Lidé na druhé straně
Lidé na druhé straně ulice,
když mi vezou uhlí

a zvedá se mlha,

se zatajeným dechem sledují
manévry náklaďáku.
Konečně vměstná
omrzlý zadek do secesní brány,
aby vysral tunu či dvě
doprostřed chodby.

Jeden, co má zálusk na uhelnou drť,
číhá s pytlem.

Nemluva kroutí hlavou
v přesvědčení, že chlápek urve zrcátko
o římsu, ale nakonec ne.

Starší paní v důchodkách
od sociální péče
mu řinčivým hlasem nádražního tlampače
cosi oznamuje,

a mě se ptá, kdy už tomu všemu bude konec.
Tomu všemu je už dávno konec,
teď žijeme v kouscích všeho,
v briketách. Nechce mi věřit.

A ten její úsměv z výprodeje.

*

Branka, hřbitůvek, přivaž psa,a už se zaposlouchej, bouře dunív prázdné misce soumraku,

láme prostor na půl
jako čerstvě upečený chléb,
po hranici se posouvá stín,
putuje larva, slizký červ.

To pes štěká do prázdna,
marně volá, že zhasla světla,
a on neví, proč tu je a pro koho.

A poněvadž přišel s paničkou,
musí mít oči dokořán,
musí se mu stýskat tak jako jí
po zemřelých pochovaných pod kaštanem.

Překlad © Martina Bořilová