Polo, Marco

Polo, Marco

portrét beletrie zahraniční

Postava Marca Pola je pro nás stále záhadou, neboť informací o něm máme k dispozici velmi málo. Jeho život před cestou do dalekých krajin je obestřen tajemstvím,

Marco Polo

Postava Marca Pola je pro nás stále záhadou, neboť informací o něm máme k dispozici velmi málo. Jeho život před cestou do dalekých krajin je obestřen tajemstvím, dokonce ani jeho osudy po návratu do vlasti nejsou zcela jasné. Pouze v archívech benátské republiky se dochovalo několik dokumentů s jeho jménem.

Marco se narodil nejspíše roku 1254 v Benátkách a za zlomový moment v jeho životě můžeme považovat konec roku 1271 (popř. začátek roku 1272), kdy sedmnáctiletý příslušník benátské patricijské rodiny Polů vyjel na svoji životní cestu směrem na východ. Spolu s ním odjel také jeho otec Niccolò a strýc Matteo. Nutno podotknout, že pro oba starší Poly to nebyla první cesta do těchto končin. Již roku 1260 byli v Konstantinopoli (dnešní Istanbul), odkud se rozhodli pokračovat přes Černé moře dál. Motivem jejich cesty byla nepochybně naděje na úspěšný obchod, protože tehdejší Evropa jevila velký zájem o exotické zboží z Asie, především o koření. Polové se dostali až do Číny, kde byli přijati dokonce Velkým chánem Kublajem. Ten pověřil oba muže odevzdáním dopisu papežovi, kde hlavu církve žádá, aby vyslala do jeho říše sto kazatelů, kteří by šířili křesťanskou víru. Chán dále Benátčany pověřil, aby přivezli olej z lampy, která hoří nad Božím chrámem v Jeruzalémě. S tímto posláním se Niccolò a Matteo vrátili do Benátek, kde ihned zahájili přípravy na další cestu. Splnění Chánova přání jim zkomplikoval fakt, že papež Kliment VI. byl po smrti a zatím nebyl zvolen jeho nástupce, proto obdrželi pouze vysvětlující dopis od papežského legáta.

Přes Sýrii, Persii, Turkestán a Mongolsko dorazili znovu do Číny. Marco projevil výborný organizační talent a byl přijat do služeb císaře. Nejdříve vykonával nejrůznější inspekční cesty a posléze se stal dokonce guvernérem provincie Jang-ču. Zdá se, že si Marco dokázal získat chánovu důvěru a náklonnost, neboť zatímco ostatní guvernéry provincií měl jejich vládce za hlupáky, protože mu nedokázali nic říct o poměrech v tamějších oblastech, Marco byl naopak všímavým pozorovatelem a vše vyprávěl císaři. Tato práce ovlivnila i jeho nazírání na okolní svět. Pracoval totiž pro vládnoucí třídu mongolských dobyvatelů a ztotožňoval se s názory těch, kteří využili čínskou kulturu a civilizaci, ale samotné Číňany nešetrně utiskovali, Marco však Číňany ve svém díle neodsuzuje. I přesto, že tato funkce u dvora nebyla zcela dobrovolná, tak Pola jistě velmi obohatila, neboť procestoval řadu čínských provincií a získal tak velmi cenné zkušenosti, které se později promítly v jeho díle.

Co však víme dál o Marcu Polovi? Domů do Itálie, respektive do Benátek, se vrátil buď na konci roku 1295 anebo na začátku roku následujícího. S návratem do vlasti byly spojeny i problémy, neboť čínský císař, vědom si jeho vysokých kvalit, nejmladšího Pola nechtěl propustit, a tak teprve roku 1292 dostali všichni tři Polové povolení k odjezdu. Z toho vyplývá, že zpáteční cesta trvala asi tři roky a během ní se Marco s otcem a strýcem na delší dobu zastavili na Sumatře. Jejich návrat do Benátek velmi barvitě popsal o necelých dvĕ stĕ let později Giovanni Battista Ramusio, velký Polův obdivovatel a hlavní strůjce polovské slávy.

Do Polova života dále zasáhla nekonečná válka mezi dvěma středomořskými námořními mocnostmi, Benátkami a Janovem. Díky účasti v jedné jejich vzájemné bitvě se totiž Marco ocitl v janovském zajetí. To se stalo roku 1298 a předpokládá se, že jej tam přivedla bitva u Korčuly. Doba kterou strávil ve vězení mu posloužila k tomu, aby napsal Milión. Tedy, on ho ve skutečnosti nenapsal, ale nadiktoval svému spoluvězni Rustichellovi z Pisy.

Po propuštění z janovského vězení, ve kterém strávil s největší pravděpodobností pouze necelý rok, se Marco oženil. O jeho ženě a rodině opět nic kloudného nevíme. Jen to, že jeho vyvolená možná pocházela z  rodu Loredanů a že měli spolu tři dcery. Až do konce života se Marco věnoval obchodu a dosáhl velmi významného postavení.

