným faktem poslední doby je rostoucí počet současných bulharských titulů přeložených do cizích jazyků a vydaných v zahraničí. Můžeme říci, že začátkem devadesátých let bulharská literatura prodělala pád své překladové recepce. Změněná literární situace v Bulharsku vedla ke zpřetrhání vyšlapaných cestiček, po nichž se bulharské knihy dostávaly do zahraničního prostředí, a to vedlo k dlouhodobé pauze, kdy vydání překladu bulharské knihy bylo ojedinělou událostí. V posledních letech se však situace změnila, zahraniční vydavatelé a překladatelé stále častěji projevují zájem o současné bulharské autory a knihy spisovatelů, jako jsou Georgi Gospodinov, Alek Popov, Emilija Dvorjanova, Teodora Dimova aj., již mají po několika překladech do různých jazyků.

 

Próza
K úspěšným vědeckým pracovníkům, kteří se realizují i na poli beletrie, přibyl v roce 2006 Vladislav Todorov, jeden z nejautoritativnějších bulharských humanitních vědců osmdesátých a devadesátých let minulého století, jenž už zhruba dvanáct let přednáší na Pensylvánské univerzitě ve Spojených státech. Román Dzift (Tér) představuje jeden ze zajímavých experimentů současné bulharské prózy. Nese podtitul „černý román“ a text jako by striktně sledoval parametry tohoto žánru. Dzift je založen na soustředěném a dynamickém syžetu; jeho děj se rozvíjí v rámci jedné jediné noci v Sofii v šedesátých letech, během níž se hlavní hrdina honí se svými nepřáteli, časem a smrtí. Ve hře jsou všechny klasické prvky podobného příběhu – nečekané zvraty, dramatická odhalení, osudová žena... Román však do té míry přísně sleduje charakteristiku zvoleného žánru, že tyto postupy až hypertrofují; ve vztahu k žánru tak působí vlastně podvratným způsobem a začínají ho parodovat. Jedním z důležitých elementů knihy je cit pro hypertrofovaný groteskní detail. Proto ač se román jako by demonstrativně zřekl vší sofistikovanosti soudobé literatury, aby se oděl jen příběhem, příhodou, vlastně z ní činí objekt ironie a současně ve vztahu k ní působí jako podvratný mechanismus.

K nedávné totalitní minulosti se obrací román Georgiho Teneva Partien dom (Stranický dům). Nemá však ambice stát se stěžejní dobovou výpovědí, minulost vidí spíše jako proplétání osobních prožitků, vzpomínek a chodu dějin. Tak se v jednotlivé prvky románu mění milostný příběh, černobylská jaderná havárie, zkušenost mladého člověka, který vyrostl v totalitním prostředí. V knize se čtenáři setkávají s typickým Tenevovým rukopisem, s nímž se seznámili už v jeho předchozích textech – stylovým, estetizovaným, nevtíravě originálním. Vedle prozaické tvorby má autor dlouholetou zkušenost i jako dramatik. Za román Partien dom získal cenu nadace Vik za bulharský román roku. Cena se uděluje od roku 2004; určuje ji odborná porota, ale současně má vliv i hlasování čtenářů; vedle finanční odměny by měla zahrnout i překlad vítězného románu do angličtiny.

Jednou z nejrenomovanějších současných bulharských spisovatelek je Marija Stankova. Trikrakoto kuče (Třínohý pes) je její další román, kterým dokazuje své schopnosti výjimečně dobré vypravěčky. Marija Stankova píše poutavě, přičemž směšuje strategie různých literárních žánrů (i „nízkých“, např. kriminálního románu), ale také pohádky či mýtu. Její knihy demonstrují specifický úhel ženského pohledu na svět, ale to je nečiní „specializovanou“ feministickou četbou. Při těchto kvalitách nepřekvapí, že román Trikrakoto kuče získal cenu čtenářského publika nadace Vik za bulharský román roku.

Emilija Dvorjanova je jednou z nejznámějších bulharských prozaiček, které debutovaly po roce 1989, a poslední dobou právě její knihy stále častěji vycházejí i v překladech v zahraničí. Zemnite gradini na Bogorodica (Pozemské zahrady Bohorodičky) potvrzují charakteristické rysy jejího tvůrčího rukopisu, známé i z předchozích knih – svéráznou „barokovost“ fráze, stylistickou vytříbenost, specifický experiment s technikou „toku vědomí“. V próze této autorky je základním problémem ženská identita, typická je pro její knihy i specificky ženská recepce světa. Tato tematika je charakteristická i pro knihu Zemnite gradini na Bogorodica, a to tím spíše, že se syžet rozvíjí na Athosu – posvátném místě pro pravoslavné věřící, kam je však zamezen vstup ženám. Kniha získala Národní literární cenu Christa G. Danova.

