Frobenius, Nikolaj: Latourův katalog aneb Komorník markýze de Sade

Frobenius, Nikolaj
Latourův katalog aneb Komorník markýze de Sade

recenze beletrie zahraniční

Román Latourův katalog je poněkud nenorský román odehrávající daleko od severských vod až ve Francii 18.století. Téměř detektivní příběh po stopách sériového vraha může být srovnáván se Süskindovým Parfémem. V norské literatuře je možné hledat paralely v prózách Jana Kjærstada či Jense Bjørneboea, který je autorem trilogie o dějinách bestiality.

Nikolaj Frobenius: Latourův katalog aneb Komorník markýze de Sade, přel. Ondřej Vimr, Argo 2007

Nikolaj Frobenius (nar. 1965) je norský spisovatel a filmový scénarista. Frobenius debutoval v roce 1986 sbírkou krátkých prozaických textů Virvl (Vír), kromě románu Latourův katalog (Latours katalog, 1996) vzbudil na konci devadesátých let ohlas titul Den sjenerte pornografen (Stydlivý pornografista, 1999). Frobenius působil několik let také jako redaktor literárního časopisu Vinduet (Okno), z jeho filmové tvorby je nejznámější scénář k filmu Insomnia (Nespavost, 1997).

Román Latourův katalog je poněkud nenorský román odehrávající daleko od severských vod až ve Francii 18.století. Téměř detektivní příběh po stopách sériového vraha může být srovnáván se Süskindovým Parfémem. V norské literatuře je možné hledat paralely v prózách Jana Kjærstada či Jense Bjørneboea, který je autorem trilogie o dějinách bestiality. Frobeniovým literárním programem je vzbuzovat neklid či šokovat tím, že bude psát o tabuizovaném, extrémním, neobvyklém tak jako například právě Jens Bjørneboe.

Osud hlavního hrdiny Latoura je dostatečně neobvyklý již od první strany. Latour se narodí škaredé a městem nenáviděné lichvářce, která byla jedné noci znásilněna neznámým mužem. Latour vyrůstá v prostředí města, které se ho štítí, protože jeho obličej připomíná spíše skřeta než člověka. Ošklivost doplňuje ještě jeden osudový rys – Latour necítí fyzickou bolest.

Už od dětství je tento malý ďábel fascinován anatomií, od pitvy zvířat zcela přirozeně přechází k lidem, jejichž mozek bez jakéhokoli pocitu viny rozřezává na nejjemnější nervová vlákna. Latourovým jediným životním motorem je objevit v mozku centrum bolesti.

Životní cesty vyděděnce zavedou Latoura k markýzi de Sade. Při službě u markýze a při přepisování jeho textů Latour pochopí, že spisy jeho pána nepojednávají o sadistických praktikách, ale o bezedné lidské samotě. V každém momentu bolesti je totiž obsažen prvek sblížení, bolest je únikem ze samoty, naopak absence bolesti, která je Latourovým osudem, se rovná doživotní samotě.

Když není bolest, chybí i strach z trestu, ze smrti, hranice lidskosti padají, vše je povoleno. Latour prochází knihou jako symbol necitlivost a lhostejnosti k lidské bolesti a utrpení, která je z velké části pomstou za jeho odlišnost. Zároveň však jako by Latour svým extrémním a odpuzujícím chováním volal po soudu, po čistotě, po přirozenosti, po nápravě materialistické společnosti adorující lidské tělo a sexualitu.

© Barbora Závodská

Ohodnoťte knihu

0%

Hlasovalo 60 čtenářů.

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

související články

60%autor článku   59%čtenáři

zhlédnuto 2718x

katalogy

Koupit knihu

štítky k článku

Inzerce
Inzerce
Inzerce