Osobnost Marka Pola nám samozřejmě pomáhá poodhalit jeho Milión, i když se v něm o sobě zmiňuje jen velmi málo. Můžeme říci, že se jednalo o poměrně vzdělaného člověka, jeho vzdělání bylo nicméně konvenční a nezdá se být obohaceno individuálními intelektuálními zájmy. To, co o sobě Marco prozrazuje, vyvolává různé otázky. Jak je to například s jeho znalostí čtyř orientálních jazyků? Které jazyky měl asi na mysli? To se dodnes přesně neví. Nesporně ovládal perštinu a mongolštinu (nazýval ji tatarštinou). Perštinou si můžeme být jisti z toho důvodu, že to byl jazyk středoasijských vzdělanců, se kterými se Marco často stýkal na dvoře velkého chána. A mongolština byla zase úředním jazykem v celé říši. O zbylých dvou se diskutuje, mohla to být nigurština, arabština nebo třeba tangurština.

Jako rok Markova úmrtí je udáván rok 1324 nebo 1325. Tento rozpor má celkem logický důvod, a to ten, že benátský nový rok začínal až 25. března našeho kalendáře. Marco Polo byl bezesporu výjimečnou osobností, jednak svou odvahou vydat se velmi mladý na tak dalekou cestu, ale také svou nevšední vnímavostí okolí, díky které si ho oblíbil i Velký chán Kublaj. Milión by nevznikl, nebýt Polovy zanícené touhy po poznání. Jeho entusiasmus ovlivnil například i františkánského mnicha z Udine Odorika, plným jménem Odoricus Boemus de Portu Naonis, to jest Oldřich Čech z Pordenone, po otci Čech po matce Ital, který se roku 1314 vydal po Polových stopách až do Číny. Chvíli pobyl v Pekingu, jako první Evropan se dostal do Tibetu, doplul na Cejlon a prohlédl si i Sumatru.

Proč se Markovo jediné a nejdůležitější dílo jmenuje zrovna Milión? Je to zřejmě proto, že jeho otec pocházel z Emilie, od toho přezdívka Emilione, a protože Benátčané často ruší poslední nepřízvučnou samohlásku, tak z Emilione vznikl Emilion a posléze Milion. 

Milión je spis, který je nejen velmi poutavý po obsahové stránce, ale má i zajímavou historii. Původní text, který Polo nadiktoval ve vězení Rustichellovi, se totiž ztratil. Byl psán ve franko-benátštině, což byl umělý literární jazyk, který již tehdy zanikal. Nejbližší tomuto původnímu textu je nejspíš dobový francouzský překlad nazvaný Popis světa. O popularitě Miliónu svědčí jednak to, že velmi rychle vznikaly jeho další překlady především do různých italských dialektů, a také fakt, že se dostal do rukou mnoha významných osobností své doby, kterými byli například Karel z Valois (bratr francouzského krále Filipa Sličného) nebo portugalský následník trůnu don Pedro.

Co se týče obsahu samotného díla, tak i přesto, že Marco Polo diktoval Rustichellovi popisy a události tak, jak je viděl, očima obchodníka, stalo se jeho dílo nejen důvěryhodným, ale i poutavým cestopisem, kterým se na svých cestách řídil mimo jiné rovněž Kryštof Kolumbus. Polo se nezabývá pouze popisem jednotlivých zemí a zajímavých pamětihodností, ale píše také o dějinách některých států a věnuje se zvyklostem různých národů  východní a jihovýchodní Asie. Je však poznat, že autor je obchodník, neboť se v jeho díle můžeme dočíst, s čím jednotlivá města obchodovala a dokonce i jaké byly ceny daného zboží.

Milión, bezesporu výjimečné dílo, ve své době způsobilo značný rozruch. Řada čtenářů Markovým zážitkům odmítala věřit. Jeho zprávy byly přijímány nejen s rezervou, ale dokonce s posměchem nebo jako čirá pohádka. Určitý odstup si však musíme uchovat i my, neboť, některé Polovy údaje jsou značně nepřesné. Při četbě Miliónu jsme strženi autorovou zvídavostí, jeho nadšením z nově poznávaných věcí a barvitým líčením exotických zemí a jejich života. Pro tyto vlastnosti stojí za to si tuto knihu přečíst i dnes.

České překlady:
Milión, přel. z latiny Václav Bahník, Svoboda, Praha 1989.
Milón, přel. z italštiny František Maleček, J. Otto, Praha 1904 a 1927.
Milión, přel. z italštiny Miroslava Mattušová, SNKLHU, Praha 1961.
Marka Pavlova z Benátek Milion…, Česká akademie, Praha 1902 (staročeský anonymní překlad podle latinské verze, ze začátku 15. století, vydal Justin V. Prášek).
Milion, Matice česká-Orbis, Praha 1950 (stejný staročeský překlad vydaný Quidem Hodurou a Bohuslavem Horákem).

Bibliografie:
I. Hrbek, Marco Polo jako člověk a jako cestopisec, in: Marco Polo, Milión, Svoboda, Praha 1989, s. 215–228.
M. Münkler: Marco Polo: vita e leggenda, Vita e pensiero, Milano 2001.
A. Palát – J. Průšek, Středověká Čína - společnost a zvyky v době dynastií Sung a Jüan, DharmaGaia, Praha 2001.
L. Rinaldi: I meravigliosi viaggi di Marco Polo, Antonio Vallardi, Milano 1939.
B. Tocauerová, Marco Polo, Il Milione, traduzione commentata, Univerzita Palackého, Olomouc 2002 (nevydaná diplomová práce).
F. Wood, Byl Marco Polo opravdu až v Číně?, Faun, Praha 1999.

Internetové stránky:
www.sussidario.it
www.italialibri.net

© Kateřina Veselá

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

související články

zhlédnuto 4632x

Inzerce
Inzerce