V roce 2006 vyšly i dva zajímavé sborníky Az živjach socializma (Žil/a jsem socialismus) a Inventarna kniga na socializma (Inventární kniha socialismu), které si kladly za cíl najít smysl naší nedávné socialistické minulosti. Nechtěly ji však zkoumat generalizujícím pohledem v zobecňujících historických kategoriích, nýbrž se pokusily vidět ji jako součást osobní biografie, každodenní zkušenosti. Az živjach socializma je projekt, který vzešel z webových stránek, kde mohl každý sdílet svou vzpomínku z doby socialismu. Z množství nashromážděných příběhů vybral básník, prozaik a dramatik Georgi Gospodinov 171 příběhů a sestavil je do sborníku. Ne náhodou tento sborník vyprovokoval široké reakce, výměny názorů, diskuze – to, co se zde vypráví, se týká soukromého života téměř každého Bulhara a nevyhnutelně zasahuje do představy většiny lidí o vlastní minulosti. Inventarna kniga na socializma shromažďuje tentokrát ve fotografii více než pět set každodenních předmětů z období před rokem 1989. Tyto dvě knihy spojují směšné s tragickým stejně, jako to činí každý jednotlivý životní příběh, což představuje velmi závažný krok k nalezení smyslu nedávné bulharské minulosti.

Vedle těchto prozaických titulů roku 2006 si zasluhují pozornost i další knihy. Elena Aleksieva vydala svou druhou umělecky silnou knihu povídek Koj? (Kdo?), v níž si pohrává s biblickými motivy. Předností příběhů je, že z nich vyzařuje poselství, aniž by didakticky poučovaly. Její předchozí úspěšná próza Čitatelska grupa 31 (Čtenářská skupina 31) vyšla v roce 2005 a autorka za ni získala o rok později cenu Chelikon.

Palmimu Rančevovi se v románu Anonimni snajperisti (Anonymní snipeři) podařilo jako jednomu z mála zdařile vyprávět o současné bulharské realitě. Úspěšnému současnému bulharskému prozaikovi Emilu Andreevovi vyšel čtivý text Prokljatieto na žabata (Prokletí žáby), jenž by mohl oslovit široké čtenářské vrstvy, neboť má dynamický děj s tajemnou zápletkou. Rajna Markova je autorkou zajímavého románu *log, jehož hlavním principem je fragmentárnost; skládá se z množství různorodých úlomků, tvořících tkáň textu. Jana Bukova si získala pozornost knihou K kato vsičko (K jako všechno), která ač jde o jednotlivé povídky, je jako tvar velmi celistvá a vygradovaná, k čemuž přispěl vedle stejnorodých syžetů i autorčin brilantní a elegantní styl.

Poezie
V bulharské literatuře představuje poezie tradičně silný umělecký žánr a velká část literárních událostí obvykle vychází právě z ní, rok 2006 je však do určité míry výjimkou. Možná jde o důsledek stále dynamičtějšího zájmu o prózu, která disponuje vyšším potenciálem zaujmout široké vrstvy čtenářů a přinést svým autorům literární ceny. Několik titulů si však rozhodně zasluhuje zmínku.

Jedna z nejvýznamnějších bulharských básnířek od sedmdesátých let po současnost Ekaterina Josifova, jež ovlivnila literární kontext a básnické rukopisy následujících generací autorů, vydala svou další pozoruhodnou sbírku Răce (Ruce). Bulharská básnířka žijící v Německu Cveta Sofronieva na sebe po jedenáctileté pauze upozornila knihou Raz-poznavanija (Roz-poznávání), vyznačující se originálním básnickým rukopisem, soustředěným především na téma identity a dimenzí vlastního životního příběhu. Amelija Ličeva v básnické sbírce Moite Evropi (Mé Evropy) interpretuje minulost, vzpomínky jako základní konstrukce osobnosti a její biografie; osobní paměť a nostalgie jsou zde prezentovány jako jediný způsob prožívání.

V roce 2007 vyšla básnická antologie Baladi i razpadi (Balady a rozpady) hlavnímu představiteli generace autorů, kteří debutovali začátkem devadesátých let, Georgimu Gospodinovovi. V posledních letech se stal jedním z nejznámějších a nejpřekládanějších bulharských spisovatelů v zahraničí, kde se zatím představil především jako prozaik (jeho dva prozaické tituly vyšly i v Česku). Gospodinov je však i jedním z nejvýznamnějších současných bulharských básníků a jeho básnická tvorba podstatně ovlivnila literární prostředí a následující autorské generace. Výbor Baladi i razpadi zahrnuje tři dosud vydané básnické sbírky Lapidarium (Lapidárium), Čerešata na edin narod (Třešeň jednoho národa) a Pisma do Gaustin (Dopisy Gaustinovi). Spojení knih, které vycházely v rámci více než deseti let, do jednoho svazku dává možnost přečíst si dílo tohoto básníka v celé jeho dynamice. Současně kniha obsahuje i cyklus nových veršů, které slibují brzké vydání nové básnické sbírky.

Básnickými tituly Kartički (Pohlednice) a Pisma (Dopisy) potvrdila své místo na umělecké scéně jedna z předních bulharských básnířek posledních patnácti let Silvija Čoleva. Tyto dvě sbírky jsou samostatnými knihami, ale zároveň i částí zajímavého celistvého projektu – verše v nich jsou vyvozeny z pohlednic a dopisů, které autorka během let dostávala od svých přátel a známých. Lyrický syžet tak vychází z obrázku nebo repliky v dopise a rozvíjí se abstraktnějším a zobecňujícím směrem.

Zpět k próze
Alek Popov
, významný představitel bulharské literatury od roku 1989 po současnost, autor povídek, novel a esejů, jehož knihy v poslední době vycházejí i v zahraničí, vydal svůj druhý román Černata kutija (Černá skříňka). Získal za něj literární cenu Eliase Canettiho. Kniha vypráví o současném Bulharsku prostřednictvím osudů dvou postav – bratrů. Děj románu se odehrává napůl v Bulharsku a napůl v USA. Jako všechny Popovovy texty je i tato kniha založena na mechanismech satiry a grotesky.

Kristin Dimitrova je jednou z nejznámějších současných bulharských básnířek. Román Sabazij (Sabasius) je její druhou prozaickou knihou po sbírce povídek Ljubov i smărt pod krivite kruši (Láska a smrt pod křivými hrušněmi) z roku 2004. Sabazij vychází poté, co jako rukopis získal cenu v soutěži o nejlepší román při projektu Mýty. Jde o mezinárodní projekt, vzniklý z iniciativy skotského nakladatelství Canongate Books, který v jedné edici shromažďuje texty současných autorů, interpretujících klasické mýty (v řadě vyšly knihy Margaret Atwood, Viktora Pelevina, Dubravky Ugrešić aj.) Děj románu Sabazij se odvíjí v současném Bulharsku, ale je založen na několika mýtech – především o Sabasiovi (Dionýsovi) a Orfeovi.

Prozaička a dramatička Teodora Dimova si vydobyla pozici uznávané autorky svými romány Emine a především Majkite (Matky), který jí přinesl bulharské a mezinárodní ceny a byl již přeložen do několika jazyků. Její nový román Adriana je svérázným experimentem – Dimova „pokračuje“ v nedokončeném románu svého otce Dimitra Dimova, jednoho z nejvýznamnějších bulharských beletristů druhé poloviny minulého století. Adriana však nenavazuje na syžet jeho textu, nýbrž přenáší stejnojmennou hrdinku do nového kontextu a vytváří tak jiné, nezávislé dílo, které je ve složitém intertextuálním vztahu k Dimovově knize. Adriana potvrzuje známý autorčin styl, jakož i její specifické hledání morálních dimenzí dané problematiky.

Bibliografie
Aleksieva, Elena, Koj? (Kdo?), Sofie, Kolibri 2006.
Andreev, Emil, Prokljatieto na žabata (Prokletí žáby), Sofie, Siela 2006.
Bukova, Jana, K kato vsičko (K jako všechno), Sofie, Stigmati 2006.
Čoleva Silvija, Kartički (Pohlednice), Plovdiv, Žanet 45 2007.
Čoleva Silvija, Pisma (Dopisy), Plovdiv, Žanet 45 2007.
Dimitrova, Kristin, Sabazij (Sabasius), Sofie, Ink 2007.
Dimova, Teodora, Adriana, Sofie, Siela 2007.
Dvorjanova, Emilija, Zemnite gradini na Bogorodica (Pozemské zahrady Bohorodičky), Sofie, Obsidian 2006.
Gospodinov, Georgi, Az živjah socializma (Žil(a) jsem socialismus), Plovdiv, Žanet 45 2006.
Gospodinov, Georgi, Baladi i razpadi (Balady a rozpady), Plovdiv, Žanet 45 2007.
Gospodinov, Georgi – Jana Genova, Inventarna kniga na socialisma (Inventární kniha socialismu), Sofie, Prozorec 2006.
Josifova, Ekaterina, Răce (Ruce), Plovdiv, Žanet 45 2006.
Ličeva, Amelija, Moite Evropi (Mé Evropy), Sofie, Sonm 2006.
Markova, Rajna, *log, Sofie, Altera, Delta Entărtejmănt 2006.
Popov, Alek, Černata kutija (Černá skříňka), Sofie, Zacharij Stojanov 2007.
Rančev, Palmi, Anonimni snajperisti (Anonymní snipeři), Sofie, Fama 2006.
Sofronieva, Cveta, Raz-poznavanija (Roz-poznávání), Plovdiv, Žanet 45 2006.
Stankova, Marija, Trikrakoto kuče (Třínohý pes), Plovdiv, Žanet 45 2006.
Tenev, Georgi, Partien dom (Stranický dům), Sofie, Altera, Delta Entărtejmănt 2006.
Todorov, Vladislav, Dzift (Tér), Plovdiv, Žanet 45 2006.

© Ani Burová; Ivana Srbková
Článek představuje část kapitoly "Bulharsky psaná literatura" ze sborníku Literatura ve světě. Svět v literatuře 2006/2007, Kitzler, Petr (ed.), vyd. www.iliteratura.cz a nakl. Gutenberg (vyjde v nejbližších dnech).
Na iLiteratura.cz se souhlasem autorek.

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

související články

zhlédnuto 3579x

Inzerce
Inzerce