V kraji šedých houserů
Bodor, Ádám: Okrsek Sinistra

V kraji šedých houserů

Okrsek Sinistra ukazuje zmechanizovanost lidských životů v diktátorských režimech. Vykonávají se nesmyslné práce, lidé musí ctít stanovená pravidla.

Hlavnímu hrdinovi románu Okrsek Sinistra se ztratí doklady, a tak neví, jak se jmenuje. Vše vyřeší plukovník Puiu Borcan: "Vytáhl z kapsy lesklý plechový plíšek, který visel na řetízku od hodinek, bylo na něm čerstvě vyryto: Andrej Bodor. Můj pseudonym. Vlastnoručně mi pověsil řetízek na krk, pod zátylkem stiskl kleštěmi k sobě oba volné konce, a v tu chvíli jsem ucítil, jak se mi na pokožce začíná kov zahřívat. Andrej se mi na mém novém jméně moc líbil."

Takto shora je určován život lidí v románu Okrsek Sinistra Ádáma Bodora. Na jednu stranu zde zástupci moci říkají, jak se kdo bude jmenovat, či že je někdo vyškrtnut z evidence, a proto již neexistuje. Paranoia a odevzdanost obyvatel ale vychází na druhou stranu i z všudypřítomného - a nezakrývaného - donašečství. Vše soukromé je tedy veřejné -řízené "veřejnou bezpečností". A tak si můžete třít večer co večer pohlaví o sametový zadek manželky někoho jiného, ale nejdřív vám to musí být povoleno a jí přikázáno: " ,Přesně tomu nerozumím, ale myslím, že mi povídají hezké věci, pane.' ,A abych pokračoval: brzo vám zpusinkuju každou jednotlivou buňku. Abyste se moc nedivila.' ,Budou mě pusinkovat tam, kde budou chtít, pane.' "

Všichni víme všechno
Maďarský prozaik Ádám Bodor (1936) se narodil v Kolozsváru, který se stal po první světové válce součástí Rumunska - a po druhé světové válce navíc součástí sovětského bloku. Jako šestnáctiletý student gymnázia byl budoucí prozaik zatčen za protistátní činnost - jeho otec již ve vězení dlel. Později propuštěný mladík začal pracovat jako dělník, přičemž získal maturitu na večerním gymnáziu a pokračoval ve studiu na teologické fakultě. První povídky otiskl v sedmihradském časopise Utunk a knižně debutoval svazkem próz Svědek (1969).

V roce 2003 získal Ádám Bodor, který mezitím přesídlil do Maďarska, Kossuthovu cenu, přičemž největší úspěch dosud slavil právě román Okrsek Sinistra. Vyšla rovněž kniha Zsófie Ballové Pach věznice, obsahující rozhovory s Ádámem Bodorem. Česky byla v roce 1990 v revue Světová literatura publikována jeho novela Detašované pracoviště a vloni pak také Návštěva arcibiskupa (1999), podle níž byl natočen film Dolina.

Mladší Okrsek Sinistra (1992) vykazuje s Návštěvou arcibiskupa mnoho shodných rysů. Obě knihy se totiž snaží postihnout znaky charakteristické pro diktaturu, přičemž se odehrávají ve fiktivním prostředí, které však notně připomíná právě severozápad Rumunska. Taktéž v Návštěvě arcibiskupa se obyvatelé města musí řídit svévolnými nařízeními shora, také zde není místo pro důvěru a tajemství.

Okrsek Sinistra má podtitul Kapitoly románu. Autor tím patrně chtěl deklarovat určitou přetržitost svého příběhu, ten ale v kontextu současné literární tvorby působí poměrně celistvě: Andrej Bodor se vydává do Sinistry hledat svého nevlastního syna Bélu Bundasiana. Přitom nejprve pracuje jako sběrač lesního ovoce, později jako cestář a také strážce mrtvol.

Poslední kroky jeho života
Po kraji procházejí horští myslivci, které Andrej nazývá šedými housery. Ti samozřejmě hlídají i jeho, což zjistí, když zase jednou v noci močí z okna. Promočený šedý houser mu pak klade na srdce: " ,Prosím vás, podruhé už to nedělejte,' řekl mi potichu a přísně. ,Když se potřebujete vyčurat, kdykoliv vás rádi po temném dvoře doprovodíme. Odteďka vždycky najdete někoho z nás poblíž." Okrsek Sinistra ukazuje zmechanizovanost lidských životů v diktátorských režimech. Vykonávají se nesmyslné práce, lidé musí ctít stanovená pravidla. Ani jejich dodržování však nepřináší klid - pravidla se totiž mohou změnit či být vyložena zkresleně, zkrátka jak je třeba.

Návštěva arcibiskupa byla ponurým obrazem ponuré krajiny. Ponurost Okrsku Sinistra vyznívá pestřeji, snad i díky většímu akcentu na popis přírody, která je protikladem k temnému lidskému hemžení. Autor se v tomto románu daleko častěji pouští do poeticky, humorně poťouchle vyznívajících pasáží, třeba když píše o Bélovi Bundasianovi: "Tehdy už i na konci páteře ucítil, že toto jsou poslední kroky jeho života, a posedlo ho šílené, divoké vzrušení, kalhoty se na něm nejdříve jenom vyboulily, potom z nich tlakem jeho ptáka opadaly knoflíky a jeho úd vyrazil mezi hadry na vzduch a vztyčil se k nebi... lhostejně si utrhl hořec, pokusil se vetknout si jej do otvoru močové trubice, ale nedařilo se mu to, pořád z ní vypadával."

Jako kdyby si v tomto románu podávali ruce Franz Kafka, Gabriel García MárquezBohumil Hrabal. Což nemá znamenat, že by Ádám Bodor byl jejich epigon, nýbrž že Okrsek Sinistra lze přiřadit do společnosti děl těchto autorů. I zde se neuvěřitelné stává skutkem.

Kupte si knihu:

Podpoříte provoz našich stránek.

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse