Modiano, Patrick: Dora Bruderová

Modiano, Patrick
Dora Bruderová

recenze beletrie zahraniční

Patrick Modiano se posedle vrací ke stejnému námětu, jímž je marné stopování určité identity, nemožnost dohledání detailů osudových peripetií.

 

Hledání otisků člověka
Patrick Modiano: Dora Bruderová, přel. Pavla Doležalová. Brno : Barrister & Principal, 2007. 104 stran

Patrick Modiano se posedle vrací ke stejnému námětu, jímž je marné stopování určité identity, nemožnost dohledání detailů osudových peripetií. Žádnou postavu nenechá vystoupit ze záhad, kterými ji obestře, žádný příběh nedotáhne do konce. Krajinomalba jeho knih je stále táž, totiž Paříž doby válečné a poválečné. A přitom, a právě proto, se v nezměrné nabídce současné francouzské literatury určitě řadí k tomu nejlepšímu. Modiano (nar. 1945) dosud vydal asi pětatřicet románů a povídkových souborů, z nichž některé byly i zfilmovány, je také autorem scénářů a písňových textů. Jeho střídmě vyprávěné knížky, o to však nabitější nevyřčeným dějem a o to naléhavější jen naznačenými, zpod řádek prosakujícími souvislostmi, jsou důkazem toho, že literatura má dnes ještě nějakou roli, opodstatnění, budoucnost.

Vydání Modianova románu Dora Bruderová z roku 1997 je po dlouhé době prvním českým návratem ke spisovateli, který byl u nás jako jeden z mála současných autorů vydáván už v 80. letech.

Nikdy nevyřízené účty
Postava Dory Bruderové pronásledovala spisovatele Modiana dlouho, a těžko říct, zda se s ní ve stejnojmenném románu vypořádal navždy. Sám někde v polovině knihy připomíná, že se mu tatáž dívka, tehdy pod jiným jménem, zjevila už v jeho prvotině z konce 60. let, La Place de l´Étoile, jež shodou okolností nese tentýž název jako knížka Roberta Desnose vydaná pár měsíců předtím, než Desnos zemřel v terezínském koncentráku – v roce, kdy se Patrick Modiano narodil. Takových náhod je v Modianově fikcích celá řada. Míst, kde se kříží příběhy a osudy jednotlivých postav, kde se vyfabulované příhody protínají se skutečným světem. Podobnou roli tu mají i zdánlivě náhodné poznámky z četby – do daného románu vstupují jako svého druhu svědci Victor Hugo, Jean Genet, Roger Gilbert-Lecomte či Artonin Artaud.

Vypravěč, jehož máme plné právo zcela ztotožňovat s autorem, má nejasné tušení, že Doru Bruderovou musel někdy někde potkat, na určitých místech v Paříži zažívá zvláštní pocit, jako by dosud cítil její přítomnost. Po Doře začne pátrat, když náhodou najde oznámení ve starých novinách o tom, že se hledá ztracená dívenka. Celé další pátrání a přemýšlení je někdy korunované dohledáním fragmentů různých dokumentů, jindy má ráz neúnavného, až vtíravého uvažování, jak asi se život patnáctileté dívky mohl ubírat. Celý ten možná nevýznamný, nikdy pořádně neodkrytý a vlastně neodhalitelný příběh je o to naléhavější, že se odehrává za války, že jde o příběh dcery rakouského žida a maďarské židovky, již přišli do Paříže za lepším životem.

Hledání stop pro rekonstrukci Dořina osudu je v románu popisováno velmi pečlivě, nalezené doklady autor cituje často v kontextu dalších, které se dívky a její rodiny přímo netýkají, ale dokreslují pozadí příběhu. Ač jsou administrativní zprávy stylizovány zcela suše a konstatují jen skutečná fakta, dodávají celému ději přízračný, děsivý rozměr. Modiano nebuduje mnohomluvný román, nedomýšlí barvité peripetie děje, jen dokládá, co lze (a často už bohužel nelze) najít v archivech... a naznačuje, že Dořin příběh vůbec nebyl výjimečný, nýbrž pouze jeden z mnoha, tím spíš, že spouští i celý řetězec osobních vzpomínek vypravěče/autora. Nutí tak čtenáře oživit krutou minulost v ne vždy domýšlených souvislostech.

I v Doře Bruderové se tedy Modiano potýká s trýznivým konstatováním, že nahlédnout, odhalit a popsat jakýkoli osud je zpětně zhola nemožné. Na druhé straně ale připomíná tu podivnou zkušenost, kdy na určitém místě jako by po člověku zůstal jakýsi otisk – je nehmotný, nepopsatelný, neuchopitelný, ale je tu. A procházky po Paříži, soudě podle bohaté Modianovy bibliografie, takových situací vyvolávají nespočet.

© Jovanka Šotolová
článek vyšel v Respektu 17/2008, 21.4.2008
na iLiteratura.cz se souhlasem autorky

Ohodnoťte knihu

0%

Hlasovalo 165 čtenářů.

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

související články

63%čtenáři

zhlédnuto 4620x

katalogy

Koupit knihu

Inzerce
Inzerce